Narodila se po roce 1282 jako první dcera vojáka Juana de Gomera, který se vyznamenal v bitvě u Gomery nedaleko Osuny.

Její matka, Maria Ana, byla osobní služebná manželky Fernanda Núñez de Lara, brzy se stala správkyní jejího šatníku.

Od své matky se Beatriz už od mala učila tkaní na karetkách. Projevila velkou šikovnost a cit pro tuto techniku a brzy se v tomto řemesle vypracovala na tak vysokou úroveň, že se jí matka nebála svěřit i dražší materiál. Právě kvůli tomu a také přes konexe své matky, se mladá Beatriz dostala mezi služebné Elviry Fernándéz. Pro svou pracovitost a díky svým zkušenostem s látkami, oděvy a tkaním se nakonec vypracovala na správkyni šatníku doñi Elvíry. Dobře hospodařila s příjmy ze tkaní a budovala si vlastní majetek.

Jako žádné mladé dívce z dobré a zámožné rodiny, ani jí se nevyhnulo manželství. Otec pro ni domluvil sňatek s nejstarším synem bohatého obchodníka Pablem Pérezem.

Jejich vztah nebyl úplně harmonický. O Pablovi bylo všeobecně známo, že je vášnivý milovník žen a byť se dušoval, že s tak krásnou ženou po boku se už za jinou neotočí, mladší bratr Beatriz – Juan – si celou věc bral osobně. Několikrát se s Pablem pohádal. Když i přes jeho protesty na svatbu došlo, raději ho otec odeslal do Gomery.

Manželství doopravdy moc harmonické nebylo. Když se paní Elvira provdala za dona Rodriga, Beatriz odešla s ní na dvůr jejího manžela a po Pablovi si ani nezasteskla. Po Rodrigově smrti se snažila být své paní útěchou a následovala ji i při její pouti do Cách.

Když se pak doña Elvira rozhodla uchýlit pod ochranu svého vzdáleného bratránka Iñiga z rodu Haro do Českého království, šla ochotně s ní.