V prvním článku z třídílného seriálu jsme se věnovali druhům války, organizaci pozemního vojska a formacím bojových jednotek.

Tento článek pojednává o výbavě vojska, dělení kořisti, odměnách, odškodnění a úloze žen v armádě.

Třetí článek věnujeme námořnímu vojsku.

„Všechny muže, kteří jdou do války, přirozeně motivuje touha po zisku, který jim zčásti nahrazuje výdaje spojené s pořízením výstroje a s výcvikem, a také je náhradou za velké nebezpečí, kterému se vystavují.“

Aby byli vojáci do boje lépe vybaveni a měli větší chuť vzít s sebou kompletní zásobu věcí nutných k vedení boje, závisí dělení získané kořisti nejen na počtu mužů, ale také na úrovni jejich výstroje, výzbroje a zvířat. Na začátku výpravy dva vybraní pěšáci zkříží kopí. Pod touto branou projde každý člen výpravy a notář zaznamená jeho výbavu.

Níže citujeme jednotlivé varianty výbavy, ovlivňující podíl na kořisti podle druhé části zákoníku, hlavy 26, zákona 28.

• kůň, meč a kopí
• kroužková košile pro koně
• kroužková košile s rukávy a suknicí s oddělenou kroužkovou kapucí
• kompletní kroužkové nohavice, připnuté řemínkem s přezkou
• kroužková košile do pasu s rukávy po lokty, štít a ocelová lebka
• tunika pod zbrojí, tlustý nevycpávaný oděv a perpunt (prošívaný a vycpávaný kabátec nošený přes drátěnou zbroj)
• kroužková zbroj bez rukávů s perpuntem a železným kloboukem nebo lebkou
• čepel, železný klobouk nebo lebka, drátěná košile do pasu s rukávy až po zápěstí a drátěná suknice
• kušiník na koni se dvěma tětivami, toulcem na opasku se sto a více šipkami
• pěší kušiník s kuší se dvěma tětivami, toulcem na opasku se sto a více šipkami
• pěšák vyzbrojený kopím a oštěpem nebo palicí
• kůň, jiné zvíře nebo tažné zvíře, osel

Některé varianty je možno kombinovat, takže dobře vybavený voják dostane podílů více:

1. kušiník na koni dostane podíl,
2. má-li kůň kroužkovou zbroj, dostane další podíl,
3. má-li kušiník vlastní kroužkovou zbroj s perpuntem a železnou přilbou, dostane další podíl,
4. za kroužkové nohavice dostane půl podílu.

Po skončení výpravy všichni vojáci snesou kořist na velkou hromadu a notář zaznamená jednotlivé kusy, které se prodají v aukci, aby se dosáhlo co největšího výtěžku. Poté se výtěžek z kořisti rozdělí podle postavení vojáků. Část se odevzdá králi, velitelé vojska a vlajkonoši dostanou zvláštní podíly, zbytek se rozdělí na podíly podle výše uvedené výbavy členů vojska a vyplatí v hotovosti. Špionážní služba má také nárok na podíl z kořisti.

Kromě podílu na kořisti existují speciální odměny, jejichž účelem je vyzdvihnout hrdinství a podněcovat k odvážným činům.

K takovým patří výjimečné činy se zbraněmi, například:

• záchrana krále v boji,
• darování vlastního koně králi v situaci, kdy mu šlo o život,
• dobytí praporu generála nepřátelského vojska,
• zabití koně nepřátelského generála,
• zajetí nebo zabití nepřátelského generála.

Další skutky hodné odměny jsou dobytí města či nepřátelské lodě nečekaným přímým přepadem, lstí nebo tajnou noční akcí.

Kdo první vstoupí do nepřátelského města nebo na palubu nepřátelské lodě, a tu se poté podaří dobýt, zaslouží si půdu a statek. Zemře-li v akci, bude odměna připsána jeho dědicům.

Odměňovány jsou i špionážní a strážní služby, pokud některá z nich významně ovlivnila chod válečných operací.

Zvláštní odměny a výsady náleží úřadu vyslanců vybíraných k vykupování a výměně válečných zajatců.

U některých výprav mají všichni účastníci nárok na denní žold. Jde-li o křížovou výpravu posvěcenou papežem, denní žold je vyplácen z poměrné části církevního desátku vybraného v zemi.

V případě ztráty vybavení nebo zvířat, se nárok na odškodné vyplácí podle notářského zápisu při vstupu do vojska. Výše kompenzace záleží na tom, jak ke ztrátě došlo - zda chybou vojáka, nemocí nebo v boji.

„Muži, kteří ve válce utrpěli zranění, mají nárok na kompenzaci, placenou z válečné kořisti. Výhodou těchto kompenzací je, že muži pak nacházejí větší potěšení při podávání bojových výkonů, protože vědí, že zranění je neuvrhne do chudoby. Dobrovolněji se pouštějí do bitvy, chovají se statečněji a netrpí tolik smutkem a žalem, což jsou pocity, které špatně působí na srdce mužů zapojených do válečných činností.“

Ke zvýšení bojové morálky vojska slouží systém válečných reparací, který finančně zajišťuje zraněné vojáky.

V případě zranění vojáka armáda vyplácí veteránovi jednorázovou finanční částku podle závažnosti zranění a typu následků. Pán zraněného vojáka by mu měl poskytnout takový majetek, aby se mohl vyléčit a netrpěl chudobou.

V Cantigas de Santa Maria jsou vyobrazeny lékárny, špitály, převážení nemocných na trakaři, převazování obvazů i operace.

Výše kompenzací za zranění s trvalými následky je určena tak, aby si v případě ztráty rukou nebo prstů mohl zakoupit otroka, který jeho rodině po zbytek života ruce poskytne.

V době vydání zákona (1265) měl maravedí hodnotu 22 gramů stříbra. Už za 20 maravedí se dal koupit pohanský otrok. V následujících desetiletích však maravedí několikrát silně devalvoval.

Část II, hlava 25, zákon 2 určuje kompenzace za zranění do následujících kategorií:

• živý, ale zajatý
• zraněn tak, že se nikdy neuzdraví
• zmrzačen s doživotními následky
• zabit

Vykupování válečných zajatců jsou věnovány specifické paragrafy.

• viditelné zranění na hlavě, které nelze zakrýt vlasem či vousem - 12 maravedí
• zranění na hlavě, ze kterého byla odebrána kost - 10 maravedí
• zranění na hlavě bez odebrání kosti - 5 maravedí
• zranění napříč přes celé tělo - 10 maravedí
• zranění přes celou ruku nebo nohu - 5 maravedí
• zranění, které neprošlo celou končetinou - polovina
• zlomenina ruky nebo nohy, která nevede k doživotnímu zmrzačení - 12 maravedí

• ztráta oka, nosu, ruky, nohy - za každé zranění 100 maravedí, za ucho 40
• za ztrátu předloktí nebo nohy ke koleni či nad koleno, 120 maravedí
• za ztrátu palce 50, za ukazovák 40 a postupně 30, 20, 10
• jsou-li useknuty naráz 4 prsty, ale palec zůstane, 80 maravedí
• při ztrátě 4 předních zubů nahoře nebo dole, 40 maravedí za každý zub
• za každé další zranění vedoucí k trvalému zmrzačení 100 maravedí

Ztráta života je kompenzována méně než doživotní zmrzačení, kdy je třeba zajistit veteránovi rozumnou životní úroveň. Nicméně i to, že voják položí život za dobrou věc, je finančně oceněno:

• rytíř - 150 maravedí
• pěšák - 75 maravedí

V případě smrti vojáka se nárok na jeho podíl z kořisti, žold a náhrady za ztrátu života přenáší na rodinu postiženého. Voják tak i svou smrtí může finančně zajistit svůj rod a zemře-li hrdinně, i slávu svému domu a jménu. Ve zvláštních případech po jeho smrti mohou jeho rodině připadnout jako odměna i půda a statky.

V „Siete partidas“ se výslovně uvádí, že ačkoli je v zákonu konzistentně uváděno mužské pohlaví, stejné zákony platí pro muže i pro ženy.

V tuctech vojenských kompanií města Barcelona byly zapsány také ženy. Mezi jejich povinnosti patřila mimo jiné obrana zdí města proti invazi. Ženy z katalánské Velké kompanie v Byzanci bránily hradby města, když byli vojáci mimo město. Královské záznamy Jakuba Dobyvatele z Aragónu popisují mezi hradní posádkou také cvičené válečné psy. Každý pes měl vlastního ženského psovoda a plat psovoda se psem se rovnal platu mužského bojovníka. Téměř všichni psovodi byly ženy.

• Alfons X.: Cantigas de Santa Maria
• Alfons X.: Livro de las leyes (Siete partidas)
• Burns: Women in Crusader Valencia: A Five-Year Core Sample, 1265-1270
• de Capmany: Memorias Historicas Sobre la Marina Comercio y Artes de la Antigua Ciudad de Barcelona
• Hoffmeyer: Arms and Armour in Spain -A Short Survey Vol.1 - The Bronze Age to the End of High Middle Ages
• Leguina: Glosario de Voces de Armería

Speciální poděkování patří našim španělským přátelům Nieves Rico Parreňo a Pelayo Mejido Díaz za pomoc s identifikováním terminologie zbraní a zbrojí. Díky!