V roce 1230 došlo k dynastickému spojení dvou království Kastílie a Leónu.

V roce 1252 se na trůn dostává Alfons X., zvaný Moudrý. Už jako mladý se v roce 1231 účastní bitev a válečných tažení a zajímá se o kodex rytířství. Rytíř by podle něj měl být dobrého rodu, chovat se vznešeně, umět se ovládat, snažit se porozumět, být moudrý, věrný, odvážný, spravedlivý, zdatný a mít praktické znalosti nezbytné k posouzení kvality koní a zbraní. Alfons v rámci reconquisty rozšířil otcovu a později svou říši o Murcii, Alicante, Jerez, Cádiz a Seville. Obdivuje lingvistické, vědecké i praktické znalosti židů a řeckou vědu, která se k němu dostává z arabského světa přes židovské, arabské i křesťanské učence na jeho dvoře. Alfonsův dvůr pokračuje v tradici toledské školy učenců a překladatelů z arabštiny, řečtiny, latiny, hebrejštiny, aj. Alfons sponzoruje vydání více knih než kterýkoli jiný evropský panovník. Nařizuje přeložit Korán a Talmud do kastilštiny a latiny.

Jako trubadúr, básník a skladatel nechává sepsat zpěvník 427 trubadúrských písní o lásce k panně Marii a mariánských zázracích (Cantigas de Santa Maria). Alfonso přes půlku života trpěl rakovinným nádorem nosohltanu, který mu v horších fázích téměř vytlačoval oko z důlku a v Cantigas popisuje, že mu vzývání svaté panny opakovaně pomohlo příznaky nemoci zažehnat. Bohatě ilustrované Cantigas obsahují vtipné, vážné, milostné i poučné příběhy, v hudební notaci užívá i pohanské a maurské rytmy. Na dvoře byly populární i dívčí písně o příteli (Cantigas d'amigo) a písně o lásce (Cantigas de amor).

O dvorské kultuře také pojednává v Knize her (Libro de los juegos), kde se věnuje šachovým problémům, vrhcábům a kostkovým hrám. Nechává sepsat knihy práva – zákoník Sedm částí (Siete partidas), který se o mnoho set let později stává základem zákoníku Spojených států Amerických.

Je si vědom toho, že dějiny světa, zapsané duchovními vzdělanci, jsou ovlivněny církevním myšlením. Nechává sestavit vlastní knihy dějin (Estória de Espaňa, General Estoría) a dějin Kastilských králů, aby posloužily jeho propagandě. Knihy nechává vydávat v národních jazycích kastilštině a galicijštině, aby vyvážil jednostranné odborné a církevní zaměření na latinu. Také se věnuje magickým, léčivým a alchymistickým schopnostem kamenů a sepisuje o tom učené pojednání Lapidario. Na dvoře jsou vítáni i astrologové, král sám aktivně astrologii praktikuje. Jeho pojednání o měření hvězdných poloh (Alfonsinské tabulky) užívá Koperník k vytvoření modelu heliocentrické soustavy a po Alfonsovi je pojmenován kráter na Měsíci. Přes 70 učenců doprovázelo dvůr Alfonse X. na jeho cestách. Nejvěhlasnější vědci své doby se do Toleda a na kastilský dvůr sjížděli z celého křesťanského světa, dvůr konkuroval i slavné Sorbonně. Trubadúrů a hudebníků měl král na dvoře desítky, mnoho jich známe jménem. Král posílá svému bratranci Přemyslu Otakarovi II. astrologický glóbus a jeho učenci cestují mezi Toledem a Prahou.

V rámci zahraniční politiky se Alfons X. dvakrát snažil získat císařskou korunu Říše římské (1256-7) a konkuroval Richardovi z Cornwallu a poté Rudolfovi Habsburskému. Při prvním pokusu získal podporu Přemysla Otakara II., Saska, Trieru a Branibor, ale Eleanora Provensálská a jeho dlouholetý rival – francouzský král Louis IX mu s pomocí papeže Alexandra IV. tento plán překazili. Druhý pokus mu rozmluvil osobně papež Řehoř X. Alfons k financování pokusů o získání říšské koruny devalvoval kastilskou měnu. Aby podpořil export vlny do Anglie a jiných částí Evropy, založil cech velkých i drobných chovatelů ovcí – Mesta. Ustanovil ze svých oblíbených židů velmi efektivní královské výběrčí daní. Na zvýšení výběru daní, židy ve správě země a devalvaci měny reagovala domácí šlechta, především nejbohatší rody Lara, Haro a Castro, řadou ozbrojených povstání a rasistickou kampaní proti židům. Alfonsův nejstarší syn Fernand de la Cerda zahynul v bitvě s Marokem a Granadou. Druhorozený Alfonsův syn Sancho toho využil, ignoroval domluvenou politickou svatbu s portugalskou princeznou a oženil se proti přání otce se svou láskou, svou sestřenicí Marií de Molina Telléz de Meneses. Alfonse to rozzuřilo a chtěl syna donutit k anulování sňatku. Sancho vyprovokoval nespokojenou šlechtu k ozbrojenému povstání a povedlo se mu otce porazit. Sancho dosedl na trůn roku 1282 jako Sancho IV. a šlechtě slíbil snížení daňové zátěže. Alfons X. zemřel opuštěný, nemocný a zchudlý v roce 1284 a v závěti svého syna proklel a neuznal jako nástupce trůnu. Tato závěť a příbuzenský sňatek s Marií de Molina, který papež neuznal, pak dále ovlivňovaly politiku Sanchovy vlády.