V prvním článku z třídílného seriálu se budeme věnovat druhům války, organizaci pozemního vojska a formacím bojových jednotek.
Druhý článek pojedná o výbavě vojska, dělení kořisti, odměnách, odškodnění a úloze žen v armádě.
Třetí článek věnujeme námořnímu vojsku.
Motto: „Lidé mají svou zem, ve které se narodili. Množí se, aby ji zaplnili, pracují a zvelebují ji, aby se jim v ní dobře žilo. Král a jeho úředníci udržují vládu práva v zemi, ale také zajišťují veřejně prospěšné činnosti, například údržbu cest, stavbu mostů, přístřešků podél cest, atd. Bez vojska není možné zemi udržet a ubránit proti těm, kteří by se chtěli zmocnit bohatství, země, lidí, jejich zvyků a tradic.“
Siete partidas rozlišují několik druhů války.
„Spravedlivá válka (justa) slouží k obraně země a ke znovuzískání majetku, který zabral nepřítel. Nespravedlivá válka (injusta) vzniká z pýchy a chamtivosti. Občanská válka (civilis) propuká mezi obyvateli místa, mezi různými skupinami lidí nebo na základě nesouhlasu mezi obyvateli království. V posledním typu občanské války (plusquam civilis) proti sobě bojují i vlastní příbuzní, kteří náležejí do znepřátelených skupin.“
Siete partidas zmiňují různé typy vojska - těžkou kavalérii (rytíře), lehkou kavalérii a pěšáky. Námořnímu vojsku je věnována samostatná hlava s deseti zákony.
Motto: „Vojáci jsou ve válce odkázaní jeden na druhého, musí si důvěřovat a dobře spolupracovat.“
Organizace pozemního vojska začíná generálem, který je vybírán podle schopností, znalostí, moci a rodu.
Generál musí znát všechny možnosti, jak získávat výhody a vyhrávat bitvy i v nerovných podmínkách nepřátelské přesily - má umět využít vítr, slunce, terén, počasí, taktické léčky, výhody pěšího či jízdního vojska na různých druzích terénu. Musí minimalizovat vlastní ztráty a nepříteli zasazovat co nejcitelnější údery.
Generálové jsou také zodpovědní za to, aby jejich podřízení vedli náležitý výcvik vojska ve zbroji a v zacházení se zbraněmi.
Zbraně a zbroje by měly být kvalitní, tvrdé a lehké, aby se voják neunavil a mohl s nimi co nejobratněji zacházet a lépe jich využívat. Lehkost zbraní a zbrojí se v Siete partidas zdůrazňuje na více místech.
Velitelé vojsk musí být inteligentní, mít kuráž a rozhodnost a být loajální. Měli by brát v potaz tajný nebo otevřený ráz výpravy, vhodně zvolit trasu vojska tak, aby mělo dostatek vody, trávy, dřeva a místa k odpočinku. Měli by se dobře vyznat v krajině, znát vhodná místa k přepadení, vysílat zvědy a průzkumné hlídky připravující cestu vojsku, využívat informátory k pozorování pohybů nepřítele. Musí naplánovat délku cesty ve dnech, a podle toho určit dávky proviantu, které si vojsko vezme s sebou, protože cestovat v nepřátelské zemi je třeba rychle a tajně. Vedou vojsko a všichni jim svěřují svůj život, proto se veliteli říká „adalid“, průvodce.
Veliteli pěších vojsk se říká „almocaden“. Pěšáci jsou ve válce velmi užiteční, protože se dostanou do míst, kam jízda nemůže. „Almocaden“ musí rozumět válce, umět vést svou skupinu, být silný a ovládat své vojáky, být aktivní, aby využil každou vhodnou příležitost a měl by umět léčit zranění, když je to nebytně nutné. Také musí být loajální a jeho zvolení je potvrzeno sněmem „adalidů“ a 12 jiných „almocadenů“.
Vojáci musí být drsní a ošlehaní, zkušení lidé, zvyklí na nepohodlí. Rytíři mají ve válce zakázáno spát v pohodlných lněných oděvech, proto tráví noc v nepohodlném oblečení nebo v „perpuntes“, aby spali jen na půl oka. Vojáky nesmí překvapit jiné klima, například horko a pouště v jižních zemích, musí mít výdrž a dobře spolupracovat. Na výpravu je lepší brát menší počet spolehlivých lidí, než množství lidí různých kvalit. Musí být zvyklí jíst trochu ráno, nejlépe silné, hodně tučné maso, přes den se postit, pít vodu s octem, víno ředěné velkým množstvím vody a hlavní jídlo sníst až večer. Zvyk postit se přes den zachraňuje životy a urychluje léčení zranění. Je-li země ve válečném stavu, je každému zakázáno přepravovat po vodě i po souši alkohol, aby se snížilo riziko výtržností a zranění, spáchaných podnapilými ozbrojenci.
Část 2, hlava 23, zákon 16 zmiňuje formace vojsk, které je třeba s vojáky drilovat.
Formace „řada“ je volná čtvercová formace podobná postavení figurek ve hře dáma. Muži v řadě stojí od sebe na délku natažené paže, následující řady vyplňují mezery v předcházejících řadách. Mezery mezi muži v přední řadě může zadní řada využít k vystřídání přední řady. Formace vytváří iluzi, že je v ní více bojovníků než ve skutečnosti. Roztažené řady se používají k obklíčení nepřítele uprostřed, aby se na něj dalo útočit ze všech stran.
Zaoblený čtverec „Mlýnský kámen“, poskytuje kruhovou obranu proti obklíčení.
Velmi těsná formace „klín“ slouží k rozdělení mnoha vrstev silných nepřátelských řad a zrušení jejich pořádku tak, aby šlo rozdrobené menší kusy nepřátelských řad snáze zničit. Takto lze přemoci i velkou přesilu. Na špičku klínu se postaví 3 rytíři a každá další řada má dvojnásobek mužů - 6, 12, 24, atd. Při nedostatku vojáků špička klínu začíná jedním rytířem.
Formace „zeď“ je těsná čtvercová formace k obraně armádního proviantu střeženého uprostřed zdi, zatímco zbytek vojska vede bitvu.
Formace „dvůr“ slouží k ochraně krále. Tři vrstvy hluboká formace pěšáků se postaví těsně za sebe a svážou si k sobě nohy, aby nemohli utéci. Paty kopí opřou o zemi hrotem k nepříteli a na dosah si odloží kamení, šipky a kuše nebo luky k dálkové obraně. Formace slouží k tomu, aby se k pánovi nepřítel nemohl dostat, ani mu ublížit, i kdyby porazil jeho vojsko v boji. Je-li pánovo vojsko poraženo, mohou se zbytky vojska uchýlit do bezpečí dvora a přežít. Tato obrana slouží k zachování cti pána, který zde může setrvat, i když je jeho vojsko poraženo, nemusí utíkat a může nepříteli dát najevo, že mu na něm nezáleží.
Formace „citera“ byla vynalezena proto, aby zabránila nepříteli útokem z boku oddělit řady, které jsou příliš daleko od sebe. Jsou-li řady spojeny, citera umožňuje rychlý přesun jednotek z křídel tak, aby mohly udeřit na nepřítele z boku nebo zezadu. Rozdělení a postavení jednotek v citeře bylo vynalezeno za účelem rozptýlení armády a také k provedení úderu na rozptýlené vojáky zezadu.
Nebylo výjimkou, když křesťanské vojsko obsahovalo maurské složky a naopak v maurském vojsku byla část nájemných křesťanských válečníků. Křesťanská i maurská vojska také obsahovaly i židovské kontingenty. Židé se hodně specializovali na střelbu z reflexních luků, které jsou v některých iluminacích vidět v pozadí.
Židé, křesťané a mauři vyznávali jednoho stejného Boha. V Koránu a v praxi i na Pyrenejském poloostrově se respektovali navzájem jako souvěrci, různé odnože stejné víry. Do křížových válek v Palestině mezi sebou žili židé, křesťané i muslimové relativně pokojně vedle sebe. Židé v muslimském světe zaujímali významná místa vezírů a rádců, učenců, mechaniků, techniků, vynálezců, lékařů, překladatelů, cestovatelů, obchodníků, aj.
Když však ale mohamedáni silou dobyli zemi pohanů jiných vyznání, než židovského a křesťanského, jednali s nimi jako s otroky. Součástí kořisti pro ně byli i ti, kteří se jim postavili se zbraní v ruce a byli zajati.
Zdroje:
Speciální poděkování patří našim španělským přátelům Nieves Rico Parreňo a Pelayo Mejido Díaz za pomoc s identifikováním terminologie zbraní a zbrojí. Díky!
Přílohy: