Pokračujeme v sérii článků o ženské kráse. Tentokrát jsme zvolili téma, které má význam především v teplých krajích a letních měsících, a to depilace a antiperspiranty.

Juan Ruiz, zvaný arcikněz hitský, se proti chlupatým ženám nesmlouvavě vymezil: „Pamatuj, že chlupatost a vousatost je strašný kaz – ženu takto počertěnou ať si vezme rovnou ďas“, a nebyl sám, kdo se domníval, že ženy by neměly být zarostlé. Kniha Sen od Bernata Metgého zmiňuje, že si některé ženy protrhávaly obočí a čelo a holily si tváře a krk ostrým sklem. V muslimském světě se ochlupení na těle holilo zcela běžně. V hadísách, popisujících život a skutky Mohameda, máme výslovné zmínky o holení podpaží a pubického ochlupení, a to nejen u žen, ale i u mužů. Krom hygieny je zdůrazňována i větší estetičnost oholeného těla.

K trvalému odstranění chlupů se obvykle používalo vápno nebo kalafuna, směs popela a vápna vařená v oleji, sulfidy arsenu a další látky.

Hebrejská „Kniha ženské lásky“ ze druhé poloviny 13 století uvádí následující recept: „Vezmi krev z netopýra, prášek ze skořicovníku pravého, mravenčí vajíčka a vlčí mák. Toto smíchej a natři, kam je třeba, je to vyzkoušené a ověřené“. Těžko říct, zda má netopýří krev kýžené účinky, ale olej z mravenčích vajíček se dodnes prodává jako přírodní prostředek zabraňující růstu chloupků. Olej z vlčího máku zase údajně působí příznivě na pokožku.

Recepty na trvalou chemickou depilaci často zdůrazňovaly, že ženy mají hlídat, jak dlouho nechají tyto směsi účinkovat. K určení přesné délky působení bylo třeba odříkat příslušný počet modliteb. Když i přesto došlo k podráždění kůže, pro zklidnění se doporučoval fenyklový nebo liliový olej nebo odvar z fialek a otrub nebo z vrby a ibišku. Odvar by se měl používat pokud možno ráno.

Dies de Calatayud přináší v knize „Květina ženské krásy“ recept zvaný „voda potěšení“. Tento lektvar se připravuje tak, že se vezmou malé utopené krysy, které se spálí na jemný prach a ten se uvaří ve vodě. Takto připravená voda pak má odstraňovat chloupky, kterých se dotkne.

Kromě receptů na odstranění chloupků existovaly i takové, které měly zajistit, že jednou vytržené nebo oholené chlupy již znovu nenarostou. Oblíbený byl například kámen zvaný v lapidáři Alfonsa X. „azarnech“, latinsky zvaný orpiment (auripigment, jedovatý sulfid arzenitý, str. 178 v Lapidáři). V městských právních předpisech máme zmínky o poplatcích spojených s těžbou a prodejem tohoto nerostu.

V Květině ženské krásy se doporučuje směs ze šťávy z listů břečťanu smíchaná s rozdrceným auripigmentem, octem a mravenčími vajíčky. Když se natře na oholená místa, chlupy tam už znovu nenarostou. Je však nutné postup opakovat osm nebo devět dnů. Auripigment smíchaný s hašeným vápnem se dodnes bežně v Indii používá k depilaci.

Odstranění chloupků z podpaží nebyla jen otázka estetiky, ale i způsob, jak omezit zápach z potu. Podle Juana Ruize má totiž správná žena mít „podpaží jen krapet vlhká.“ V knize Lapidario je popsáno několik kamenů, které fungují jako antiperspiranty.

V boji s potem byl velice účinný kamenec. Za nejlepší považovali kamenec z Egypta a také z Makedonie. Z místní španělské produkce byl nejslavnější kamenec z Kastilie, nejspíš z Mazarrónu. Kamenec se nepoužíval v surové formě. Podle návodu v Lapidáři bylo třeba ho nejprve spálit, pak s něčím (pravděpodobně různými aromatickými složkami) smíchat a potřít jím podpaží.

Vápenec (str.164 v Lapidáři) se zase měl po vypálení a rozdrcení smíchat octem a natřít na potící se místa.

U kamene tarmizes (str. 261 v Lapidáři, možná melanterit, jedovatá zelená skalice) je uvedeno: „Zakalená hustá a zelená voda vytažená z velmi hluboké studně a za jeden den vysušená na kámen. Půl drachmy hmotnosti kamene tarmizes a více, vysušuje celé tělo a zmenšuje nervy a zabíjí. Zamícháš-li ho s vínem a potřeš tělo, zhubneš tak, aby to vypadalo skvěle, ale budeš-li dále pokračovat, přivítáš smrt. Kámen má takovou vlastnost, že ten, kdo ho s sebou přináší, se nikdy nepotí, ani se v něm nezvyšuje vlhkost.“

Přidáváme pro srovnání ještě návod na výrobu antiperspirantu ze Sýrie. Tento recept je součástí syrské kuchařské knihy ze 13. století „Kitāb al-Wuṣlah ilā l-Ḥabīb fī Waṣf al-Ṭayyibāt wal-Ṭīb“, „Kniha o budování přátelství pomocí chutí a vůní“, anglicky vydané pod názvem „Scents and Flavors: A Syrian Cookbook“.

Sto dirhamů oxidu zinku, patnáct dirhamů fialek a sedm dirhamů mechu drabík. Dej mech nasáknout na jeden den do růžové vody, pak ho dosucha vyždímej a nasekej na kousky. Všechno vlož do hmoždíře a nalij na to růžovou vodu vyždímanou z mechu. Budeš-li jí potřebovat víc, přidej obyčejnou růžovou vodu. Tluč to, až se všechna vsákne. Přidej další růžovou vodu a opakuj to pětkrát. Když je to hotové, nech to ve skleněné nádobě vyschnout tak, aby se to lepilo na porcelánovou misku. Nech misku desetkrát v dýmu z agarového dřeva a pak desetkrát v dýmu z ambry. Mezi každými dvěma vykuřováními to prohněť, nech znovu přilnout na misku a pokapej růžovou vodou. Když bude hmota dost prostoupena kouřem, rozetři ji na jemný prach a používej. Tento prášek zabraňuje pachu z podpaží a osvěžuje dech. Je to nejlepší recept, takže není třeba psát zde žádný jiný.

Pozn. Dirham je cca 3 gramy.

Zdroje:

• https://islamqa.info/en/answers/202827/the-wisdom-behind-the-prescription-to-remove-pubic-hair-and-armpit-hair
• Alfonso X.: Lapidario (1276)
• Javier Garcia-Guinea: Identification of curative and poisonous stones in the Toledo Lapidario manuscript
• Juan Ruiz „Kniha pravé lásky“, v překladu Antonína Přidala
• María de las Nieves Fresneda González: Atuendo, aderezo, pócimas y ungüentos femeninos en la Corona de Castilla, (siglos XIII y XIV)
• Perry Charles: Scents and Flavors: A Syrian Cookbook (Library of Arabic Literature)

Přílohy

Alfonso X, Lapidář (1250,1279). „De la piedra a que dicen del yeso“ O vápenci: Spálením se kámen vysuší, zkřehne a zadrží více vlhkosti, a prohněte-li se s octem, silně zabraňuje pocení.

Alfonso X, Lapidář (1250,1279). „De la piedra tarmizes“

Kámen se těží z velmi hluboké studně v zemi zvané Latisi, poblíž místa, kterému říkají Carcidon. Zakalená hustá a zelená voda vytěžená z velmi hluboké studny za jeden den vyschne na kámen a dá se leštit. … Půl drachmy hmotnosti kamene tarmizes a více, vysušuje celé tělo a zmenšuje nervy a zabíjí. Zamícháš-li ho s vínem a potřeš tělo, zhubneš tak, aby to vypadalo skvěle, ale budeš-li dále pokračovat, přivítáš smrt. Kámen má takovou vlastnost, že ten, kdo ho s sebou přináší, se nikdy nepotí, ani se v něm nezvyšuje vlhkost.

Melanterit, zelená skalice. Pravděpodobně kámen tarmizes.

Kamenec, dnes známý i jako deokrystal.

Olej z mravenčích vajíček můžete koupit například na Amazonu.

Auripigment, sulfid arzenitý. V Lapidáři se pod názvem azarnech neboli oripimento zmiňují jeho depilační vlastnosti, ale také jeho jedovaté i léčebné účinky i použití k hubení much.