Francouzští rytíři! Střezte se žen z aragonské Peralady!
Ramon Muntaner [1] byl měšťan, vzdělaný člověk, rádce aragonských králů a princů a účetní Katalánské válečné kompanie [2].
Měl na starosti výživu, ošacení a výzbroj až pět tisíc vojáků i s rodinami, příležitostně vedl menší vojenské oddíly nebo úspěšně velel posádce obléhaného města. Král mu na čtyři roky udělil držbu ostrova Džerby u Afrických břehů. Muntaner měl z prvé ruky desítky let zkušeností s logistikou, hospodařením s velkými částkami peněz, velením, válčením, pleněním, rozdělováním kořisti i aktivní diplomacií mezi západokřesťanským, byzantským a muslimským světem.
Kompanie byla společnost žoldnéřů vzešlých z aragonsko-granadského pohraničí. Byli to profesionální vojáci, mezi jejichž zakázky patřilo například hlídání hradeb města Konstantinopole, zničení tureckých invazních sil v Anatolském království, aj. Kompanie se skládala převážně z otužilých pěšáků zvaných almugavaři [3] s podporou lehké jízdy, velení měli na starosti aragonští rytíři-veteráni. Almugavaři byli zvyklí na život v horách, dlouhé pochody, zocelení mnoha šarvátkami i bitvami francouzsko-aragonských válek. En Muntaner ke sklonku života napsal Kroniku [4], kde věnuje hodně prostoru vzniku a fungování Katalánské kompanie. Je to silně čtivá kniha, dokáže chytnout, zaujmout i pobavit. Existuje dokonce výborný anglický překlad od lady Goodenough [5].
Při čtení Kroniky jsem narazil na zajímavý příběh o boji měšťanky s francouzským rytířem a rád bych se o něj s vámi podělil. Je rok 1285, doba francouzské křížové výpravy proti Aragonu, válek o Sicilské dědictví po rodině říšských Hohenstaufů. Aragonské město Peralada [6] vzdoruje invazi francouzského krále.
Kapitola CXXIV
Jak žena z města Peralady, oblečená do mužského šatu a vyzbrojená kopím, opásaná mečem u boku a se štítem na paži, zajala urozeného francouzského rytíře ve zbroji.
V Peraladě žila žena, kterou jsem znal a viděl a která se jmenovala Na Mercadera, protože vedla obchod. A byla to velmi chytrá žena, velká a vysoká. Jednoho dne, když Peraladu obléhalo vojsko Francouzů, si vyšla z města a šla do své zahrady, aby si natrhala zelí. Oblékla si mužský šat, vzala kopí a opásala se mečem, na paži si vzala štít a šla do zahrady. Když byla na zahradě, uslyšela zvuk rolniček a podivila se a hned nechala trhání zelí a šla se podívat, odkud ten zvuk vychází, aby zjistila, co se děje.
Když vyhlédla ven, uviděla, že v příkopu mezi její a další zahradou jede francouzský rytíř na koni, který měl na postroji na prsou rolničky a jezdil sem a tam a nevěděl, jak se dostat ven z bludiště zahrádek. Když ho spatřila, rychle vykročila a bodla ho kopím do stehna přes suknice tak silně, že mu hrot prošel stehnem a sedlem a zabodl se do koně. Kůň ucítil bolest ze zranění, zaržál a vzepjal se, takže by rytíř spadl, kdyby nebyl k sedlu připoutaný řetězy. Co vám budu povídat? Tasila meč, zamířila na další odkryté místo a zasadila koni ránu do hlavy, což ho omráčilo. Co vám budu povídat? Popadla koně za otěže a vykřikla: „Rytíři, vzdej se, nebo jsi mrtvý muž!“
Rytíř se vyděsil, odhodil bordon [7] a vzdal se jí. Na Mercadera si vzala jeho bordon, pak z něj vytáhla kopí, které mu dosud trčelo ve stehně, a tak ho přivedla do města Peralada. Pan král a pan princ tomu hrozně smáli a měli z toho veliké potěšení a mnohokrát ji žádali, aby o té příhodě vyprávěla. Co vám budu povídat? Rytíř a jeho zbraně jí patřily a rytíř jí zaplatil výkupné ve výši dvou set zlatých florénů.
obraz: Antoni Caba, olej na plátně 1864