Ačkoli jsou české a španělské země od sebe vzdálené, máme už z raného středověku doklady o jejich vzájemném kontaktu. Nejstarší písemné záznamy o Praze sepsal v roce 965-6 n.l. žid Ibrahím ibn Jákúb, cestující vyslanec maurského chalífátu ze španělské Cordóby. Legenda o svaté Orosii však přináší možnost, že již o osmdesát let dříve existovalo propojení mezi českými a španělskými zeměmi.
Tradují se dvě varianty legendy o svaté Orosii čili Dobroslavě [1]. Podle jedné z nich Orosia pochází z francouzského Bayonne. Druhá varianta připisuje Orosii český původ [2].
Podle této varianty se Dobroslava narodila roku 864 v českém městě Laspicio či Iaspicio jako dcera Mojslava, jednoho z pěti českých knížat. Po smrti otce byla adoptována sv. Ludmilou a knížetem Bořivojem I a přestěhovala se na Levý Hradec u Prahy. Na Levém Hradci v kapli sv. Klementa pokřtil Dobroslavu i Ludmilu učedník sv. Metoděje. Dobroslava byla přislíbena Bořislavovu družiníkovi, který se ale poté zúčastnil pohanského povstání proti Bořivojovi. Povstání bylo krátkodobě úspěšné a knížecí rodina včetně Dobroslavy se musela uchýlit do exilu na Velkou Moravu. Díky práci sv. Metoděje se ale brzy mohli vrátit zpět do Čech.
Když Sv. Metoděj v roce 880 potřetí navštívil Řím, požádal ho papež Jan VIII., aby nalezl vhodnou nevěstu pro Fortuna I [3], syna navarrského krále. Princ Fortún se měl stát dědicem trůnů Navarry a Aragonu a důležitým článkem boje proti Maurům na Pyrenejském poloostrově. Sv. Metoděj doporučil Dobroslavu a následně se vrátil do Čech s aragonským vyslancem, aby požádal knížete Bořivoje a princeznu Dobroslavu o souhlas se sňatkem.
V roce 880 byla šestnáctiletá Dobroslava vypravena do Španělska, kde se po přechodu Pyrenejí měla setkat s princem Fortúnem ve městě Jaca. V blízkosti španělského města Yebra de Basa však na její družinu zaútočil maurský kapitán, odpadlík Aben Lupo [možná ibn Lubb z Banu Qasi, 4], který zabil aragonského vyslance a chtěl Dobroslavu ukořistit pro sebe. Princeznini družiníci ji však statečně bránili a díky tomu se jí podařilo uniknout do hor a schovat se v jeskyni. Mauři ji ale pronásledovali. Nakonec ji prý našli podle kouře linoucího se z ohně a vytáhli ji za vlasy ven z jeskyně. Aben Lupo jí nabídl, že si může zachovat život, když přestoupí na islám a provdá se za něj. To Dobroslava odmítla. Podle legendy prosila Boha o pomoc, načež do země těsně vedle ní udeřil blesk a nic se jí nestalo. Maury to poděsilo, ale jejich vůdce nařídil Dobroslavu mučit, usekat jí končetiny a nakonec hlavu. Poté se na únosce snesla veliká bouře s krupobitím a donutila je k útěku.
Dobroslaviny ostatky byly vyzvednuty v roce 882, tělo je uloženo v katedrále v městě Jaca, lebka v městě Yebra. Byla prohlášena za svatou, a stala se patronkou vinařů a ochránkyní před nepřízní počasí. Svatořečení bylo uznáno v roce 1902 papežem Lvem XIII. Svaté Dobroslavě je zasvěcena kaple v katedrále La Seo v Zaragoze. Kromě jižního Španělska je známá v Beárnu a severní Itálii. Jako světice je uctívána jak katolickou, tak pravoslavnou církví. Její svátek se slaví 25. června.
Cestu okolo vodopádu svaté Orosie v Pyrenejích [5] lemují kapličky [6] a každý červen se vydává procesí z města Jaca vydává procesí [7] ke kostelu nad vodopádem [8].
Cukráři z města Jaca také vyrábějí dezert zvaný korunky svaté Orosie [9].
Zdroje: