===== Česko-Španělské vztahy v písemných pramenech do roku 1400 =====

Alžírský učenec a historik al-Makkárí zmiňuje, že v polovině 9. století bylo v Cordóbě vysvobozeno z otroctví více než 14000 Slovanů po konverzi na islám. Původně to byli váleční zajatci importovaní židovskými obchodníky z oblasti Podunají.

Ibrahím ibn Jákúb byl židovský obchodník, podle některých zdrojů muslimský konvertita, diplomat a špión ve službách kordóbského kalifa al-Hakáma II. Al-Hakám byl mimo jiné velký sběratel knih, nechal si je posílat z celého známého světa, vysílal delegace specialistů za účelem shromažďování cenných knih a sponzoroval velké množství překladů z řečtiny a latiny do arabštiny. Díky tomu se nám dochovalo velké množství jinak ztracených antických řeckých a římských děl - a také první písemné záznamy o českých krajích.

{{wiki:articles:cesko-spanelske-vztahy:medina-azahara-by-al-hakkam-ii-salon_rico_1.jpg|Medina Azahara, postavená al-Hakkámem II.}}

Ibn Jákúb cestoval po zemích západní a střední Evropy ve druhé polovině 10.století. V roce 966 jako první popsal Prahu, její židovskou komunitu, bytelné české vojenské štíty, slavné pražské trhy s otroky, placení šátečky a také osobu Boleslava I., knížete Čech a Krakova. Ibn Jákúb popsal i Polsko Měška I., Vikingy v Hedeby a Mecklenburskou pevnost Obodritů - polabských Slovanů. Byl také přijat k audienci římským císařem Otou I.

{{wiki:articles:cesko-spanelske-vztahy:otto_i_christ_magdeburg_cathedral_met_41.100.157.jpg|Vyobrazení císaře Oty I. z Magdeburské katedrály}}

Kromě putování do Svaté země se z Čech od přelomu 12 a 13.stol. také cestovalo na pouť do Santiaga. Do založení Karlovy univerzity v Praze v roce 1348 byla univerzita ve španělské Salamance častým cílem českých studentů, když jim už nestačilo vzdělání nabízené Vyšehradskou kapitulou.

Pražský biskup a pozdější princ Jindřich Břetislav, se v roce 1192 vydal na pouť do Compostelly, ale byl zajat německým císařem Jindřichem VI a propuštěn zpátky do Čech za výkupné 6000 talentů stříbra.

Zbraslav byl číšník krále Václava I. Ve třicátých až čtyřicátých letech 13. století napsal závěť, ve které odkazuje sumu 6 marek tomu ze svých čeledínů, který za spásu Zbraslavovy duše vykoná pouť do Compostelly. Nevíme, zdali byla odkázaná suma na tento účel opravdu použita.

V polovině 13.stol. moravští židé kontaktovali vzdělaného rabína Šalomouna ben Abraham ben Addereth z Barcelony za účelem poučení ve věroučných otázkách.

V roce 1255 si stěžovali synové rabína Mojšeho, židovští bratři Daniel a Azrael ze Slavkova na Moravě, že je souvěrci nařkli z toho, že jejich předkové byli otroci. Jeden ze svědků procesu je židovský učitel se španělským jménem Jacobo, t.č. přebývající ve vesnici Třešť.

V letech 1256-1273 panoval mezi kastilským dvorem Alfonsa X. a dvorem mocného říšského kurfiřta a českého krále Přemysla Otakara II. čilý diplomatický ruch. Alfonsovi se podařilo pro sebe vyjednat podporu Přemyslova hlasu při volbě dalšího Římského císaře. Z té doby se nám zachoval dar Alfonsa Přemyslovi, astrologický glóbus. Alfonso a Přemysl byli bratranci příbuzní ve štaufské linii.

{{wiki:articles:cesko-spanelske-vztahy:globus.jpg|Astrologický glóbus, dar Alfonsa X. Přemyslu Otakarovi II., vlivnému kurfiřtovi říše Římské}}

Na dvoře Václava II. působili španělští astrologové. Z nich známe jménem jen Alvara de Oviedo, který přicestoval z Toleda po pádu svého chlebodárce Alfonsa X. Jeho aktivity v Praze máme doložené v rozmezí let 1290-1311.

V roce 1312 byl urozený pán Oldřich z Brandýsa odsouzen k vykonání poutě do San Justo v Extremaduře za zabití pražského měšťana Peregrina Puše. Nevíme, zda ji opravdu vykonal.

Rakouští Habsburkové od roku 1312 sjednávali podporu aragónského království při své cestě na trůn římského království. Výsledkem jednání byla svatba rakouského vévody Fridricha Sličného s princeznou Isabelou Aragonskou v roce 1313 v Barceloně. Isabela se do Rakous přestěhovala začátkem roku 1314 a žila zde až do své smrti v roce 1330. Dá se předpokládat, že princezna si s sebou do Rakous přivedla z Aragónu početný doprovod společníků a společnic a diplomatická jednání čile pokračovala i po korunovaci Isabely římskou královnou o letnicích roku 1315 v Basileji.

Aragonský vyslanec Ramón de Melan navštěvoval kolem roku 1328-1329 dvůr krále Jana Lucemburského, aby domluvil výpravu proti Granadě. Melan po šest měsíců doprovázel krále Jana na jeho cestách Polskem, v Praze, po Říši a v Paříži. Celou dobu se s králem scházel a vyjednával podmínky jeho účasti na výpravě. Tou dobou král Jan krušil pohany v Litvě. Z výpravy proti Granadě nakonec sešlo. Jan soustředil pozornost na budování Lucemburské signorie v Itálii a později připravoval nitky k dosazení své dynastie na stolec římských králů a císařů. Prudce se měnící politická situace v Říši a Janových lénech mu k výpravě proti Maurům neposkytla dost prostoru.

Z aragónského diplomatáře a jiných zdrojů se nám zachovaly také následující listiny, stvrzující českým poutníkům bezpečný průchod, nejčastěji do Compostelly:

  * 1367 aragónský král Pedro IV stvrdil bezpečný průchod Jana z Boršnice ve Slezsku a Petra ze Schellendorfu (nynější Środa Wielkopolska v Polském Slezsku) a jejich 12 společníkům na koni a 5-6 pěším.
  * Před rokem 1375 byl Mikuláš III, vévoda Opavský, ve službách aragónského krále s více než 20 jezdci. 4.4. 1375 mu Pedro IV. vydal listinu zaručující bezpečnou cestu do Francie.
  * Krumlovský tesař Wenczl vykonal zbožnou pouť ke kapli Panny Marie v diecézi Coria.
  * Panu Vilému Zajícovi z Valdeka byla listina vydána roku 1405. V aragónských listinách je zmíněn pošpanělštěným jménem Guillaume Haze de Valdeclie.
  * Aragonský diplomat Pedro de Berga navštívil dvůr Václava IV. v rámci své diplomatické mise.

Zdroje:
  * Baďura: "Los países checos y Espaňa: Dos estudios de las relaciones checo-espaňolas"
  * Benjamin z Tudely, Petachja z Řezna: "Dva hebrejské středověké cestopisy"
  * Burckhardt: "Moorish Culture in Spain"
  * Hadravovi: "Unikátní astronomický přístroj posledních Přemyslovců"
  * Hartmann: "Die astronomischen Instrumente des Kardinals Nikolaus Cusanus"
  * Jindřich z Isernie: "Epistolare dictamen"
  * Juan Paez de Castro: "Anales De La Corona De Aragon...."
  * Spěváček: "Král diplomat"
  * Žemlička: "Století posledních Přemyslovců"
  * Žurko: "Sur les traces des grands croisés. Le goût pour la croisade de Jean et Charles de Luxembourg et l’inspiration français"