Mé jméno je Istifaan al-Ajpād ibn Alī ibn Abī Zara.

Narodil jsem se v marockém městě Fez v roce 658 hidžry (1280 podle počítání křesťanů), jako jediný dědic slavného marockého spisovatele Alīho ibn Abī Zara.

Rodina mého dědečka přišla do Fezu z Cordóby. Utekli jsme před hněvem křesťanů, kteří naše zotročili a nutili je nosit na zádech kostelní zvony z Cordóby až na sever země do Compostelly. Prý něco jako odplata. Barbaři.

Můj otec je prominentní historik a spisovatel na dvoře marinidského sultána Abu Sa'ida Uthmana II.

Otec mě vedl pevnou rukou ke studiu čtení, psaní, počítání i dějin, filozofie i umělecké kaligrafie. Při studiu obchodu jsem zvládl i základy astronomie a navigace. Otec mi vybíral ty nejlepší učitele a madrasy, studoval jsem teorii i praxi, bavilo mě poznávat svět a jak věci fungují. Od mých třinácti let mě vysílal jako pomocníka na obchodní cesty po celém Středomoří, zvláště do Egypta a Sýrie. Postupně jsem se osvědčil a rodinné jmění vzkvétalo.

Ve dvaceti mě začal otec pověřovat občasným doručováním důvěrných vzkazů a také poštovních holubů. Začal jsem častěji jezdit i k vezírům tatarských Ílchanátů, kde jsem byl obklopen nezměrným bohatstvím a luxusem čínského, indického i afrického zboží.

Do ženění jsem se moc nehrnul, obchod, diplomacie a život na cestách mě zcela pohltily.

V roce 682 hidžry (1309) jsem byl vyslán do Džibr al Táriku s důležitými zprávami o nadcházející válce. Bouře na moři nás bohužel zdržely, přijel jsem pozdě a zůstal jsem uvězněn ve městě námořní blokádou křesťanů, kteří se jali město obléhat. Nepomohly nám ani zápalné granáty, ani stroj na střelný prach, nakonec město padlo. Protože jsem bránil město se zbraní v ruce, i když mi to moc nejde, dostal jsem se do zajetí pana de Haro. Měl jsem s sebou mnoho zlata a nabídl jsem mu výkupné za svůj život a pan de Haro přijal. Také mi velkoryse nabídl, že cením-li si své svobody, mohu nechat poslat své rodině zprávu, že pokud nashromáždí a pošlou pětinásobek původního výkupného, daruje mi i volnost. Od té doby můj otec shání každý maravedí a do dvou let se snad konečně dočkám. Jednou za dva měsíce si píšeme dopisy a zůstáváme tak ve styku.

Pan de Haro má rád naši hudbu na buben i na flétnu. Oblíbil si mé služby, mou vzdělanost a mé praktické dovednosti a protože znám více jazyků a projezdil jsem kus světa, vzal mě s sebou na cestu i po evropských královstvích.