Ženská krása ve španělských zemích ve 13. a 14. století
Ve středověkých rukopisech šla krása často ruku v ruce se zdravím a hygienou, proto v knihách o medicíně a chirurgii často nacházíme kapitoly věnované tomu, jak si udržet půvab a bývají doprovázeny i předpisy na afrodiziaka.
Už v 11. respektive 12. století uvádějí Ibn Wafid z Toleda (1008-1074) a Abū-Marwān ʻAbd al-Malik ibn Abī al-ʻAlāʼ Ibn Zuhr známý jako Avenzoar (1095-1161) ve svých lékařských traktátech návody k výrobě parfémů a kosmetické postupy.
Kniha „Lapidario“ krále Alfonsa X. z let 1275-1276 se mimo jiné věnuje kosmetickému využití různých kamenů.
Ze 2. poloviny 13. století pochází hebrejsky psaná kniha „Sefer ahabat nashim“ (Kniha ženské lásky), jejíž původ je francouzský nebo katalánský. Tato kniha se komplexně zabývá ženským tělem, krásou, gynekologickými problémy, sexualitou a milostnou magií.
V 1. polovině 15. století, vytvořil valencijský autor Manuel Dies de Calatayud, komorník krále Alfonsa Velikého, obsáhlou sbírku kosmetiky i léčivých přípravků „Flores del Tesoro de la Belleza“ (Květina pokladů krásy). Jedná se o souhrn lidového léčitelství od antických dob i arabské medicíny. V knize uvádí návody k domácí přípravě léčivých i krášlicích prostředků.
Ibn al-Jatib andaluský básník a historik napsal někdy mezi lety 1368 a 1371 „Knihu péče o zdraví podle různých ročních období“, také známou jako „Kniha o hygieně“.
Nepsané znalosti kosmetiky se udržovaly také mezi kořenářkami a porodními bábami, jak zmiňuje „Kniha pravé lásky“ z 1. třetiny 14. století:
...Vyhledej si mezi nimi kořenářku z toho rodu, co chodí dům od domu a pomáhá tam při porodu, prodávajíc líčidla a černidla a vonnou vodu: zná uhranout dívky tak, že nepoznají vlastní škodu.
Jako vždy se našli i muži, kteří kosmetikou opovrhovali nebo ji zatracovali. Svatý Vincent Ferrerský (1350 – 1419) ve svých kázáních horlil proti tomu, aby ženy učily své dcery malovat se a depilovat se. Bernat Metge (1340-1413) ve své knize „Sen“ také kritizuje zkrášlování žen, ale především proto, že se kvůli tomu ženy učí destilovat a zahltí domácnost různými kosmetickými přípravky, nástroji a serepetičkami.
V křesťanských, židovských a muslimských komunitách platily mírně odlišné názory na ideál ženské krásy.
Juan Ruiz, známý jako arcikněz Hitský, autor „Knihy pravé lásky“ (Libro de buen amor), sepsané mezi lety 1330 až 1343, vytvořil velice obšírný a těžko překonatelný popis toho, co má splňovat křesťanská krasavice:
Hledej ženu roztomilou, čipernou a krasavici, nevybírej příliš dlouhou, ale ani trpaslici; vyhýbej se, pokud možno, těm, co žijí na vesnici, o lásce nic nevědí a v hlavě mají samou píci. Hledej tělo dobře rostlé, které velkou hlavu nemá, vlasy aby žluté byly, aniž vědí, co je henna, obočí ať nesrostlé a protáhlé a vysoké má, v bocích ať je vyklenutá: tak vypadá správná žena. Velké oči krásných barev, nezapadlé, rozsvícené, dlouhé řasy, pěkně světlé, usměvavé, pozdvižené, uši malé, útlounké a hrdlo dosti protažené, na ty věci dávej pozor, za těmi se každý žene. Ostrý nos a drobné zoubky v řadách pěkně souměrných, těsně vedle sebe rostlé, bílé jako padlý sníh, dásně celé karmínové, plno ostrých zubů v nich, rty pak hodně červené a úzké, jedny z nejužších, ústa tolik droboučká, že milo na ně pohleděti, tváře bílé, neosmahlé, bez chloupků a s hebkou pletí; hleď, abys tu ženu mohl bez košile uviděti a dobral se o ní pravdy, kterou jinak neřekne ti. … Poví-li ti o některé, že to není kolohnát, ale ani žádný věchet, řekni, že bys věděl rád, má-li také malá ňadra; má-li, pak se začni ptát na ostatní věci těla, abys věděl, co a jak. Je-li v bocích široká a v pase pěkně protažená, má-li drobné, útlé nohy, chodidla dost vykrojená a podpaždí krapet vlhká, povím ti, že je to žena, jaká nikde na světě by nemohla být nalezena. Bláznivá je v posteli a rozvážná je v domácnosti, na takovou nezapomeň, ale měj ji v patrnosti. … Pamatuj, že chlupatost a vousatost je strašný kaz; ženu takto počertěnou ať si vezme rovnou ďas! Má-li ruce jako hůlky a ječivý hlas, neblázni a rozluč se s ní, dokavad je čas.
Muslimské krásky byly v mnoha ohledech podobné těm křesťanským. Ve španělském překladu Příběhů tisíce a jedné noci ze 13. století se v příběhu o mladé dívce Teodoře uvádí osmnáct aspektů ženské krásy, které jsou uspořádány do šesti skupin po třech.
Kráska má mít dlouhý trup, dlouhý krk a dlouhé prsty, malá ústa, nos a chodidla, široké boky, ramena a čelo. Také musí mít bílou pleť, zuby a oční bělmo, černé vlasy, obočí a zorničky a rudé tváře, rty a dásně. V milostném příběhu o Bayadovi a Riyad ze 13. století „Hadith Bayāḍ wa Riyāḍ“ se zmiňuje, že dívka měla prsa „jako dvě jablka na mramorovém podnose“.
I v dílech jiných autorů je kladen důraz na ženské obliny, světlou pleť, tmavé, ale lesklé vlasy, jiskrný pohled, rudé tváře a ústa a zdravý dech. Světlé vlasy oproti tomu bývají obdivovány jen zřídka, zmiňuje se o nich andaluský učenec Ibn Hazm z 11. století. Granadská básnířka Hafsa Bint al-Hajj al-Rukuniyya z 12. století píše o kráse vlnitých vlasů.
Perský autor Al-Hamadani (1314 – 1385) píše i to, jak by žena rozhodně vypadat neměla: Její ústa nejsou čerstvá, její prsa jsou povadlá, břicho je jalové, oči má smutné a sliny kalné.
Židovské ženy se obvykle svým vzezřením i oděvem velmi přizpůsobovaly většinové společnosti, v níž žily, ať už byla křesťanská nebo muslimská. V popisech židovští autoři opěvují krásu žen a opět zdůrazňují černé vlasy, bílou pleť a rudé tváře, zuby jako perličky. Existují ale i hebrejské texty v nichž jsou žádoucí vlasy plavé. I v nich, stejně jako v arabských a křesťanských textech, je kladen důraz na světlou pleť. Toledský básník Jákob ben Elazar (1170-1233) se ve svém díle „Sefer ha meshalim“ drží při popisu krásných žen stejného kánonu krásy, jako křesťanští autoři.
Zdroje:
- María de las Nieves Fresneda González: „Atuendo, aderezo, pócimas y ungüentos femeninos en la Corona de Castilla, (siglos XIII y XIV)“
- Juan Ruiz „Kniha pravé lásky“, v překladu Antonína Přidala
- Carmen Caballero Navas: „Mujeres, cuerpos y literatura médica medieval en hebreo“
- Tovi Bibring: „Fairies, Lovers and Glass Palaces…“
Přílohy:
