Arabské technologie a průmysl do poloviny 14. stol.n.l. na Pyrenejském poloostrově - úvod
Pyrenejský poloostrov byl mostem mezi křesťanskou Evropou a arabským světem.
Arabský vpád do Španěl přinesl nemalý technický pokrok a oblast al-Andalus se postupně stala jednou z technologických špiček v muslimském světě.
Arabští kolonisté se zkušenostmi z pouštních zemí zavedli do vyprahlých španělských pustin zavlažování, užití vodní a větrné síly v mlýnech, poloautomatizaci práce pomocí strojů. Znalosti mechaniky zdědili ze starořeckých knihoven a dále je rozvinuli. Produktivita arabských obyvatel byla znásobená organizačním géniem učených židů, kteří často zastávali vlivné byrokratické posty, ale byli mezi nimi také vzdělanci a vynálezci.
Bohatý sever Kastílie křesťanské nobilitě poskytoval materiální a finanční základnu k výbojům na jih. V průběhu reconquisty trpěl sever odlivem obyvatel, kteří odcházeli hledat štěstí do nových území. Každý úspěšný výboj proto paradoxně znamenal dočasné snížení produktivity na severu.
Křesťanští dobyvatelé se snažili původní populaci po obsazení země udržet na místě, protože si uvědomovali hospodářskou hodnotu muslimských osadníků a nemohli ji v plné míře nahradit křesťanským obyvatelstvem. Z toho důvodu vydávali edikty, které válečným uprchlíkům zaručovaly právo se do dvou let vrátit na jejich půdu a dále ji užívat a pracovat na ní. V zásadě dobytou zemi musely opustit jen vládnoucí elity a původní vojenská posádka. Ke kolonizaci prázdné země pak dokonce křesťanská nobilita aktivně zvala nové saracény ze zámoří.
Další výhoda nevěřících poddaných tkvěla v tom, že poddaní mimo církevní obec nemuseli odvádět desátky, a produkovali tedy víc bohatství svým seniorům. V tom se realita lišila od oficálních listů a prohlášení, které byly určené uším zbytku křesťanského světa. Církvi trvalo více než sto let, než se jí podařilo právně zdanit desátkem i nevěřící poddané křesťanských urozenců.
Židovští učenci v Kastílii překládali arabské texty, které do křesťanské Evropy pomohly navrátit ztracené technologické pokroky ze starého Řecka a Říma. Prameny arabských technologií pocházely kromě antických zdrojů také z muslimské expanze do Indie a k hranicím Číny. Nechyběly ani původní arabské vynálezy.
Arabští a perští kupci s Čínou praktikovali pravidelné obchodní styky. Mezi Egyptem, Sýrií a oblastí Al-Andalus obchodníci cestovali prakticky v týdenních intervalech. Díky tomu v celé oblasti středomoří docházelo k rychlému a častému pohybu osob, informací a zboží.
Cordóba, Almérie, Málaga a jiná města produkovala špičkové vlněné a hedvábné textilie. V Cordóbě bylo přes 13000 stavů (a registrovaných více jak 3000 tkalců), v Almérii 4800. Tkaly se látky k odívání i bytové textilie, např. koberce, hedvábné závěsy, a jiné. V Almérii bylo přes 800 dílen zpracovávajících hedvábí a přes 1000 výroben oděvů a brokátů. Z vizigótské a později muslimské Cordóby pochází také kordován, barvená jemná kůže. Al Harírí dokumentuje kolovrat v Basře k roku 1237, na půdě Evropy je poprvé vyobrazen ve Španělsku v roce 1280 n.l. Vzhledem k exportu bavlněných tkanin je možné, že se kolovrat na Pyrenejském poloostrově vyskytoval již v průběhu 12. století.
Dále v Almérii kvetl bohatý sklářský průmysl a zpracování mosazi.
Okolí Valencíe bylo proslulé výrobou špičkové keramiky, glazované, i potažené kovovými listry. Extrémně drahé byly amfory a vázy, přes metr a půl vysoké, zlacené, potažené barevnými listry, určené jako extravagantní dary nebo k reprezentačním účelům. Keramika a porcelán z Valencie a Granady jsou dodnes vyhledávané mezi sběrateli pod názvem Hispano-Moresque ware.
Jaén a Algrava byly proslulé svými zlatými a stříbrnými doly. V Cordóbě se těžilo železo, olovo, v Málaze a Baje rubíny. Dále se těžil cín, měď, kamenec, síra a rtuť ve formě cinabaritu (rumělky) v Almadénu.
U břehů Katalánie se z moře získávaly perly, u Andaluských břehů zase korály.
Toledo ve středověku soutěžilo kvalitou svých mečů se slavným Damaškem. Čepel z Toleda prý měl i český kníže Oldřich - kvalitní ocelí se měkké železo opravdu rozetnout dá.
Jen v Seville bylo několik stovek továren. Kromě textilního a zemědělského průmyslu se mohutně rozšířilo také papírenství, cukrovarnictví, výroba střelného prachu, porcelánu, keramiky, železa, oceli a zpracování kůže.
Zdroje:
- Cantigas de Santa Maria (Alfonso X)
- Libro de los Juegos (Alfonso X)
- Medieval Islamic Spain (al-Andalus) as a Civlizational Bridge between Later Antiquity and Early Modernity (Roscoe C. Hinkle)
- The Arts of Fire: Islamic influences on glass and ceramics if the Italian Renaissance (Catherine Hess)
- Immigrants from Islam: The crusaders' use of Muslims as settlers in thirtheenth-century Spain (Robert I. Burns)
Přílohy:
