Vlna a hedvábí v zemi králíků
Vlna je od nepaměti významnou textilní surovinou. V průběhu 12.stol. n. l. zkřížili chovatelé v Extremaduře místní ovce s anglickými a tak vyšlechtili nové plemeno, které produkovalo merino vlnu. Ve 13. a 14. století se vlna stala významným exportním artiklem. Obchodníci ze Španělska ji vyváželi například do Anglie, ale také do Flander, které byly ve středověku největším producentem textilu v Evropě. Proslulé flanderské sukno se od 11. stol. vyrábělo z anglické vlny, ale už ve 13. stol. se začala používat i kastilská merino vlna, která anglický materiál počátkem 14. století začala vytlačovat. Ačkoli se s vlnou obchodovalo, vývoz samotných ovcí plemene merino za hranice Španělska se až do 18. století trestal smrtí. Obchod s vlnou byl tak výnosný, že podle některých historiků negativně ovlivnil rozvoj industrializace Španělska.
V roce 1273 vydal král Alfonso X. zvláštní privilegia k založení organizace Mesta, která sdružovala všechny kastilské chovatele ovcí. Jedno z privilegií umožňovalo členům Mesta, aby mohli každé září hnát své ovce na zimní pastviny přes jakékoli pozemky, bez ohledu na vlastníky pozemků. Mesta prakticky ovládala výrobu vlny, vedoucím činitelům cechu byly dány rozsáhlé administrativní i právní moci. Vrcholu své produktivity dosáhla Mesta v 16. století. Organizace byla zrušena až v roce 1836.
Hedvábí
Arabští obchodníci dováželi z Číny do Kastílie nejen hotové hedvábné látky, ale i moruše a bourcové červy. V oblasti Alpujarra na jihu Španělska se začalo s chovem bource morušového již v 9. století n. l. Postupně se morušovníky pěstovaly ve více než pěti stovkách vesnic a osad, každá rodina každoročně zpracovala více než 40 000 larev bource. Ve 14. století Alpujarra oprávněně získala přezdívku Země hedvábí. Místní hedvábí se jednak vyváželo, ale také zpracovávalo přímo ve Španělsku.
Cordóba, Almérie, Málaga i jiná města produkovala špičkové vlněné a hedvábné textilie. V Cordóbě bylo přes 13000 stavů a registrovaných více než 3000 tkalců, v Almérii bylo 4800 stavů, přes 800 dílen zpracovávajících hedvábí a přes 1000 míst, kde se vyráběly brokáty, damašky a samety.
Původní tkalcovské techniky dodnes používá dílna Sy Hassana Dar al Tíráz v marockém Fezu:
https://www.youtube.com/watch?v=jnrYVF2Cj0o
K výrobě drahých brokátů se používala vlákna složená z hedvábného jádra ovinutého zlatým či stříbrným kovem. Indigo se pro barvení sice dováželo, ale mnoho jiných barviv se přímo na území Španělska vyrábělo k místní spotřebě i na export. Například karmínově rudá z červce kermesového, parazitujícího na dubu kermesovém nebo purpurová z mořského plže ostranky.
Místní výrobci brali inspiraci ze vzorů oblíbených v Persii, Byzanci, Mezopotámii a Bagdádu, ale vyvinuli i vlastní typické motivy plné pestrobarevných geometrických obrazců. Brokáty mají často vytkávané arabské nápisy, tzv. tíráz. Islám sice mužům zapovídal, aby nosili hedvábné oděvy, ale Mauři v Al Andalusu tento zákaz nedodržovali. Ti, kteří si nemohli dovolit celý hedvábný oděv, nosili alespoň hedvábné lemy. Bohatým křesťanům včetně církevních hodnostářů zase nijak nevadilo, že drahá roucha na sobě mají nápisy velebící Alláha. Také oltářní textilie byly často utkané v maurských dílnách.
Hedvábí se používalo k odívání i na výrobu na koberců, závěsů a dalšího bytového textilu. Dále se z něj síťovaly zdobené síťky do vlasů a používalo se i jako materiál k pletení. Od 8. století, ale nejpozději ve 13. století se v oblasti Al Andalus využívala i technika macramé, například na ozdobné postroje zvířat, nemáme však doklad o tom, jaké materiály přesně tehdejší výrobci používali.
Zdroje:
- Munro: The Medieval Broadcloth
- Norris: Medieval Costume and Fashion
- Leslie: Needlework Through History: An Encyclopedia
Přílohy:
