Mnoho výzkumných projektů začíná silnou osobní posedlostí, která má racionální základ asi takový, jako láska na první pohled. Jiné hned začínají oklikou, pak po mnoha hodinách, dnech, týdnech a desítkách odboček badatel dochází k nesmírně zajímavému zjištění, které nemá nic společného s původním tématem. Nechal jsem se inspirovat Lewisovou Alenkou a přiřadil jsem si k nim termín „rabbit hole research“. Ke svému nesmírnému pobavení jsem následně zjistil, že jde o již etablovaný pojem :) [1] Takový je i příběh níže uvedeného článku.
Jednoho dne v březnu 2023 se mi ozval známý [2] s dotazem, jestli nemám k nahlédnutí francouzskou středověkou knihu „Livre de la chase“ ze 14. století. Nebo jinou veškerou středověkou literaturu o lovu. Samozřejmě dotazovaná kniha je absolutní bible středověkých loveckých knih. Gaston Fébus ji nechal sepsat kolem roku 1389 [3,4]. Už roku 1413 se dočkala anglického překladu [5,6].
Pak jsem zadumal o ranějších pramenech a vytáhl jsem na světlo svou oblíbenou knihu o lovu s ptáky od Fridricha II. Hohenstaufen „De arte venandi cum avibus“. [7] Tu nechal Fridrich sepsat na Sicílii po diskuzích s arabskými specialisty z Egypta, Sýrie a Maroka a jako císař si ji hechal bohatě ilustrovat. Arabští specialisté na lov s ptáky si nové knihy také velice cenili a jedna kopie knihy zmizela neznámo kam. Kniha o lovu s ptáky se dále kopírovala a dědila ve štaufské rodině, jeho potomci Manfréd i Konrád IV měli vlastní kopie. Google mi k tomu přidal zajímavý rozcestník loveckých knih. [8], [9]
Tazatel následně upřesnil dotaz, jestli by nebylo něco blíže českým zemím.
Předal jsem tedy informaci, že Štaufova kniha je sice ze Sicílie, ale Fridrich II. byl římský císař, pod kterého spadaly i německé a české země. Náš král Přemysl Otakar I. se s Fridrichem II. několikrát osobně setkal. Spolu s moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem patřili k mocným podporovatelům Fridricha II. v boji o korunu říše. Přemysl Otakar II. zase žádal Konráda IV o vojenskou pomoc. Po vyvraždění Štaufů, které na papežovu výzvu provedl bratr francouzského krále, se štaufský dvůr a úředníci rozprchli po celé Evropě. Například Henricus Isernicus, česky Jindřich Vlach, původně působil ve štaufské kanceláří na Sicílii. Nakonec zakotvil v Praze a stal se notářem a protonotářem české královské kanceláře Přemysla Otakara II. a sepsal zde mj. formulářové sbírky a knihu diktamin.
Ke Štaufově knize se mi povedlo dohledat moderní latinskou edici z r. 1942, se kterou zvládnou pracovat moderní digitální překladače. [10] Pak se mi povedlo zjistit, že Aragonský král nechal také sepsat pojednání o lovu ve svych zákonících. [11] Kastilské Siete partidas (1265) 2-7-10 zmiňují lov v rámci výchovy královských synů. [12] Také že církevní preláti by neměli lovit pro zábavu. [13] Pak jsem zabředl do wikipedie, která toto téma mohutně dokumentuje [14]. Vyhrabal jsem krásně ilustrovanou „Libro de la montería“ od Alfonse XI, 1320-1350 [15]. A jako bonbónek našel volně dostupný anglický překlad Štaufovy knihy. [16] Tím to na chvíli zhaslo, ubohý tazatel byl zavalen informacemi.
Posledních několik let jsem strávil brejlením do iluminací španělských Cantigas de Santa Maria. Vyzobávám z nich data do svého projektu otevřené databáze hmotné kultury středověkého španělska [17].
Druhý den jsem si začal listovat a kochat se iluminacemi z „De arte venandi cum avibus“. Najednou mě udeřilo do očí, že sicilské pojednání o lovu s ptáky používá postupy, kompozice, figurky, oděvy, obličeje velice podobné, jako jsou v Cantigas. Téměř identické. Prohrabal jsem za posledních 8 let stovky francouzských, aragonských, portugalských, anglických manuskriptů. Iluminace z „De arte venandi cum avibus“ prostě vypadají, jako by je kreslila stejná škola, jako Cantigas. Hm. Divné. Vzpomněl jsem si na Jindřicha Vlacha. Jindřich opustil Sicílii, aby docestoval do Prahy. Podobně po roce 1284 po pádu Alfonse X jeho dvorní astrolog a překladatel Alvaro de Oviedo opustil španělské země a také strávil zbytek života v Praze. [18] Zpátky k Sicilii - Anjouovci vyhnali dvořany a šlechtice, Roger de Flor, Hugh de Lauria a další šli do Aragonu. Slavný admirál Roger de Lauria pak v Aragonských službách Francouzům zatápěl v námořních i pozemních bitvách. [19] Co když někteří dvořané ze sicilské kanceláře doputovali na kastilský dvůr Alfonse X.? ….
Stačila hodina a půl hledání a je to. Internet a digitalizace! Fridrich II byl bratranec matky Alfonse X. Alfons X byl zase bratranec Přemysla Otakara II.
Toledský žid Jehuda ben Solomon Cohen, slavný učenec, překladatel a dvořan Alfonse X, strávil na dvoře Fridricha II přes 15 let. Fridrich vedl čilou korespondenci o matematických problémech se španělskými židovskými učenci. Na dvoře měl mj. astrologa Arnauda z Katalánska a Michaela Skota ze Skotska, který předtím, než se přesunul na Sicílii, studoval přes pět let v Toledu.
Jestli se mi povede vyhrabat jména notářů, písařů, iluminátorů a dvořanů a potvrdit přesun více než jednoho dvořana ze Sicílie k Alfonsovi, bude to pecka!
V iluminacích knih z Alfonsových dílen je vidět velký posun po roce 1265. Právě když Hohenštaufové na Sicílii padli. Třeba iluminace v „Libro de astromagia“ jsou ještě relativně schematické. I překlad indických bajek „Calila e Dimna“ z roku 1251. „Lapidario“ vypadá jako přelomové dílo. „Siete Partidas“ vydané v r. 1265 už mají ten správný punc a vzhled. „Cantigas de Santa Maria“ k 1270-84 sedí stoprocentně a posouvají se v realističnosti dále.
Ulovil jsem si Hernándezovu knihu „Los hombres del rey y la transición de Alfonso X el Sabio y Sancho IV (1276-1286)“ [20] a Mendolův překlad Jamsilla Chronicle o posledních letech vlády Fridricha, Konráda a Manfréda na Sicílii [21] a začínám si zapisovat jména dvořanů.
Pokračování příště…