V prvním článku z třídílného seriálu jsme se věnovali druhům války, organizaci pozemního vojska a formacím bojových jednotek.

Druhý článek pojednal o výbavě vojska, dělení kořisti, odměnách, odškodnění a úloze žen v armádě.

Organizace námořního vojska začíná admirálem, kterému jsou podřízeni kapitáni, pod nimi navigátoři a následuje námořní pěchota a námořníci.

K válečným účelům se konstruovaly specializované typy lodí, karaky, feluky, pinasy, karavely, velké a malé galeony, galeoty, tartany a „saetyas“ a také malé a rychlé přepadové a špionážní lodě. Lodě užívaly pohon plachtou, i vesly ve více řadách nad sebou, pro vjezd a výjezd z chráněných přístavů nebo když utichl vítr.

Zásobování válečných lodí klade důraz na trvanlivé potraviny a především vodu, dostatek mužů vyzbrojených zbraněmi a zbrojemi.

Bojová výbava činí následující položky:

• drátěné košile, perpunty, „kyrysy“, štíty a hrncové přilby,
• nože, dýky, tesáky/falchiony, meče, sekery, palice,
• kopí, některá vybavené železnými háky k odrážení a ničení výsadku nepřátel,
• kopí s řetězy k zahákování lodí, aby se jim zabránilo přirazit ke břehu,
• dvě stopy vysoké kuše s kolovým navíjecím mechanismem, třmenem a šipkami,
• co největší počet kamenů a šípů,
• kameninové hrnce s (práškovým) vápnem k oslepování nepřátel,
• hrnce s mýdlem k namydlení palub, aby nepřátelé uklouzli a upadli,
• tekutou smůlu k zapalování lodí.

Slovem kyrys se v Kastílii a také v sousedním Aragónu označoval ekvivalent plátového kabátce, kabát nošený přes drátěnou zbroj a zapínaný vzadu. Jednalo se o lamelové, šupinové či destičkové zbroje, přinýtované k vrstvě kůže. Svršek byl potažen drahou látkou. K roku 1257 měli výrobci kyrysů svůj cech v Barceloně. Aragónský král Jakub II. si v roce 1308 u specializovaného výrobce kyrysů Ramóna de Tor ve Valencii objednal kyrysy pro sebe a dva prince a poslal mu samet k potažení.

Co se týče potravin, část 2, hlava 24, zákon 9, doporučuje:

• trvanlivé suchary, solené maso, zeleninu a sýr, což je jídlo, jehož malé množství nasytí mnoho lidí,
• česnek a cibuli na ochranu před špatnými účinky mořského vzduchu a nečisté vody, kterou pijí,
• co největší zásoby pitné vody,
• ocet, jako věc nezbytnou k jídlu a také k pití s vodou, když mají velikou žízeň,
• požívání alkoholu je zakázáno; je-li nezbytné pít cider nebo víno, tak jen v malém množství hodně zředěném vodou. „Je dobré pitím zachovávat život; ale je zlé a nesmírně ponižující žít jen pro pití.“

Tolik právní teorie Siete Partidas.

Účty a městská nařízení z blízkého království Aragón nám podávají další doklady. Například nařízení města Barcelona k povinné výstroji při nalodění námořního vojska z roku 1258:

• pěšák: drátěná košile, přilba nebo maurský klobouk, štít, dvě kopí, meč nebo tesák;
• kušiník: dvě kuše, každá dvě stopy dlouhá, a jiná s třmenem, 300 šipek, železná přilba, perpunt nebo zbroj, meč nebo tesák

Povšimněte si, že námořní pěchota nezmiňuje ochranu nohou. V paragrafu, věnovaném pozemní armádě, se ochrana nohou zmiňuje v kontextu výbavy jezdců.

De Capmany cituje zápis o nasazení válečné lodě San Clemente IX v Barceloně v roce 1331 proti Janovanům. Loď měla tři opevněné nadstavby, po stranách celé paluby byly připevněny kosy, na palubě bylo 500 mužů, z toho 350 ozbrojených, 3166 šipek, 357 dlouhých kopí, 40 jednoručních kopí, 16 přitahovacích harpun, 300 kuší, 68 pavéz, 106 uzavřených přileb, 107 plných kyrysů ze dvou částí, 7520 šípů, některé tupé a jiné s ostrým hrotem, gravitační prak k vystřelování kamenů, 20 košů (espuerta - objemová jednotka) nášlapných ježků k házení na nepřátele (viz např. pozdější husitské skobice), 2 kormidla, 14 kotev, 6 praporů a 9 luceren. Střelný prach zde ještě není zmíněn.

Samozřejmě nemůžeme postihnout celou hloubku válečné problematiky, které Siete partidas věnuje několik set stran, ani celkovou provázanost jednotlivých složek středověké vlády s filozofií a řádem společnosti a života, jehož předivo Siete partidas umně setkává. Smyslem tohoto krátkého exkurzu je podnítit a nasměrovat další zájem ke studiu jednoho z nejbohatších pramenů informací o středověké Kastílii.

• Alfons X.: Cantigas de Santa Maria
• Alfons X.: Livro de las leyes (Siete partidas)
• Burns: Women in Crusader Valencia: A Five-Year Core Sample, 1265-1270
• de Capmany: Memorias Historicas Sobre la Marina Comercio y Artes de la Antigua Ciudad de Barcelona
• Hoffmeyer: Arms and Armour in Spain -A Short Survey Vol.1 - The Bronze Age to the End of High Middle Ages
• Leguina: Glosario de Voces de Armería

Speciální poděkování patří našim španělským přátelům Nieves Rico Parreňo a Pelayo Mejido Díaz za pomoc s identifikováním terminologie zbraní a zbrojí. Díky!