Vedení války ve středověké Kastílii podle zákoníku Siete partidas

Autor: Vít Hrachový

Verze 0.18 publikována ve sborníku Oděv v historii 2021.
Poslední verze 0.21, generována dne 01.12.2021 v čase 10:22.

Abstrakt

Motto: „Lidé mají svou zem, ve které se narodili. Množí se, aby ji zaplnili, pracují a zvelebují ji, aby se jim v ní dobře žilo. Král a jeho úředníci zodpovídají za tvorbu zákonů, to jest pravidel soužití lidí ve společnosti. Udržují vládu práva v zemi, ale také zajišťují veřejně prospěšné činnosti, například údržbu cest, stavbu mostů, přístřešků podél cest, aj. Bez vojska není možné zemi udržet a ubránit proti těm, kteří by se chtěli zmocnit bohatství, země, lidí, jejich zvyků a tradic.“

Cílem článku je seznámit čtenáře s jemným pletivem logiky, architektury společnosti, zvyklostí a administrativy spojené s vedením pozemní a námořní války ve středověké španělské Kastílii, zemi, která byla na konci 13. století přes pět set let ve válce s Maury. Hlavním zdrojem informací je zákoník Alfonse X. „Siete partidas“, vydaný po roce 1265. Druhá ze sedmi knih zákoníku se věnuje tématu války do velké hloubky na více než 130 stranách. Je třeba podotknout, že řeč práva je teoretická a popisuje, jak věci mají fungovat a realita se mohla lišit. Zákoník byl plně přijat ve Španělských zemích až téměř sto let po jeho vydání, v průběhu vlády Alfonsa XI.

Dalším zdrojem jsou účetní knihy města Barcelony. Zdrojem obrazových podkladů jsou iluminace z knih Cantigas de Santa Maria, Lapidario, Libro de astromagia, Gran conquista de ultramar z dílny kastilského krále Alfonse X. Dalším cenným zdrojem jsou iluminace, deskové malby a fresky z Teruelu a Barcelony, ze sousedního království Aragón.

Abstract Motto: „Country, is a like mother to people born there and grown there. People love their country, their love binds them to labor in it, nourish it, aggrandize it, and create offspring in it, to inhabit the country. King and his officers are responsible for creating laws, that is rules for people to live together. They maintain the rule of laws. They provide public benefit activities, like road maintenance, bridge building, road shelters, etc. Without an army, it is impossible to sustain and defend the country against those who want to seize wealth, the country, the people, their customs and traditions.“

The article is constructed upon heavy quotation from Alfonso X „Libro de las leyes“, Spanish medieval law code also known as Siete partidas, published after 1265. The intent is to provide the audience with way of medieval thinking on the war matters from the country, that was five hundred years in war with Moors at the time. The law code discusses war, military organization and its logic and traditions in Castilian society in great depth on more than 130 pages in its second book. It has to be noted, that the speech of law is theoretical, describing how things should work, and reality might have been different. The law code was fully accepted in Spanish countries after almost 100 years, during the reign of Alfonso XI. Another sources are account books of the city of Barcelona.

As of pictorial support, the backbone for illuminations comes from books Cantigas de Santa Maria, Lapidario, Libro de astromagia, Gran conquista de ultramar by Alfonso X, 13th century king of Castile. Another valuable image sources are manuscript illuminations, desk paintings and frescoes from Teruel and Barcelona from the neighbouring kingdom of Aragon.

1. Předmluva:¶

Ve druhé polovině 13. století vládl ve Španělském království Kastílie král filosof, Alfonso X. zvaný Učený. Úspěchy válečných kampaní jeho otce Ferdinanda III. kulminovala reconquista a Alfonso se soustředil na konsolidaci poměrů v zemi. Obklopil se vzdělanými a schopnými lidmi, podporoval kulturu a hudbu, zakládal univerzity, pokoušel se zavést efektivní úřední správu země.

Bylo třeba osídlit nově dobytá území, zvýšit produktivitu práce podlomenou odlivem kvalifikovaných pracovních sil ze základen říše na severu, zavést nové zdroje příjmů do královské pokladny, řešit otázky soužití křesťanských, židovských a maurských poddaných. Alfonso hledal cesty, jak posilováním ekonomických a vojenských pravomocí měst nalézt protiváhu k bohaté šlechtě. Potřeboval odvést pozornost šlechty z vnitřních politických bojů a rebelií a snah o rozdělení země a přesměrovat její energii směrem ven z království. Alfonso, po matce bratranec Přemysla Otakara II., se s podporou a s kurfiřtským hlasem českého krále dvakrát neúspěšně pokusil uplatnit nárok na trůn Římské říše.

Ke vzniku knihy zákonů „Siete partidas“ napomohly Alfonsovy ambice k získání říšského trůnu a především pokus sjednotit roztříštěný právní systém v zemi jedním univerzálním zákoníkem.

1.1. Siete partidas¶

Po deset let trvajícím úsilí komise předních právních odborníků v zemi vznikla k roku 1265 monumentální sbírka 2802 zákonů. Byla inspirovaná římským zákoníkem byzantského císaře Justiniána, v otázkách církevního práva těžila z práce Řehoře IX. a odkazovala se na mnoho dalších evropských autorů z antiky i středověku, Pyrenejského poloostrova i z maurských právních prací. [C1] Sbírka byla záměrně napsána národním jazykem, elegantním, literárním španělským stylem, inspirovaným teologickým viděním světa. Sbírku lze číst jako humanistickou encyklopedii středověkého života, popisující vazby napříč všemi společenskými vrstvami, jejich logiku, morálku a filosofii a dokonce i vztahy mezi živými a mrtvými.

Siete Partidas shrnovala veškerou španělskou dobovou judikaturu do jednoho provázaného celku, a z tohoto důvodu byla považována za nejvyšší a závaznou autoritu k rozhodování právních otázek. Zabývala se mimo jiné ústavním, občanským, obchodním a trestním právem, a procesním právem občanským i trestním. V Kastílii se zákoník setkal s odporem bohaté šlechty a v platnost byl uveden až po roce 1348 pravnukem Alfonsa X. Země Latinské Ameriky se podle Siete partidas řídily až do 19. století. Dodnes má Alfonso X. bustu v Kapitolu jako zákonodárce Spojených států amerických.

Citace ze Siete partidas dále v článku budou následovat ve formátu [ [C4], SP partida-titul-zákon], například [ [C4], SP 2-22-6].

1.2. Cantigas de Santa Maria¶

Kolekce 420 písní o zázracích panny Marie byla další z mnoholetých projektů krále filosofa. Alfonso X. od mládí skládal satirické písně. Vedle vědy [1] měla na jeho dvoře také stálé místo kultura, spisovatelé (např. Dante Alighieri aj.) a trubadúři. Bohatě ilustrované dílo kreativním stylem dokumentovalo mariánské zázraky z Evropy, severu Afriky a Blízkého Východu. Nejednalo se o církevní hudbu, ke které bývá často mylně přiřazováno, ale především jsou zde zahrnuty příběhy o naději, o lidech a pro lidi.

Písně jsou rozdělené na refrén a sloky a zaměřují se na témata, která odedávna přitahují pozornost lidí - sex, neštěstí, nehody, nemoci, zločiny, hřích. Vedle zázraků je jednou z nosných myšlenek celé práce, že panna Maria může odpouštět i smrtelné hříchy, které tehdejší církev považovala za neodpustitelné. Hlavní podmínkou byla upřímná lítost kajícníka. Aby král oslovil písněmi bez rozdílu všechny své poddané, Cantigas pokrývaly celé společenské spektrum. Hříchy, nemoci a nehody se nevyhnou papeži, císaři a králům, šlechticům, rytířům, vojákům, učencům, kněžím, úředníkům, řemeslníkům, hudebníkům, dělníkům, také zločincům, lupičům, zlodějům, kouzelníkům, hazardním hráčům, prostitutkám, aj.

Přes 300 písní obsahuje šesti či osmi panelové ilustrace doplňující příběh ve stylu komiksu nebo také pozdějších kramářských písní. Cantigas poskytují více než 1800 iluminací z jednoho času a místa a jedná se tedy o okénko, dokumentující danou dobu a zvyklosti do neuvěřitelných detailů. Iluminátoři Cantigas si stěžovali na zadavatele práce, že je pedant a nechává je překreslovat nejmenší podrobnosti. Dochované archeologické nálezy zbraní, zbrojí, textilií, aj., jsou plně ve shodě s iluminacemi. Obrazová část z Cantigas a dalších děl vzniklých ve skriptoriích krále Alfonse [2] výborně doplňuje texty ze Siete Partidas.

Odkazy na Cantigas de Santa Maria v článku budou ve formátu číslo písně dle pořadí z kodexu Escorial a číslo iluminovaného panelu, například [ [C13], CSM 137-1].

[1]	alchymie, astrologie, teologie, antická filosofie, dějiny, aj.

[2]	kniha deskových her „Libro de acedrex, dados e tablas“; kniha o alchymických vlastnostech kamenů „Lapidario“; kniha o astrologické magii „Libro de astromagia“, „Gran conquista de Ultramar“

1.3. Význam válčení pro Kastílii, zemi hradů¶

Spojené království Kastílie a León bylo přes 700 let v konfliktu s maurskými dobyvateli Pyrenejského poloostrova. Kastilské společenské zřízení bylo dlouhodobě orientované k efektivnímu vedení války. Již od 11. století králové cíleně podporovali vznik městských armád a neurozených „městských rytířů“. [ [C3] s.16]

Například Sancho „Hrbáč“ Jiménez, velitel milice města Ávila, vedl v letech 1140-1173 přes 25 nájezdů na muslimské hraniční pásmo. Posádky hraničních měst také pomohly zabrzdit a pohltit muslimský nápor po prohrané bitvě u Alarcos v roce 1195 a také přímo přispěly k vítězství v bitvě u Las Navas de Tolosa v roce 1212. [ [C3] s.38, 40]

Opěrná soustava hradů dala vznik názvu království (castello - hrad - země hradů). [C2] V rámci Siete partidas bylo věnováno 32 zákonů významu hradů, jejich zásobování, údržbě, obraně, hlídání a také rituálům předávání králi či vazalům. V případě vzpoury či napadení země Alfonso X. legalizoval požadavek ke svolání univerzální armády. Nastoupit museli všichni muži mezi 14 a 70 lety věku, včetně většiny církevních hodnostářů, přičemž mnoho kastilských biskupů skutečně padlo v ozbrojených střetech. Dokonce i ženy byly volány do armády.

Nepřetržité válečné zkušenosti vedly k pravidelnému cvičení se zbraněmi a ve zbrojích, k rozvoji všech druhů vedení války otevřené, guerillové i kořistnické. Využívaly se všechny dostupné prostředky včetně špionáže a nájemných vrahů. Také diplomacie a politické sňatky byly způsobem, jak vést válku v dlouhodobém horizontu.

S rostoucí intenzitou vnitropolitického boje v andaluských islámských královstvích, a drobením al-Andalus na malé městské státečky, hledali křesťanští vládcové na každou příležitost vzít si silou zpátky část země svých předků.

1.4. Válka jako výdělečná profese¶

Válkou mohli vydělávat jedinci, organizátoři výprav i král. Válka mohla vést obohacení celé země.

„Motivací všech mužů, kteří jdou do války, je přirozeně touha po zisku, který jim zčásti zaplatí náklady na pořízení výbavy a výcvik, a také slouží jako kompenzace za veliké nebezpečí, kterému jsou vystaveni.“ [ [C4], SP 2-26-0]

Válka, která oslabuje nepřítele země, a vede k povznesení země získáním majetku nepřátel, byla považována za spravedlivou.

Koncem 10. století činil roční příjem daní cordóbského chalífátu 34 tun zlata. Ve srovnání s bohatou a lidnatou muslimskou Cordóbou živořila malá chudá křesťanská království na méně úrodném a hornatém severu Pyrenejského poloostrova. Vnímáno jejich optikou byla válka jednou z možností, jak přežít proti technicky i početně mnohem silnějšímu muslimskému nepříteli a získat zdroje k realizaci myšlenky reconquisty, znovudobytí ztracených území.

1.5. Každodennost války na hranicích¶

Hraniční města a pevnosti z nařízení krále skladovaly velké zásoby zbraní, munice, dobývacích strojů. Měly silné posádky ke střežení válečných zásob a k pořádání nájezdů za hranice. Legislativa podporovala plenění nepřátelských území a rozvoj místní ekonomiky mj. tím, že dovolovala účastníkům plenících výprav rozdělit si kořist a výkupné za zajatce mezi sebou bez nutnosti dát jinak povinný pátý díl králi. [ [C4], SP 2-26-8]

Pohraniční horské oblasti byly osídleny přepadovými oddíly lehké pěchoty, označovanými almogavars. Oddíly byly adaptované na permanentní válku, neustále se pohybovaly po horách a lesích a živily se výhradně kořistí z nájezdů. Almogavars byli zvyklí žít v divočině, strávit několik dní o hladu a výborně znali terén. Celoročně nosili pouze tuniku, nohavice z usně, sandály, batoh z usně se zásobou potravin, falchion, kopí, dva vrhací oštěpy a pazourek, kterým před bojem křesali o zbraně jiskry, aby demoralizovali nepřátele. [C5], [C6]. Po roce 1302 se část almogavars transformovala do Katalánské válečné kompanie a nabízeli své služby v Itálii, Řecku a Byzanci.

1.6. Země pod stálým tlakem vnitřních i vnějších nepřátel¶

Alfonsova sestra Leonora se provdala do Anglie a sourozenci si často psali a vyměňovali si knihy. Leonora nechala dovážet do Anglie luxusní zboží z Kastílie a zasloužila se o navázání obchodu s merino vlnou. Na kontinentě Kastílie obchodně podporovala sousední Gaskoňské vévodství pod správou Anglie, což vadilo Francii ve snaze odtrhnout toto území Anglii. Francie do konce 13. století orientovala svou zahraniční politiku i na Pyrenejský poloostrov, podporovala různé neshody a třenice mezi Aragónským, Navarrským a Kastilským královstvím. V písni CSM 235 si Alfonso X. postěžoval na ozbrojený vpád francouzského krále do Kastílie. Francie několikrát podporovala vojenskou silou místní vzbouřené kastilské šlechtice. Kastílie podporovala Francii proti Aragónu ve válce o Sicílii v roce 1284-5. Pro Francii skončila válka katastrofou a po roce 1290 se otočila pozornost francouzské zahraniční politiky na sever a na Itálii. [C7]

S maurskými zeměmi Granadou a Marokem měla Kastílie vztahy komplikované a v čase se vyvíjely různými směry. Probíhaly periody otevřeného válečného stavu, pokusy o invazi a námořní bitvy, podkopávání vládních systémů, podpory pokusů o převrat a rebelii, ale také pokusy o smír a dokonce vstoupení sultána Granady Muhammada III. do vazalského vztahu ke králi Kastílie. Situace se často měnila. [ [C8] s. 153]

S Navarrou, Portugalskem a Aragónem vedla Kastílie několik krátkých válečných střetů o sporná hraniční území. [ [C9] kap.5.] Alfonso také čelil častým rebeliím mocných a bohatých šlechticů, především z rodů Haro, Lara, Castro a Manuel, kterým vadily pokusy o oklešťování jejich téměř absolutních pravomocí, snaha centralizovat právní systém a ohromné výdaje krále na říšskou kandidaturu, které vedly k oslabení měny. Pokus krále zefektivnit vybírání daní povoláním židů do královské daňové administrativy byl další rozbuškou k povstání. Muslimští vládcové Granady a Maroka spolupracovali se vzbouřenci a poskytovali jim azyl. [ [C8] s. 151] Výjimkou nebyly ani pokusy o sesazení krále a rozdělení království na několik menších celků.

1.7. Válka jako jeden z motorů invence a produktivity¶

Alfonso X. konstatoval, že vzdělání patří k pilířům obrany země, přináší zisky a bohatství, dává zemi zákony a vládu práva. Kromě jiných výhod studium a věda přináší vynálezy lepších zbraní, zbrojí a obrany země. Věda také umožňuje studium strategie, taktiky, možnost poučit se ze zkušeností a chyb jiných lidí. Král Alfonso citoval ve svých knihách Senecu, Platóna, Vegetia, Justiniána a mnoho dalších autorů. Z těchto a mnoha dalších důvodů byli univerzitní učitelé placeni státem, nemuseli se účastnit vojenské služby a byli respektovanými členy společnosti.[ [C4], SP 2-31-0]

Vzdělání a zvláštní školení bylo také třeba k obsluze dobývacích strojů, a proto velitel jednotky obsluhy musel dle zákoníku umět číst, psát a počítat. [ [C4], SP 2-23-24] K obléhacím pracím patřili také zkušení inženýři, kteří dokázali odvést vodu ze studní trubkami nebo pomocí kanálů odvést vodu z pramenů a řek. [ [C4], SP 2-23-25]

Požadavky vznesené v Siete Partidas kladly nároky na kvalitu, lehkost a eleganci civilního i vojenského odění, zbraní i zbrojí. [ [C4], SP 2-21-18, 2-21-22, 2-23-8]

Rytíři měli chodit oděni v drahé látky, například hedvábí, a používat jasné barvy.[ [C4], SP 2-21-14, 2-24-18] K ceremonii udělení titulu admirála si budoucí nositel měl obléci bohatě zdobený hedvábný oděv.[ [C4], SP 2-24-3] Zbroj měla být elegantní a lehká, neomezovat v pohybu, minimalizovat únavu nositele.

V případě kroužkové košile důraz na zmenšení hmotnosti nutil odebírat materiál a vyústil ve snahu tvarovat košili co nejvíce na tělo, přičemž nesměla nijak omezovat pohyblivost v ramenou. To vyžaduje konstrukci střihu s hlavicí rukávů tvarovanou do čtverců a těsné obepnutí ruky na koncích rukávů, aby výsledná páka zbraně držené na konci ruky neunavovala nositele. Velmi podobný střih se používal i v civilním pánském oděvu saya encordada con mangas cosedizas, který se dochoval v exempláři v hrobce Fernanda de la Cerdy. [ [C12], s. 159 – 161] Z antiky ve Španělském středověku přetrval zvyk bohatých lidí balzamovat tělo před pohřbem. To je jedním z důvodů, proč se dochovalo tolik textilií ve výborné kvalitě. [ [C10] s.158]

Obr. 1.1 Pokus o rekonstrukci střihu saya encordada con mangas cosedizas. Autor: Hřibová.

Pod kroužkovou zbroj se nenosily tlusté tlumící vrstvy, které by omezovaly pohyblivost, zvyšovaly únavu a zhoršovaly teplotní komfort nositele, ale namísto toho se používalo vrstvení funkčních celků. Nejspodnější vrstvy byla lněná košile camisa (aragonsky túnica) a spodky bragas (ar. calces), ke kterým se uvazovaly kroužkové nohavice brafoneras s řemínkem na přezku (ar. calces de ferro) [ [C14], s.228, 229, 231]. Len byl používán kvůli dobré tepelné vodivosti, odváděl pot a dodával pocit chladu. Také se nosilo několik vrstev hedvábných košil pod zbrojí, které fungovaly jako obrana před probodnutím a před sepsí ve vzniklé ráně. [ [C11] s.14] Poté následoval na trupu a rukou vícevrstvý vlněný tlumicí oděv camisote (ar. gonela), na hlavu prošívaná čepička cofia a límec. Jako další vrstva se oblékala kroužková zbroj loriga (ar. ausberg, gonió). [ [C4], SP British Library Add MS 20787 fol. 101v] [ [C14], s.228, 229, 231]

Výrazem perpunto (fr. pourpoint) se označoval prošívaný kabátec s rukávy k lokti nošený přes kroužkovou zbroj. Fungoval jako přídavná tlumící vrstva a mohl obsahovat zašitou bavlněnou cupaninu nebo vlnu. Závěť Oda de Rosilion z roku 1298 zmiňuje pourpoint z pevného hedvábí (sendalu). [ [C15], s. 164] V Museu de Alberto Sampaio je dochován exemplář perpunta portugalského krále Doma João I modernějšího střihu z roku 1385. Podšívka je hedvábná, svrchní vrstva je vlněná s výšivkou. [3]

Místo perpunto se mohl nosit plátový kabátec, corazón. Výrazem kyrys (corazas) se v Kastílii a sousedním Aragónu označoval plátový kabátec nošený přes kroužkovou zbroj a zapínaný vzadu. Jednalo se o lamelové, šupinové či destičkové zbroje, přinýtované k textilní vrstvě nýty s podložkami z usně. Vršek byl potažen drahou látkou. K roku 1257 je doložen cech výrobců kyrysů v Barceloně. Aragónský král Jakub II. si v roce 1308 u specializovaného výrobce kyrysů Ramóna de Tor ve Valencii objednal kyrysy pro sebe a dva prince a poslal mu samet k jejich potažení. [ [C16], s. 132-4]

Oddělené kroužkové kápi se říkalo almófar. Varkoč s našitými, vyšitými nebo vetkanými heraldickými emblémy (ar. sobrevesta) se nosil na zbroji, aby se nerozpálila sluncem a aby na dálku neblýskala a neprozradila polohu vojska nepříteli. Části oděvu v kontaktu s kroužkovou zbrojí byly lněné nebo hedvábné, aby po zbroji lépe klouzaly a nezachytávaly se. [C15]

Ochranu rukou zajišťovaly kroužkové rukavice. Mohly být součástí kroužkové košile (nejčastěji palčáky) nebo oddělené s kornoutem, v provedení palčáky, trojprsté nebo prstové. Vnitřní rukavice byla z usně a mezi rukavicí a kroužky mohlo být prošívané tlumení nebo anatomicky tvarované články z vařené usně s pohyblivými klouby. Ve sbírkách muzea v holandském Dordrechtu jsou dochované části zesílení rukavice z vařené usně. Kombinace tříprstých a prstových kroužkových rukavic je vidět na iluminaci z Vidal Mayor, Getty museum Ms.Ludwig XIV 6 83.MQ.16 folio 232v.

[3]	Více vrstev lnu vycpaných vlnou. Viz. Museu de Alberto Sampaio: https://www.museualbertosampaio.gov.pt/en/gambeson/

Vrstvení zbroje podle Francesc Riart Jou, "Soldats, guerrers i combatents dels Països Catalans", 2014, ISBN 978-8423207886

Obr. 1.2 Vrstvení zbroje podle CARDONA, Francesc Xavier Hernàndez. JOU, Francesc Riart. „Soldats, guerrers i combatents dels Països Catalans“ (2014) Vydal Rafael Dalmau, ISBN 978-8423207886

Obr. 1.3 CSM Cantiga 148-3, zkouška camisy pod zbroj v krejčovské dílně. Zvednutá ruka nemá zvedat bok oděvu.

Tabulka 1.1 Seznam militárií vyobrazených v CSM Codice rico¶
Zbraň či zbroj	Cantiga
falchion	6, 12, 57, 96, 114, 184
hrncová přilba	5, 19, 28, 35, 46, 51, 63, 99, 121, 129, 165, 187
kopí	5, 9, 12, 13, 19, 22, 28, 45, 46, 48, 51, 57, 63, 67, 76, 80, 83, 86, 95, 96, 99, 102, 106, 114, 119, 121, 124, 126, 129, 135, 136, 140, 148, 155, 158, 163, 165, 171, 175, 181, 182, 185, 187, 190, 191, 194
košile	148
kroužková čabraka	5, 63, 129, 165
kroužková kapuce	5, 19, 27, 28, 35, 46, 51, 63, 95, 99, 106, 121, 126, 129, 148, 158, 165, 175, 181, 187
kroužková košile	5, 12, 19, 22, 27, 28, 35, 46, 48, 51, 63, 95, 99, 106, 121, 129, 158, 165, 181, 187
kroužkové nohavice	5, 19, 46, 48, 51, 63, 148, 158, 165, 175, 181, 187
kroužkové palčáky	5, 27, 28, 35, 51, 63, 95, 106, 121, 129, 148, 165, 181;
detail dlaně kroužkové rukavice	95
kroužkové rukavice prstové	48, 165
kroužkové rukavice tříprsté	19
kuše (vč. napínacího háku)	28, 51, 99, 126, 129, 154, 187
lebka	5, 35, 46, 51, 63, 95, 99, 106, 119, 129, 181, 187
luk	165
meč	12, 15, 19, 26, 46, 51, 60, 63, 83, 100, 106, 119, 125, 135, 146, 148, 165, 169, 175, 181, 187, 189, 193
palcát	169, 175
perpunto	5, 12, 19, 22, 27, 48, 63, 95, 106, 126, 148, 158, 175, 181, 187
šafrón	5, 63, 129, 165
štít	5, 19, 28, 35, 46, 51, 63, 86, 99, 106, 119, 121, 126, 129, 158, 165, 181, 187
šupinová zbroj	28, 51, 99, 121, 129, 165
železný klobouk	5, 19, 28, 35, 46, 51, 63, 95, 106, 129, 148, 158, 165, 175, 187

2. Správa země a úloha vojska¶

Další kapitoly obsahují citace a přeložené jednotlivé vybrané zákony ze Siete Partidas.

Země je jako matka lidem, kteří se v ní narodili a vyrostli v ní. [ [C4], SP 2-20-1] Lidé milují svou zemi a jejich láska je svazuje k tomu, aby ji obdělávali, pečovali o ni, povznášeli ji a plodili v ní potomky, aby ji zalidnili. Lidé by měli dávat pozor a být připraveni k obraně své země, zvyků a kultury a aby získali moc nad svými nepřáteli. [ [C4], SP 2-20-0, SP 2-21-8] Král a jeho úředníci jsou zodpovědní za tvorbu a dodržování zákonů, to jest pravidel, jak mají lidé žít ve společnosti. [ [C4], SP 2-19-3] Také obyvatelům země poskytují veřejně prospěšné činnosti. [4]

Příklady veřejně prospěšných činností zřizovaných vládou byly stavba a údržba silnic, zajištění bezpečného průchodu pro cestovatele, stavba mostů, budování hospod ve městech a ubytoven podél silnic, podpora vzdělávací infrastruktury aj.[ [C4], SP 2-11-1]

Bez vojska není možné zemi udržet a ubránit proti těm, kteří by se chtěli zmocnit bohatství, země, lidí, jejich zvyků a tradic. Takoví nepřátelé mohou být vnější a vnitřní. [ [C4], SP 2-19-3] Země, které přestanou budovat vlastní sílu, zaniknou predátorskými aktivitami svých sousedů. [ [C19], s. 139] K obraně země slouží soustava dobře postavených a vybavených hradů, jízdní a pěší vojsko, dostatek koní a zbraní, přísun potravin a k pokrytí válečných výdajů předem odložený dostatek financí. [ [C4], SP 2-21-8]

[4]

V Kastílii 13 a 14. století byla moc v rukou krále, církve, šlechty a zvláště v rukou těch, kterým se říkalo ricos-omes - bohaté šlechty. Některé bohaté rody byly stejně mocné jako král, mohly do pole vyzbrojit a v boji vydržovat několik armád o počtu více než 1000 bojovníků v těžké zbroji. [ [C17], s.211]. Zvláště v periodách občanských nepokojů a občanských válek se stávali ricos-omes místními tyrany, kteří se nebáli zákonů, a pronásledovali a skrytě i otevřeně vraždili své nepřátele a brali jim majetek. [ [C18], s.125] Projevy krále a pozdější královny regentky Marie de Molina obyvatelům měst často zdůrazňují, že král přináší vládu práva, které musí respektovat i ti nejmocnější. [ [C18], s.130, 229]

3. Co je válka a druhy války¶

Válka umožňuje naučit se, jak udržet a bránit zemi a povznést zemi získáním majetku nepřátel. [5] Válka je protiklad míru, pohyb věcí, které bývají klidné, zánik složitých věcí. Válka vede ke smrti a zajetí lidí, ke zranění, ztrátě a zkáze majetku. Nicméně je dobré, aby lidé snášeli těžkosti a nebezpečí války, protože tím nakonec získají prospěšný mír a odpočinek a zlo v ní obsažené přinese dobré výsledky. Ti, kteří si přejí zahájit válku, by měli být předem dobře informovaní. [ [C4], SP 2-23-0]

Spravedlivá válka (justa) slouží k obraně země a ke znovuzískání majetku, který zabral nepřítel. Nespravedlivá válka (injusta) vzniká z pýchy a chamtivosti. Občanská válka (civilis) propuká mezi obyvateli místa, mezi různými skupinami lidí nebo na základě nesouhlasu mezi obyvateli království. V posledním typu občanské války (plusquam civilis) proti sobě bojují i vlastní příbuzní, kteří náležejí do znepřátelených skupin. [ [C4], SP 2-23-1]

Siete partidas rozlišuje 7 druhů válečných střetů, v rámci reconquisty probíhaly nejčastěji dva z nich [6]. Kořistnické, plenící výpravy byly krátké nájezdy za hranice zaměřené na plenění movitého bohatství. Šlechta i armády městských rytířů preferovaly tyto výpravy, protože poskytovaly dobré výnosy a nevyžadovaly velké investice. Šlechta preferovala tyto výpravy, protože dávaly dobré výnosy a nevyžadovaly velké investice. Armády městských rytířů se z vlastní iniciativy vydávaly na výpravy až do vzdálenosti 400 km od města, daleko nad rámec povinné vojenské služby stanovené v městských fueros. Smyslem výprav bylo obohatit sebe, své město a svou zemi na úkor nepřítele. [ [C3], s.18, 21; [C18], s.171]

Dalším druhem výprav bylo dobývání země a měst. Součástí těchto výprav byly tajné špionážní akce, náhlé přepady nepřipravených měst a nejčastěji obléhání měst. Obléhání mohlo trvat měsíce až roky a armády bylo třeba živit v poli a dávat jim pravidelný denní žold. Povedlo-li se obléhání dokončit, pevnost nebo město bylo buď zničeno nebo osídleno, aby dále ovládalo zemi. Těmto expedicím dával přednost král, ale šlechta se jim snažila vyhýbat, nebylo-li zajištěno financování církevními desátky a papežskou bulou. [ [C18], s. 132], [C20]

Velké pohyby populace spojené s osidlováním nově dobytých území často vedly k výpadkům výroby a ekonomickým potížím v severních provinciích, které poskytovaly základnu k vedení bojů. [ [C21], s. 24] Proto králové a šlechta poskytovali lokální maurské populaci možnost vrátit se zpátky na dobytá území až do dvou roků po ukončení války. Mauři byli také aktivně vyhledáváni ke kolonizaci dobytých území, protože byli vzdělaní, využívali pokročilé technologie výroby a výnosy jejich zemědělství převyšovaly výnosy křesťanských osadníků. Mauři pro své křesťanské vládce získávali bohatství širokými znalostmi zavlažování, uplatňováním antické mechaniky v praxi, využitím vodní síly, chemie, výrobou papíru, hedvábí, bavlny, skla a luxusního textilního a keramického zboží. Jako nekřesťané nebyli nuceni odvádět ze své výroby desátek církvi. [ [C21], s. 24]

[5]	Povznesení země je tedy v rovině vedení války jako podnikání se ziskem. To je explicitně zmíněno v kapitole o dělení válečné kořisti [ [C4], SP 2-26-0. ]

[6]

Střet (jakýkoli), bitva (králové přítomni na obou stranách, prapory, trubky a bubny, předvoj, hlavní voj, záloha), turnaj (výzva rytířům z města či hradu na střet, po kterém se mohou vrátit zpět), výpad (obležení provedou nájezd na obléhatele), kořistnické nájezdy veřejné a tajné, léčka. [ [C4], SP 2-23-27]

4. Pozemní vojsko¶

„Vojáci jsou ve válce odkázaní jeden na druhého, musí si důvěřovat a dobře spolupracovat.“ Pozemní síly se skládají z těžké a lehké kavalerie, pěších kopiníků, lučištníků, kušiníků, prakovníků a obléhacích strojů. Spížovací jednotky, trén se zásobami a špionážní služba poskytují vojsku nutnou podporu. [ [C4], SP 2-23-3, 2-23-22]

Organizace pozemního vojska začíná generálem, který je vybírán podle schopností, znalostí, moci a rodu. Generál musí znát všechny možnosti, jak získávat výhody a vyhrávat bitvy i v nerovných podmínkách nepřátelské přesily - má umět využít vítr, slunce, terén, počasí, taktické léčky, výhody pěšího či jízdního vojska na různých druzích terénu. Musí minimalizovat vlastní ztráty a nepříteli zasazovat co nejcitelnější údery. Generálové jsou také zodpovědní za to, aby jejich podřízení vedli náležitý výcvik vojska ve zbroji a v zacházení se zbraněmi. [ [C4], SP 2-23-4,5,6,7,8] Zbraně a zbroje by měly být kvalitní, tvrdé a lehké, aby se voják neunavil a mohl s nimi co nejobratněji zacházet a lépe jich využívat. [ [C4], SP 2-23-8]

Velitelé jednotlivých vojsk musí být inteligentní, mít kuráž a rozhodnost a být loajální. Měli by brát v potaz tajný nebo otevřený ráz výpravy, vhodně zvolit trasu vojska tak, aby mělo dostatek vody, trávy, dřeva a místa k odpočinku. Měli by se dobře vyznat v krajině, znát vhodná místa k přepadení, vysílat zvědy a průzkumné hlídky připravující cestu vojsku, využívat informátory k pozorování pohybů nepřítele. Musí naplánovat délku cesty ve dnech, a podle toho určit dávky proviantu, které si vojsko vezme s sebou, protože cestovat v nepřátelské zemi je třeba rychle a tajně. Vedou vojsko a všichni jim svěřují svůj život, proto se veliteli říká „adalid“, průvodce. [ [C4], SP 2-22-2]

Veliteli pěších vojsk se říká „almocaden“. Pěšáci jsou ve válce velmi užiteční, protože se dostanou do míst, kam jízda nemůže. „Almocaden“ musí rozumět válce, umět vést svou skupinu, být silný a ovládat své vojáky, být aktivní, aby využil každou vhodnou příležitost a měl by umět léčit zranění, když je to nebytně nutné. Také musí být loajální a jeho zvolení je potvrzeno sněmem „adalidů“ a 12 jiných „almocadenů“. [ [C4], SP 2-22-5]

Vojáci musí být drsní a ošlehaní, zkušení lidé, zvyklí na nepohodlí. Vojáky nesmí překvapit jiné klima, například horko a pouště v jižních zemích, musí mít výdrž a dobře spolupracovat. Na výpravu je lepší brát menší počet spolehlivých lidí, než množství lidí různých kvalit. [ [C4], SP 2-22-7]

Rytíři mají ve válce zakázáno spát v pohodlných lněných oděvech, proto tráví noc v nepohodlném oblečení nebo v „perpuntes“, aby spali jen na půl oka. Musí být zvyklí jíst trochu ráno, nejlépe silné, hodně tučné maso, přes den se postit, pít vodu s octem, víno ředěné velkým množstvím vody a hlavní jídlo sníst až večer. Zvyk postit se přes den zachraňuje životy a urychluje léčbu zranění. [ [C4], SP 2-21-19] Je-li země ve válečném stavu, je každému zakázáno přepravovat po vodě i po souši alkohol, aby se snížilo riziko výtržností a zranění, spáchaných podnapilými ozbrojenci. [ [C4], SP 2-24-9]

5. Prapory¶

Obr. 5.1 Prapory podle vyobrazení z Cantigas de Santa Maria. 1. Čtvercová korouhev 2. Standarta 3. Pennon 4. Korouhev 5a/b. Úřednický pennon 6a/b. Velitelé 2-5 rytířů

Prapory vyobrazené v CSM dokumentují typologii praporů vypsanou v Siete Partidas. Heraldické znaky sloužily k rozlišení lidí ve vřavě bitvy a k posouzení jejich činů.

Za dávných časů byl ustanoven zvyk, že když velcí mužové konají skutky, zvláště válečné, nesou na sobě všeobecně známé znaky. Je vhodné, aby jim oblečení zvyšovalo autoritu, protože se vystavují se vážnému nebezpečí a také proto, že musí vydávat rozkazy hlasem či skrze důstojníky, ale také pomocí znaků.

Existuje mnoho druhů těchto znaků. Někteří si umístí symbol na svou zbroj a na zbroj svého koně, aby je bylo možno poznat. Jiní si znaky vloží na přilbici nebo klenot, aby byli snáze rozeznatelní ve velikém chaosu bitvy. Ale hlavní a nejznámější znaky se umísťují na prapory či pennony, a to ze dvou důvodů. Aby rytíři lépe bránili své pány, a zadruhé, aby se snáze zjistilo, kdo se choval dobře nebo špatně. [ [C4], SP 2-23-12]

Čtvercová korouhev je znak, ze kterého nebyly odstraněny žádné kusy po krajích. Nikdo nemá právo nést čtvercovou korouhev, kromě císaře či krále. Dokud není korouhev nijak rozdělena, zůstávají jejich království také celistvé.

Jiné znaky jsou také obdélníkové, ale jejich rohy jsou na konci ustřiženy. Těm se říká velitelská standarta a mohou je nést jen velitelé na základě autority, která jim byla udělena. Neměl by je nést nikdo, kdo nemá za vazaly alespoň sto rytířů. Představení měst mají také nárok je nést, aby lidé poslouchali jejich rozkazy, protože nemají jiného velitele, kromě hlavního pána, kterým je král nebo někdo jím určený. Nárok nést tento prapor mají také členové rytířských náboženských řádů, kteří mají velitele, které musejí poslouchat podle zákonů svého řádu. Protože ve věcech světských nemají žádný oddělený majetek, nemají nárok nosit jiný prapor než ten, který reprezentuje celý jejich řád. [ [C4], SP 2-23-13]

Ubytovatelské pennony se říká těm, které jsou rovné u tyče a ostré na špici. V armádě je nesou ti, kteří jdou napřed hledat ubytování pro jednotky a podle nich pozná každá společnost, kde se utábořit. Prapory tohoto typu patří představeným rytířských řádů nebo, v nepřítomnosti představených, řádovým velitelům. Nárok je nosit mají také velitelé padesáti až sta rytířů. Velitelé padesáti až deseti nesou jiný druh obdélníkového praporu, který je delší než širší, jde podél třetiny délky tyče a nemá ustřižené rohy. Tomu se někde říká korouhev či vlajka. [ [C4], SP 2-23-14]

Jiný typ praporu, který je úzký a dlouhý a rozdělený na dvě části, nesou hlavní úředníci krále, aby muži poznali, jaké má každý z nich místo u dvora, jak mají pochodovat a kde se utábořit v armádě. Ti, kteří velí dvěma až pěti rytířům, nosí stejný prapor, jen menší než ten, který nosí úředníci.

Velitelé armád a plenících oddílů, zvaní adalides, mají také právo nést prapor velitele, pokud jim ho král udělí, ale jinak ne. Nejsou totiž pánové daného počtu služebnictva, což by je jinak opravňovalo k nošení praporu a pokud ano, tak je to pouze náhodou, protože někdy mají větší počet mužstva a jindy menší.

Vrchní admirál má právo na své galéře vyvěsit královskou korouhev a na zádi velitelský prapor se symbolem zobrazujícím jeho znak, a menší pennony vyvěšené na jeho galéře mohou také zobrazovat jeho znak, aby ostatní lodě, kterým velí, mohly rozeznat jeho galéru. Není povoleno vyvěsit žádnou jinou standartu na žádné jiné lodi, s výjimkou té, na které cestuje král nebo šlechtice, kterého pověřil vládou nad loďstvem. Kapitán každé galéry má nárok vyvěsit na ní pennon se svým erbem, aby mohl velet svým mužům a aby vešlo ve známost, zda plní svou povinnost dobře nebo špatně. [ [C4], SP 2-23-14]

Výše uvedené osoby mají právo nosit prapor veřejně ve vojsku nebo ve válečném stavu. Za žádných okolností nesmí prapor vztyčit proti králi, jinak bude souzen za zradu. Nikdo s výjimkou krále nemá svolení nosit nepřetržitě prapor. [ [C4], SP 2-23-15]

V Cantigas de Santa Maria Codice Rico jsou prapory vyobrazeny na 23 iluminacích. [ [C13], CSM 5, 19, 28, 33, 45, 46, 51, 57, 63, 83, 96, 99, 121, 126, 129, 135, 158, 165, 181, 182, 187, 191, 194] Takzvaný almohádský prapor z bitvy u Las Navas Tolosa (1212) o rozměrech 326x222cm je z hedvábného vyšívaného brokátu s nitěmi vinutými zlatem a stříbrem [7]. Ve skutečnosti se jedná o závěs do vchodu polního stanu marockého sultána. Hedvábný prapor Ferdinanda III z roku 1248 je zdoben heraldickou nášivkou a má rozměry 232x222cm [8].

[7]	Dochovaný stanový závěs, Burgos: Monastery of Santa María la Real de Las Huelgas Museo de Ricas TelasAsc. No. n2012080521.Online: http://dla.library.upenn.edu/dla/fisher/record.html?id=FISHER_n2012080521

[8]	Dochovaný prapor, Seville: Cathedral, Acs. No. n2012080519, http://dla.library.upenn.edu/dla/fisher/image.html?q=banner%20of%20saint%20ferdinand&id=FISHER_n2012080519

6. Vybavení vojska¶

Aby byli vojáci do boje lépe vybaveni a měli větší chuť vzít s sebou kompletní zásobu věcí nutných k vedení boje, závisí dělení získané kořisti nejen na počtu mužů, ale také na úrovni jejich výstroje, výzbroje a zvířat. Na začátku výpravy dva vybraní pěšáci zkříží kopí. Pod touto branou projde každý člen výpravy a notář zaznamená jeho výbavu. [ [C4], SP 2-26-28]

Varianty výbavy, ovlivňující podíl na kořisti jsou:

kůň, meč a kopí

kroužková košile pro koně

kroužková košile s rukávy a suknicí s oddělenou kroužkovou kapucí

kompletní kroužkové nohavice, připnuté řemínkem s přezkou

kroužková košile do pasu s rukávy po lokty, štít a ocelová lebka

tlustší tunika pod zbrojí a prošívané perpunto

kroužková zbroj bez rukávů s perpuntem a železným kloboukem nebo lebkou

čepel, železný klobouk nebo lebka, kroužková košile do pasu s rukávy až po zápěstí a kroužková suknice

kušiník na koni se dvěma tětivami, toulcem na opasku se sto a více šipkami

pěší kušiník s kuší se dvěma tětivami, toulcem na opasku se sto a více šipkami

pěšák vyzbrojený kopím a vrhacím oštěpem nebo palicí k boji nablízko

kůň, jiné zvíře nebo soumar, osel

Některé varianty je možno kombinovat, takže dobře vybavený voják má větší bitevní hodnotu a dostane více podílů z kořisti:

kušiník na koni dostal podíl,
má-li kůň kroužkovou zbroj, dostal další podíl,
má-li kušiník vlastní kroužkovou zbroj s perpuntem a železnou přilbou, dostal další podíl,
za kroužkové nohavice dostal půl podílu.

Zákoníky platné pro posádky městských milicí také specifikují jako součást výbavy řetězy k poutání zajatců a dobytka a válečné stany s 20 lany k napínání plachet. [ [C3], s. 108, 121] [ [C13], CSM 99] zobrazuje stany složené ze dvou plachet a centrálního sloupu ze dvou částí spojených dřevěným věncem, vypínané lany k dřevěným kolíkům. Alfonso VIII papeži Innoceni III po vítězné bitvě u Las Navas de Tolosa z r.1212 poslal do Říma brokátový stan a korouhev almohádského vojevůdce Muhammada al-Nasir. [ [C52] s.248] Stanový závěs z tohoto stanu se dochoval jako artefakt Pendón de las Navas Tolosa.

7. Obléhací stroje¶

Města a pevnosti na hranici měly skladovat obléhací stroje, zbraně a železné nářadí. Jmenovány byly obléhací stroje, které střílejí kameny protiváhou, a jiné, které střílely projektily pomocí provazů nebo silou ruky, dále kuše a luky a všechny zbraně střílející šípy a také praky ruční a tyčové (fustibaly). [9]

Zmíněny byly vojenské stroje k demolici věží či zdí a umožňující proniknout na věže a zdi silou: dřevěné pohyblivé hrady, dobývací štíty a beranidla, kryty pro kušiníky, aby mohli z bezpečí ostřelovat obléhanéé, techniku k dolování a vytváření krytých zákopů k demolici zdí, krumpáče, motyky, rýče, velká a malá páčidla k podkopání a stržení věží a zdí. [ [C4], SP 2-23-24]

Dobývací štíty byly specializovaný druh štítů, rozměrnější než pěchotní nebo jízdní štíty.

K obléhání patřili také zkušení inženýři, kteří dokázali odvést vodu ze studní trubkami nebo pomocí kanálů odvést vodu z pramenů a řek. [ [C4], SP 2-23-25]

Písně [ [C13], CSM 28] a Codice Florencia 256 vyobrazují prak s protiváhou. CSM Codice Florencia 256 ukazuje podkopání hradební věže a zapálenou výdřevu v podkopu. Folio 2r v knize Gran Conquista de Ultramar [C50] vyobrazuje dřevěnou pohyblivou dobývací věž a dobývací štíty. Dobývací štít je také vidět v písni [ [C13], CSM 28].

Od antiky až do středověku přetrvali slavní prakovníci a fustibalníci z Baleárských ostrovů. Dešti normovaných litých olověných kulek z jejich tyčových praků nemohla odolat žádná tehdy známá zbroj. Jejich účast na bojištích vytrvala až do nástupu palných zbraní. [C23] Fustibaly zmiňuje Siete partidas mezi výbavou k obléhání měst a vyobrazení fustibalníka v akci lze nalézt na fresce Dobytí Mallorky (1285–1290) v Museu Nacional d’Art de Catalunya, Barcelona. [10]

[9]	[C22], s.103, s.121, s.141 popisuje stejnou politiku v Anglii 13.století za Edwarda I.

[10]	https://www.museunacional.cat/en/colleccio/mural-paintings-conquest-majorca/mestre-de-la-conquesta-de-mallorca/071447-cjt

8. Bitevní formace¶

Swanton [C24] tvrdí, že smyslem bitevních formací bylo podpořit morálku mužstva a že morálka je hlavní rozhodující faktor při střetu armád. Morálka je jistě důležitý faktor, ale Swanton opomíjí technickou stránku věci, kterou lze najít v Siete partidas, i ve starších dílech, které ovlivňovaly středověké vojenství až do nástupu palných zbraní.

Z knih „Strategikon“ byzantského císaře Mořice, „De re militari“ Vegetia Renata [C23], či „Techné taktiké“ Flavia Arriana [C25], i ze „Siete partidas“ plyne, že formace byly nástroj k získání výhody, umožňující při správném použití porazit i početně výrazně silnějšího nepřítele. Vojevůdce se snažil mít na své straně vždy co nejvíce výhod, které mohl ovlivnit, volbu času, terénu, počasí, unikátní zbraně, zbroje, atd.

„Techné taktiké“ stavěla muže v základní formaci na dosah natažené pravé ruky k rameni kolegy vedle sebe i do hloubky za sebe. [ [C25], s. 74] Tento rozestup ovlivňoval dosah mužů v přední řadě tak, že vždy tři muži dosáhli na jednoho oponenta v nepřátelské řadě. Mezery mezi muži v přední řadě mohli využít kolegové s dlouhými zbraněmi ze zadní řady. Byli-li muži v první i druhé řadě ozbrojeni tak, aby měli všichni stejný dosah na soupeře, vznikla přesila až pět na jednoho. Výcvik ke vzájemné spolupráci spočíval ve sladění načasování a dosahu, jeden muž soupeře zaměstnal, druhý zasahoval ve stejný čas. [ [C25], s. 59 – 60, 61] [ [C26], s. 57]

Vědomí technické převahy a „esprit du corps“, budované společným cvičením, významně podporuje i bojovou morálku. Kombinace těchto pilířů je důvodem, proč profesionální bojovníci měli drtivou převahu nad amatéry nebo špatně secvičenými soupeři.

Je také třeba zmínit pohyby figur ve hře šachy, které odpovídají bitevnímu nasazení a které sloužily k výuce bojové taktiky. Pěšák vyzbrojený štítem těžko porazí pěšáka, který stojí se štítem před ním, ale v šikmých směrech doleva a doprava se snadno dostane za štíty vedle stojících bojovníků. Šikmo do mezer mezi štíty také útočí střelci. Jízda má hlavní výhodu v rychlosti, váze a dopadu na morálku. Obrátí-li se před jízdou soupeři na útěk, stačí je sekat do zad. Jednoho soupeře lze snadno přejet. Stojí-li soupeři v pevně semknuté formaci, nelze je prorazit a je třeba těsně před nimi zahnout (pohyb do písmene L), jet podél jejich řady, udržovat rychlost a útočit na ně. Zastaveného jezdce lze snadno strhnout z koně. Věž původně představovala věže na hřbetech bojových slonů, kteří se dovedou rozběhnout jedním směrem a využít drtivou váhu. [ [C27], s.11] „Dáma“ byla původně alférez, vrchní velitel královských vojsk, nejlépe vyzbrojená mobilní družina jezdců na poli. Na dámu se figura přejmenovala až ve 14. století. [ [C27], s.11] Král byl chráněn v málo pohyblivé formaci pěšáků, zvané „dvůr“, viz níže.

Formace je třeba s vojáky drilovat. [ [C4], SP 2-23-16] Jména formací pocházely od dávných mudrců specializujících se na studium války a vztahovaly se na různé části armády vzhledem k tomu, jak stály proti nepříteli.

Jednotka je označení většího i menšího množství mužů, kteří cvičí spolu.

Formace „roztažená řada“ je volná čtvercová formace podobná postavení figurek ve hře dáma. Muži v řadě stojí od sebe na délku natažené paže, následující řady vyplňují mezery v předcházejících řadách. Mezery mezi muži v přední řadě může zadní řada využít k vystřídání přední řady. Formace vytváří iluzi, že je v ní více bojovníků než ve skutečnosti. Roztažené řady se používají k obklíčení nepřítele uprostřed, aby se na něj dalo útočit ze všech stran. [ [C4], SP 2-23-16]

Čelo formace na následujících vyobrazeních směřuje vždy vzhůru.

Tabulka 8.1 Formace „řada“¶
.
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o		o		o		o		o		o
.

Zaoblený čtverec zvaný „mlýnský kámen“, poskytuje kruhovou obranu proti obklíčení.

Tabulka 8.2 Formace „mlýnský kámen“¶
.
.			o		o		o
.		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o
.		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o
.		o		o		o		o
.	o		o		o		o		o
.		o		o		o		o
.			o		o		o
.

Velmi těsná formace „klín“ slouží k rozdělení mnoha vrstev silných nepřátelských řad a zrušení jejich pořádku tak, aby šlo rozdrobené menší kusy nepřátelských řad snáze zničit. Takto lze přemoci i velkou přesilu. Na špičku klínu se postaví 3 rytíři a každá další řada má dvojnásobek mužů - 6, 12, 24, atd. Při nedostatku vojáků špička klínu začíná jedním rytířem. [ [C4], SP 2-21-1, SP 2-23-16] [11]

Tabulka 8.3 Formace „klín“¶
.
.												o	o	o
.										o	o	o	o	o	o
.							o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.

Tabulka 8.4 Formace „klín“, alternativa¶

							..o
							o	o
						o	o	o	o
				o	o	o	o	o	o	o	o
o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o	o

Formace „zeď“ je těsná čtvercová formace k obraně armádního proviantu střeženého uprostřed „zdi“, zatímco zbytek vojska vede bitvu. [ [C25] s.59-60], [ [C4], SP 2-23-16] Na obrázku je proviant označen písmenem P.

Tabulka 8.5 Formace „zeď“.¶
.
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o						o	o
.	o	o		P	P	P		o	o
.	o	o		P	P	P		o	o
.	o	o		P	P	P		o	o
.	o	o						o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.

Formace „dvůr“ slouží k ochraně krále. Tři vrstvy hluboká formace pěšáků se postaví těsně za sebe a svážou si k sobě nohy, aby nemohli utéci. Paty kopí opřou o zemi hrotem k nepříteli a na dosah si odloží kamení, šipky a kuše nebo luky k vedení boje na dálku. Formace slouží k tomu, aby se k pánovi nepřítel nemohl dostat, ani mu ublížit, i kdyby porazil jeho vojsko v boji. Je-li pánovo vojsko poraženo, mohou se zbytky vojska uchýlit do bezpečí dvora a přežít. Tato obrana slouží k zachování cti pána, který zde může setrvat, i když je jeho vojsko poraženo, nemusí utíkat a může nepříteli dát najevo, že mu na něm nezáleží. [ [C4], SP 2-23-16] Na obrázku je král na koni označen písmenem K.

Tabulka 8.6 Formace „dvůr“¶
.
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o				o	o	o
.	o	o	o		K		o	o	o
.	o	o	o				o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.	o	o	o	o	o	o	o	o	o
.

Formace „citera“ byla vynalezena proto, aby zabránila nepříteli útokem z boku oddělit řady, které jsou příliš daleko od sebe. Jsou-li řady spojeny, citera umožňuje rychlý přesun jednotek z křídel tak, aby mohly udeřit na nepřítele z boku nebo zezadu. Rozdělení a postavení jednotek v citeře bylo vynalezeno za účelem rozptýlení armády a také k provedení úderu na rozptýlené vojáky zezadu. [ [C4], SP 2-23-16]

Tabulka 8.7 Formace „citera“ s rovnými boky¶
.
.	o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		1	.	ř	a	d	a
.	o		o		o		o		o		o
.
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.
.	o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		2	.	ř	a	d	a
.	o		o		o		o		o		o
.

Tabulka 8.8 Formace „citera“ se sešikmenými boky¶
.
.	o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		1	.	ř	a	d	a
.	o		o		o		o		o		o
.
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.		o	o						o	o
.			o	o				o	o
.			o	o				o	o
.			o	o				o	o
.				o	o		o	o
.				o	o		o	o
.				o	o		o	o
.	o		o		o		o		o		o
.		o		o		o		o		o		2	.	ř	a	d	a
.	o		o		o		o		o		o
.

Rozdělení jednotek do formací bylo vynalezeno k rozptýlení (nepřátelské) armády a také k provedení úderu zezadu na ty, kteří jsou rozptýlení. [ [C4], SP 2-23-16] Velitelé by měli důvěrně znát všechny formace, aby je mohli zformovat a použít kdykoli je zapotřebí a také jak tyto formace uvést v chaos, když do nich své jednotky poskládá nepřítel. [ [C4], SP 2-23-16]

[11]	Rytíř je specifický termín, kterým se označuje profesionální válečník v těžké zbroji, vybraný jako nejlepší z tisíce. [ [C4] SP 2-21-1].

9. Námořní vojsko¶

Kastilské námořní síly vznikly po roce 1247 pod vedením admirála Ramóna de Bonifaz, který v roce 1248 prolomil námořní blokádu města Seville a tím výrazně přispěl k pádu města do křesťanských rukou. V roce 1260 Alfonso X. uspořádal nájezd na marocké město Salé s flotilou 37 válečných lodí. Nájezdníci byli po 14 dnech plenění odraženi posilami z vnitrozemí. Podruhé se se Alfonso X. bez úspěchu pokusil o invazi do Maroka v roce 1267. V roce 1270 založil rytířský řád Hvězdy panny Marie, který se specializoval na námořní boj. V roce 1278 kastilská flotila více než 100 válečných lodí podporovala námořní blokádou obléhání přístavního města Algeciras. Protože velící admirál rozkradl finance určené k zásobování flotily, posádky lodí devastovaly kurděje. Nakonec celou flotilu z velké části opuštěných lodí rozdrtil přepad marockého krále Abú Jakúba Jusúfa an-Nasr.[ [C28], s. 855] [ [C29], s. 47] [ [C30], s. 304] [C51], V Siete partidas je uvedeno, že organizace námořního vojska začínala admirálem, který vedl flotilu. [12] Každé lodi velel kapitán, který byl na lodi zároveň soudcem. Navigátor byl na lodi druhý po kapitánovi. [13] Námořní pěchota byli elitní bojovníci cvičení a specializovaní k boji na moři. Námořníci se starali o provoz lodi.[ [C4], SP 2-24-6]

Lodě užívaly pohon plachtou, i vesly ve více řadách nad sebou, pro vjezd a výjezd z chráněných přístavů nebo když utichl vítr. K válečným účelům se konstruovaly specializované typy lodí s více řadami vesel a konstrukcí stěžňů a plachet uzpůsobenou k boji. [ [C4], SP 2-24-7] Nejmenší byly transportní čluny galeoty, tartany a rychlé přepadové a špionážní lodě saetyas. Větší lodě karaky, feluky, pinasy, karavely a galeony měly jeden nebo dva stěžně. Velké bitevní lodě se nazývaly velké galéry. [ [C4], SP 2-24-7]

Zásobování válečných lodí kladlo důraz na trvanlivé potraviny a především vodu a dostatek mužů vyzbrojených zbraněmi a zbrojemi. [ [C4], SP 2-24-7] Doporučovány byly trvanlivé suchary, solené maso, zeleninua a sýr, což je jídlo, jehož malé množství nasytí mnoho lidí. Dále česnek a cibulie k ochraně před špatnými účinky mořského vzduchu a nečisté vody, kterou námořníci pili. Také bylo třeba nabrat co největší zásoby pitné vody rozdělené do menších nádob, aby se nezkazila. Dále byl potřebný ocet, nezbytný k jídlu a také k pití s vodou, když byla veliká žízeň. [ [C4], SP 2-24-9]

Požívání alkoholu je zakázáno, protože ovlivňuje mozek a to se ve všech ohledech nehodí těm, kteří se zapojují do válečných operací. Je-li nezbytné pít cider nebo víno, tak jen v malém množství hodně zředěném vodou. Je dobré pitím zachovávat život; ale je zlé a nesmírně ponižující žít jen pro pití. V průběhu války je zakázáno převážet po vodě či souši alkoholické nápoje, které jsou největší překážkou ve výkonu všech skutků, obzvláště těch důležitých. [ [C4], SP 2-24-9]

Mimo královskou flotilu zákoník také konstatoval existenci korzárů ve službách krále a flotilu lodí postavenou a vyzbrojenou jiným patronem než král. [ [C4], SP 2-26-30, 2-26-31]

[12]	Malá flotila se nazývala „armada“.

[13]

Podle [ [C4], SP 2-9-28] bylo běžně rozšířené používání navigačních pomůcek jako jsou zmagnetizované jehly. Alfonsova kniha „Libro del saber de astrología“ [C31] pojednává o konstrukci kvadrantu a astrolábu. Alexander Neckam (1157 – 1219)) poznamenal: „Když je svět zabalen do temnot a stínů noci či se ztratí v oblacích, mohou námořníci dotknout se jehly kompasu a počkat, dokud se nezastaví. Pak vědí, že míří přímo na sever.“

10. Bojová výbava válečných lodí¶

V Siete Partidas je uvedeno, že válečné lodě měly být vybaveny kroužkovými košilemi, perpunty, plátovými kabátci (kyrysy), štíty a přilbami. Dále noži, dýkami, tesáky či falchiony, meči, sekerami, palicemi, kopími s železnými háky k odrážení a ničení výsadku nepřátel, kopími s řetězy k zahákování lodí, aby se jim zabránilo přirazit ke břehu, kušemi s kolovým navíjecím mechanismem, třmenem a šipkami a co největším počtem kamenů a šípů. [ [C4], SP 2-24-9]

Ve výbavě byly také zmíněny kameninové hrnce s (práškovým) vápnem k oslepování nepřátel, hrnce s mýdlem k namydlení paluby, aby nepřátelé uklouzli a upadli a nádoby s tekutou smůlou k zapalování lodí. [ [C4], SP 2-24-9]

Účty a městská nařízení z blízkého království Aragón podávají další doklady. Například nařízení města Barcelona z roku 1258 poskytuje výčet povinné výstroje k nalodění námořního vojska. Pěšák má mít kroužkovou košili, přilbu nebo maurský klobouk, štít, dvě kopí, meč nebo tesák. Kušiník má mít dvě kuše natahované dvěma nohama, jednu s třmenem, 300 šipek, železnou přilbu, perpunt nebo zbroj a meč nebo tesák. [ [C32], vol. I, s.81]

Výbava námořní pěchoty nezmiňuje ochranu nohou. V paragrafu [ [C4], SP 2-26-28], věnovaném pozemní armádě, se ochrana nohou zmiňuje pouze v kontextu výbavy jezdců. Nohy jezdců jsou ve výši hlavy a ozbrojené ruky pěšáků. Také ikonografie pěšího vojska do druhé dekády 14. století ukazuje nohy pěšáků nechráněné zbrojí. Do střetu v boji tělo na tělo se víc hodí kratší zbraně a falchiony pěchoty byly kratší a pohyblivější, než jízdní meče. Kratší zbraň hůře dosahuje na nohy a déle trvá zvednout ji zdola nahoru k vlastní ochraně. Zbroj na nohou také zvyšuje únavu, a omezuje mobilitu a průchodnost, které jsou hlavními přednostmi pěšáků.

Účetní knihy a kroniky města Barcelona obsahují zápis o nasazení válečné lodě San Clemente IX. v Barceloně v roce 1331 proti Janovanům. Loď typu koka měla tři opevněné nadstavby, po stranách celé paluby byly připevněny kosy, na palubě bylo 500 mužů, z toho 350 ozbrojených, 3156 šipek [14], 357 dlouhých kopí, 40 jednoručních kopí, 16 přitahovacích harpun, 300 kuší, 68 pavéz, 106 bascinetů, 107 kyrysů, 105 železných nákrčníků (gorget), 7520 šípů, některé tupé a jiné s ostrým hrotem, gravitační prak k vystřelování kamenů, 20 košů [15] nášlapných ježků k házení na nepřátele [C33], 2 kormidla, 14 kotev, 6 praporů a 9 luceren. Střelný prach zde ještě není zmíněn. [ [C32], vol. II část I, str. 194]

Píseň [ [C13], CSM 193 3-4] vyobrazuje potápěče z válečné lodě. Další vyobrazení námořní pěchoty jsou na iluminacích k písním [ [C13], CSM 35, 95 a Codice Florencia 271. Vyobrazení aragónské válečné galéry lze nalézt na stropní deskové malbě z Teruelu. [16]

[14]	Podle výše uvedených regulí a podle počtu kuší by šipek mělo být 10 až 30 krát více.

[15]	Espuerta - objemová jednotka.

[16]	Stropní desková malba z Teruelu, 14. století, Museu Nacional d Art de Catalunya, Barcelona, Inv. No. 015839-000.

11. Odměny¶

„Motivací všech mužů, kteří jdou do války, je přirozeně touha po zisku, který jim zčásti zaplatí náklady na pořízení výbavy a výcvik, a také slouží jako kompenzace za veliké nebezpečí, kterému jsou vystaveni.“ [ [C4], SP 2-26-0]

Hierarchie kastilské vrcholně středověké společnosti podporovala bojovou morálku v celé společnosti skrze systém dělení válečné kořisti, odměn a odškodného za ztráty výbavy v bojovém nasazení. [C3], Pán ozbrojence se staral o krytí léčebných výloh. Vláda dokonce vyplácela finanční či nemovité kompenzace za ztrátu života či zdraví tak, aby veteráni nebo jejich pozůstalé rodiny neupadaly do chudoby. Dělení kořisti bylo uspořádáno tak, aby motivovalo každého nešetřit na vlastní výzbroji a co nejlépe se vybavit k podávání nejvyšších bojových výkonů. Výše uvedení almogavars se rekrutovali z řad pasáčků dobytka. Města dodávaly vojska stovek neurozených rytířů s podpůrnými lehce vyzbrojenými jednotkami. Bohatí šlechticové mohli do pole vyslat tisícihlavá vojska. Pro každého se našla příležitost získat majetek, nemovitost a slávu z per básníků a trubadúrů. [ [C18], s. 253-254]

11.1. Dělení kořisti¶

34 zákonů v sekci 2-26 stanovovalo pravidla získávání, hlídání a dělení kořisti. Různá pravidla se aplikovala dle typu válečné výpravy či střetu a přítomnosti krále. Odsuzovalo se nadměrné plenění na úkor průběhu vojenské operace. Každý pátý díl zisku z výpravy byl určen králi. Výjimkou byl bojový střet typu turnaj, kdy král podíl nedostával.

Po skončení výpravy všichni vojáci snesou kořist na velkou hromadu a notář zaznamená jednotlivé kusy, které se prodají v aukci, aby se dosáhlo co největšího výtěžku. Poté se výtěžek z kořisti rozdělí podle postavení vojáků. Část se odevzdá králi, velitelé vojska a vlajkonoši dostanou zvláštní podíly, zbytek se rozdělí na podíly podle výše uvedené výbavy členů vojska a vyplatí v hotovosti.

Odměna pamatuje i na stráže, hlídající kořist [ [C4], SP 2-26-20] a na špionážní službu. [ [C4], SP 2-26-11]

Píseň [ [C13], CSM 46] na panelu 3 zobrazuje hromadu válečné kořisti po vyhrané bitvě ve Svaté zemi.

11.2. Zvláštní odměny¶

Kromě podílu na kořisti existují zvláštní odměny, jejichž účelem bylo vyzdvihnout hrdinství a podněcovat ostatní k odvážným činům. [ [C4], SP 2-27-2]

K takovým patřily výjimečné činy se zbraněmi, například:

záchrana krále v boji,
darování vlastního koně králi v situaci, kdy mu šlo o život,
dobytí praporu generála nepřátelského vojska,
zabití koně nepřátelského generála,
zajetí nebo zabití nepřátelského generála. [ [C4], SP 2-27-6]

Další skutky hodné odměny byly dobytí města či nepřátelské lodě nečekaným přímým přepadem, lstí nebo tajnou noční akcí. [ [C4], SP 2-27-7, 2-27-8, 2-27-9]

Kdo první vstoupí přepadem do nepřátelského města a to se poté podaří dobýt, dostane 1000 maravedís a nejlepší dům ve městě, kromě paláce. Druhý za ním dostane 500 maravedís a druhý nejlepší dům ve městě. Zemře-li v akci, bude odměna připsána jeho dědicům. [ [C4]_, SP 2-27-8] V případě dobytí nepřátelské lodě si první voják, který na ni vstoupí, zaslouží půdu a statek. [ [C4], SP 2-27-9] [17]

Odměňovány jsou i špionážní a strážní služby, pokud některá z nich významně ovlivnila chod válečných operací. [ [C4], SP 2-26-9] Zvláštní odměny a výsady náležely úřadu vyslanců vybíraných k vykupování a výměně válečných zajatců. Mezi odměny patřilo vyznamenání, peníze či nemovitý majetek, osvobození od daní nebo povýšení do vyššího společenského stavu. [ [C4], SP 2-27-6]

[17]	Například portugalský národní hrdina Geraldo Sem Pavor „Neohrožený“ dobyl taktikou náhlého nočního přepadu 6 muslimských měst v rozmezí dvou let 1164-65. [ [C3], s.35]

11.3. Odškodné¶

V případě ztráty vybavení nebo zvířat, se nárok na odškodné vyplácel podle notářského zápisu při vstupu do vojska. Výše kompenzace záležela na tom, jak ke ztrátě došlo, zda chybou vojáka, nemocí nebo v boji. [ [C4], SP 2-25-4]

11.4. Zdravotní kompenzace¶

„Muži, kteří ve válce utrpěli zranění, mají nárok na kompenzaci, placenou z válečné kořisti. Výhodou těchto kompenzací je, že muži pak nacházejí větší potěšení při podávání bojových výkonů, protože vědí, že zranění je neuvrhne do chudoby. Dobrovolněji se pouštějí do bitvy, chovají se statečněji a netrpí tolik smutkem a žalem, což jsou pocity, které špatně působí na srdce mužů zapojených do válečných činností.“ [ [C4], SP 2-25-1]

Ke zvýšení bojové morálky vojska sloužil systém válečných reparací, který finančně zajišťoval zraněné vojáky. V případě zranění vojáka vláda vyplácela veteránovi jednorázovou finanční částku podle závažnosti zranění a typu následků. Pán zraněného vojáka by mu měl poskytnout takový majetek, aby se mohl vyléčit a netrpěl chudobou. V Cantigas de Santa Maria jsou vyobrazeny lékárny, špitály, převážení nemocných na trakaři, převazování obvazů i operace a protéza nohou. [ [C4], SP 2-25-2] [ [C13], CSM 20-4, 37-2, 67-1, 114-3, 134-1]

Studium medicíny bylo provozováno na univerzitách v Montpellieru od roku 1137 [C34], a v Salamance od roku 1252 [ [C35], s. 424].

Výše kompenzací za zranění s trvalými následky byla určena tak, aby si zraněný voják v případě ztráty rukou nebo prstů mohl zakoupit otroka, který jeho rodině po zbytek života jeho ruce nahradí. V době vydání zákona (1265) měl maravedí hodnotu 22 gramů stříbra. Už za 20 maravedí se dal koupit pohanský otrok. V následujících desetiletích však maravedí několikrát silně devalvoval. [ [C36], s. 170–171, 325–326]

Kompenzace se pohybují v kategoriích „živý, ale zajatý“, „zraněn tak, že se nikdy neuzdraví“, „zmrzačen s doživotními následky“, „zabit“. [ [C4], SP 2-25-2]

Tabulka 11.1 Tabulka kompenzací za zranění bez trvalých následků¶
Zranění	Kompenzace
viditelné zranění na hlavě, které nelze zakrýt vlasem či vousem	12 maravedí
zranění na hlavě, ze kterého byla odebrána kost	10 maravedí
zranění na hlavě bez odebrání kosti	5 maravedí
zranění napříč přes celé tělo	10 maravedí
zranění přes celou ruku nebo nohu	5 maravedí
zranění, které neprošlo celou končetinou	polovina
zlomenina ruky nebo nohy, která nevede k doživotnímu zmrzačení	12 maravedí

Tabulka 11.2 Tabulka kompenzací za zranění s trvalými následky¶
Zmrzačení	Kompenzace
ztráta oka, nosu, ruky, nohy	za každé zranění 100 maravedí
ztráta ucha	40 maravedí
za ztrátu předloktí, nohy ke koleni či nad koleno	120 maravedí
za ztrátu palce	50 maravedí
za ztrátu ukazováku	40 maravedí
za ztrátu prostředníčku, prsteníčku, malíčku	postupně 30, 20, 10
jsou-li useknuty naráz 4 prsty, ale palec zůstane	80 maravedí
při ztrátě 4 předních zubů nahoře nebo dole	40 maravedí za každý zub
za každé další zranění vedoucí k trvalému zmrzačení	100 maravedí

Ztráta života byla kompenzována méně než doživotní zmrzačení, kdy bylo třeba zajistit veteránovi rozumnou životní úroveň. Nicméně i to, že voják položil život za dobrou věc, bylo finančně oceněno. Za smrt rytíře náležela kompenzace 150 maravedí, za pěšáka 75 maravedí. [ [C4], SP 2-25-3]

V případě smrti vojáka se nárok na jeho podíl z kořisti, žold a náhrady za ztrátu života přenášel na rodinu postiženého. Voják tak i svou smrtí mohl finančně zajistit svůj rod a zemřel-li hrdinně, i slávu svému domu a jménu. Ve zvláštních případech po jeho smrti mohly jeho rodině připadnout jako odměna i půda a statky.

Vykupování válečných zajatců byly věnovány specifické paragrafy.

12. Křesťané, Mauři a Židé v armádě¶

Cantigas de Santa Maria a životopisy křesťanských princů podávají opakovaně svědectví o křesťanských nájemných armádách v žoldu místních muslimských vládců na bitevních polích Afriky. [ [C4], SP 2-29-9] [ [C13], CSM 181] [C37], Také existují záznamy o maurských armádách účastnících se vojenských střetů v rámci občanských válek v Kastílii. [ [C38], s. 354] [ [C8], s. 154] Maurské jednotky byly také pod záminkou válečného konfliktu využívány křesťany k zabíjení křesťanských politických oponentů. [ [C18], s. 196]

Dalším příkladem spletitého prorůstání politiky a náboženství na Pyrenejském poloostrově byl bratr krále Alfonse X., princ Filip Kastilský. Po nepovedeném puči proti bratrovi Filip dobrovolně odešel se svou armádou do exilu v maurském království Granada a na několik let se stal jedním ze spojenců sultána proti Alfonsovi X. [ [C39], s. 257]

Muslimové i křesťané v armádách nasazovali v té době proslulé židovské lučištníky. [ [C40], f. 149v.] Výpis vlastníků nemovitostí v Jerez de la Frontera z roku 1266 jmenuje také židy jako jízdní lučištníky. [ [C41], s. 113] Ve 12. století Alfonso VIII. vydal listinu potvrzující dědičné vlastnictví hradu v Haro a přilehlých zemí okolo řeky Ebro židovské komunitě, která mu pomáhala v boji proti navarskému království. [ [C42], s. 120]

Dokument z roku 1258 zmiňuje hrad a vesnici v židovském vlastnictví v obci Gardom. [ [C43], s. 177] Hrad Baneres nedaleko Tortosy v severovýchodním Španělsku byl v Aragonském království předán do vlastnictví 25 židům jako dík za prokázané služby. [C44], Židé pod ochranou Alfonse III v Aragonu nemuseli dodržovat oděvní zákony a v Portugalsku zákony byly zákony diktující oděvy židů poprvé sepsány v roce 1325 a nelpělo se na jejich dodržování ani později. [ [C45], s. 368 - 370] Židé mohli poskytovat vojenskou službu ve stavu buenos omes - rytířů neurozeného původu, ale nikdy nebyli oficiálně zváni rytíři, i když měli půdu, majetek, koně a zbroj. Například žid Çag Alconqui obdržel půdu ve Španělském městě Murcia pod podmínkou, že bude připraven ke službě na koni, ve zbroji a se zbraněmi jako rytíř (caballero-major). Neměl žádný oficiální titul a neexistuje záznam o tom, že by prošel rituálem pasování na rytíře. [ [C43], s.27] Malovaný strop katedrály v Teruelu, panel aliceres 4 vyobrazuje střet křesťanského a židovského rytíře.

13. Ženy ve zbrani¶

Některé části Siete Partidas stavěly na základě historického vývoje z předchozích městských zákoníků fueros. Například v roce 1109 královna Urraca dala městům León a Carrión zákony, obsahující pasáže, které z povinné vojenské služby fonsado (vojenská expedice do okruhu tří dnů v okolí města) dávají výjimku pro nevdané ženy, vdovy a děti příliš malé na to, aby unesly zbraň. [ [C3], s.18]

Ženy ve zbrani měly ve 13. a 14. století na Pyrenejském poloostrově místo ve službě na hradbách měst, ve výcviku válečných psů a také ve výchově noviců v rytířských řádech. Při obraně země před vzpourou nebo nájezdem se očekávala všeobecná mobilizace včetně žen.

Paragraf [ [C4], SP 7-33-6] specifikuje, že ačkoli je v textu zákoníku konzistentně uváděno mužské pohlaví, stejné zákony platí pro muže i pro ženy. Paragraf [ [C4], SP 2-19-3] pojednává o rychlém svolání vojska v případě vzpoury části země proti vládci. Všichni ve věkovém rozmezí 14 - 70 let jsou povinni se připojit k vojsku, včetně žen.

V tuctech vojenských kompanií města Barcelona v aragónském království byly zapsány také ženy. Mezi jejich povinnosti patřila mimo jiné obrana zdí města proti invazi. [C46], [C47], Hlavní postavou zpěvu 299 v Cantigas de Santa Maria je ženská členka vojenského rytířského řádu Hvězdy Panny Marie, vyobrazená na třetím panelu.

Muntaner ve své Kronice katalánské kompanie popsal obranu hradeb města Gallipole v Byzanci posádkou složenou ze 2000 žen a 100 mužů. Město obléhalo vojsko Janovanů s osmnácti válečnými galérami pod vedením Antonia Spinoly. Muntaner přikázal katalánské ženy odít do zbroje, plátových kabátců a ženy dokázaly ubránit hradby den a noc.

„Bitva byla velice tvrdá a naše ženy bránily barbakán tak mistrovsky pomocí kamenů a kusů skal, které jsem nechal naskládat na zeď, že to bylo obdivuhodné. Viděl jsem ženu, která měla v obličeji pět zranění od šipek z kuše a stále pokračovala v obraně, jako by se jí nic nestalo. Tento boj pokračoval až do ranních hodin.“

Muntaner počkal, až Janované vyčerpali zásobu šipek do kuší. Když útočníky začalo zmáhat polední vedro, vyzbrojil stovku mužů oblečených jen ve spodkách a košilích, štíty, helmicemi, kopími, noži a meči a vyrazil s nimi ven z pevnosti. Při prvním výpadu srazil čtyři z pěti korouhví obléhatelů. V nastalé panice pobil na útěku šest set obléhatelů a usekl hlavu veliteli útočníků Spinolovi. Hnal pak před sebou zbytek Janovanů a povedlo se mu zmocnit se čtyř jejich lodí. [ [C48], s. 449 - 452]

Záznamy aragonského krále Jakuba Dobyvatele popisují mezi hradní posádkou také cvičené válečné psy. Každý pes měl vlastního ženského psovoda a plat psovoda se psem se rovnal platu mužského bojovníka. [C49],

Ve druhé polovině 14. století se na Pyrenejském poloostrově úloha žen ve zbrani utlumuje a po dokončení reconquisty v 15. století mizí ze záznamů.

Závěr

Na omezeném prostoru článku nelze postihnout celou hloubku válečné problematiky, které Siete partidas věnuje několik set stran, ani celkovou provázanost jednotlivých složek středověké vlády s filozofií a řádem společnosti a života, jehož předivo Siete partidas umně setkává. Smyslem tohoto krátkého exkurzu je podnítit a nasměrovat další zájem ke studiu jednoho z nejbohatších pramenů informací o středověké Kastílii.

Seznam obrázků

Obr. 1.1  Pokus o rekonstrukci střihu saya encordada con mangas cosedizas. Autor: Hřibová.
Obr. 1.2  Vrstvení zbroje podle Francesc Riart Jou, „Soldats, guerrers i combatents dels Països Catalans“, 2014
Obr. 1.3  Zkouška camisy pod zbroj v krejčovské dílně. Zvednutá ruka nemá zvedat bok oděvu. CSM Cantiga 148-3
Obr. 5.1  Prapory podle vyobrazení z Cantigas de Santa Maria.
Tabulka 8.1  Formace „řada“.
Tabulka 8.2  Formace „mlýnský kámen“.
Tabulka 8.3  Formace „klín“.
Tabulka 8.4  Formace „klín“, alternativa.
Tabulka 8.5  Formace „zeď“.
Tabulka 8.6  Formace „dvůr“.
Tabulka 8.7 Formace „citera“ s rovnými boky.
Tabulka 8.8 Formace „citera“ se sešikmenými boky.

Seznam tabulek a schémat

Tabulka 1.1 Seznam militárií vyobrazených v CSM Codice rico
Tabulka 11.1 Tabulka kompenzací za zranění bez trvalých následků
Tabulka 11.2 Tabulka kompenzací za zranění s trvalými následky

Seznam pramenů a literatury

[C1]	Siete Partidas. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-11-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Siete_Partidas

[C2]	List of castles in Spain. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-11-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_castles_in_Spain

[C3]

(1, 2, 3, 4, 5, 6, 7) POWERS, James F.: „A society organized for war-The Iberian Municipal Militias in the Central Middle Ages 1000-1284“ (1987) ISBN 978-0520056442. The Library of Iberian resources online, UA787 P69 1987, [online], cit. 17.10.2021, Dostupné z: https://onlinebooks.library.upenn.edu/webbin/book/lookupid?key=olbp26523

[C4]

(1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74) ALFONSO X. „Libro de los leyes“, „Las Siete Partidas del Rey Don Alfonso X El Sabio“, edición de 1807. Tomo I, II y III (edición en PDF).

[C5]	DESCLOT Bernat, Libre del Rey en Pere de Aragó e dels seus antecessors passats, BNE, Madrid, cap. LXXIX.

[C6]	Almogavars. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-11-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Almogavars

[C7]	France, Foreign-relations. Britanica [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/France/Foreign-relations

[C8]	(1, 2, 3) HARVEY, L. P. „Islamic Spain, 1250 to 1500“. (1992) Chicago: University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-31962-9

[C9]	DOUBLEDAY, Simon R. „The Wise King: A Christian Prince, Muslim Spain, and the Birth of the Renaissance“. (2015) Basic Books, ISBN: 978-0465066995,

[C10]

BARRIGÓN, María: An exceptional outfit for an exceptional king: The blue funerary garments of Alfonso VIII of Castile at Las Huelgas. September 2015 Viator 46(3):155-172. DOI:10.1484/J.VIATOR.5.108329.

[C11]

TURNBULL, Stephen. „Mongol Warrior 1200 - 1500“. (2003) Osprey Publishing, Oxford. ISBN 1 84176 583 X

[C12]

YARZA Luances, Joaquín. „Vestiduras Ricas. El monasterio de las Huelgas y su época 1170-1340.“ (2005) [cat. exp. Madrid, Palacio Real]. Patrimonio Nacional

[C13]

(1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10) ALFONSO X. „Cantigas de Santa Maria“, (1284), T codex Cantigas de Santa María, de Alfonso X el Sabio, con la reproducción íntegra, a todo color, del códice „rico“ T.I.1 de la biblioteca de El Escorial (Madrid)

[C14]

(1, 2) ALFONSO X. „Lapidario de Alfonso X el Sabio“ (1276) Edición facsímil del Primer Lapidario contenido en los primeros 94 folios del ms. h.I.15 de la Biblioteca de El Escorial (Madrid)

[C15]

(1, 2) Pevné hedvábí, In. FAIRHOLT, Frederick William. „Costume in England: A History of Dress from the Earliest Period Till the Close of the Eighteenth Century : To which is Appended an Illustrated Glossary of Terms for All Articles of Use Or Ornament Worn about the Person“. (1846) Chapman and Hall.

[C16]

HOFFMEYER, Ada Bruhn de. „Arms and Armour in Spain -A Short Survey Vol.2 - From the End of the 12th Century to the Beginnings of the 15th century“. (1982) Institudo de estudios sobre armas antiguas, ISSN 0435-029X

[C17]

RIQUER, Martín de. „Heráldica castellana en tiempos de los Reyes Católicos“ (1986) Ed. Quaderns Crema; Barcelona. ISBN 978-8485704927

[C18]

(1, 2, 3, 4, 5, 6) NORTH, Janice. „The Construction of a Cultural Legacy: Queen María de Molina of Castile and the Political Discourses of Molinismo“, (2013) Dissertation, University of Virginia

[C19]

TIBI, Bassam. Arab nationalism. 2. London: Palgrave Macmillan, 1997. ISBN ISBN 978-0-333-51846-5.

[C20]

HINOJOSA Y NAVEROS, E. „Bull of the Crusade. In The Catholic Encyclopedia“. (1908) New York: Robert Appleton Company. [online] Dostupné z: http://www.newadvent.org/cathen/04543b.htm

[C21]

(1, 2) BURNS, Robert Ignatius. „Moors and Crusaders in Mediterranean Spain“ (1978), London:Variorum, ISBN 978-0860780182

[C22]

BACHRACH, David S. „Administration and organization of war in thirteenth-century England“ (2020) Routledge. ISBN 978-0367407612

[C23]

(1, 2) VEGETIUS, Renatus. „De re militari“. (378-395, 1270) Cambridge, Fitzwilliam Museum, Ms. Marlay Add. 1. Překlad John Clarke (1767), cit. 15.10.2021. Dostupné z http://www.digitalattic.org/home/war/vegetius/index.php#b112

[C24]

SWANTON, Justin. „Ancient Battle Formations“, ISBN 978-1526740069

[C25]

(1, 2, 3, 4) ARRIANUS, Flavius. „Tactical Handbook and the Expedition Against the Alans/Texnh Taktika: A Manual for Ancient Warfare“, (137) překlad James G DeVoto, Ares Pub (1993), ISBN 978-0890055175

[C26]

SIDDORN, John Kim. Viking Weapons & Warfare. 1. Stanfords: Tempus Pub, 2003. ISBN 978-0752428475.

[C27]

(1, 2) GOLLADAY, Sonja Musser. „Alfonso X’s Book of games“ překlad Sonja Musser Golladay, (2005), Dostupné z: http://jnsilva.ludicum.org/HJT2012/BookofGames.pdf

[C28]

MELTON, J. Gordon. „Faiths Across Time: 5,000 Years of Religious History. Volume II: 500 - 1399 CE“. (2014) Santa Barbara, CA, Denver, CO and Oxford: ABC-CLIO. ISBN 9781610690263.

[C29]

FERNÁNDEZ DURO, Cesáreo. „La Marina de Castilla, desde su origen y pugna con la de Inglaterra, hasta la refundición en la Armada Española.“ (1894) El Progreso Editorial, Madrid

[C30]

LAFUENTE, ZAMALLOA, MODESTO. „Historia general de España“. (1861). Establecimiento tipográfico de Francisco de P. Mellado.

[C31]

ALFONSO X. „Libro del saber de astrología, (1276-1278), BH MSS 156, Univerzidad Complutense de Madrid, s.100, dostupné z http://dioscorides.ucm.es/proyecto_digitalizacion/index.php?5320288124

[C32]

(1, 2) DE CAPMANY. „Memorias Historicas Sobre la Marina Comercio y Artes de la Antigua Ciudad de Barcelona“ (1962) Vol I & II, Camara oficial de comercio y navegacion de Barcelona, B-512-61-II

[C33]

ŽÁKOVSKÝ, Petr. Nášlapný ježek. Příspěvek k poznání jedné opomíjené středověké a raně novověké militarie. Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity, studia minora facultatis philosophicae universitatis Brunensis, M 12–13, (2007–2008).

[C34]

University of Montpellier. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-11-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Montpellier

[C35]

O’MALLEY, C.D. (Ed), The History of Medical Education, UCLA Forum Med. Sci. No. 12, Univ. of California Press, 1970, SBN 520-01578-9.

[C36]

SÉDILLOT, René. „Toutes les monnaies du monde“, (1955), Paris: Recueil Sirey, ASIN: B0016WGS5C

[C37]

KAMP, Norbert. „Enrico di Castiglia (Henricus de Castella, Henricus de Hispania, Arrigo di Castiglia, Anrricus, Don Enrrique)“. Dizionario Biografico degli Italiani - Volume 42. (1993) Istituto della Enciclopedia italiana.

[C38]

GAIBROIS, Mercedes Ballesteros. „History of the reign of Sancho IV of Castile. Volume II“, (1922) Tip. de la „Revista de Archivos“

[C39]

GONZÁLEZ JIMÉNEZ, Manuel (October 2004). „I“. Alfonso X el Sabio (1st ed.). Barcelona: Editorial Ariel S. A. ISBN 84-344-6758-5

[C40]

Beatus of Liebana. Las Huelgas Apocalypse. (1220). Illuminated manuscript. Morgan Library and Museum, New York., folio 149v.

[C41]

BAER, Yitzhak. „A History of the Jews in Christian Spain, Vol. I.“ (1945). Překlad Louis Schoffman. Philadelphia: Jewish Publication Society of America, (1961).

[C42]

BARON, Salo Wittmayer. „A Social and Religious History of the Jews: Late Middle Ages and Era of European Expansion 1200-1650“. (1967) New York: Columbia University Press. ISBN 978-0231088503

[C43]

(1, 2) RAY, Jonathan. „The Sephardic Frontier: The Reconquista and the Jewish Community in Medieval Iberia.“ (2006) Ithaca: Cornell University Press

[C44]

HA-KHAZAR, Gideon. [online], 15.10.2021, Dostupné z: http://medievaljews.org/articles/jewish-near-knights/

[C45]

LOURIE, Elena. „A Jewish Mercenary in the Service of the King of Aragon. Crusade and Colonization: Muslims, Christians, and Jews in Medieval Aragon.“ (1990) Hampshire: Ashgate Variorum

[C46]

Onomastica barcelonina del segle XIV, ed. Francisco Marsa et aI. (Barcelona: Universidad de Barcelona, 1977)

[C47]

MCMILLIN, Linda A., Women on the Walls: Women and Warfare in the Catalan Grand Chronicles, International Catalan Review 3 (1989): 123-36.

[C48]

MUNTANER, Ramon. „Chronicle“. (1328) Překlad Lady Anna Goodenough (1921) In parentheses Publications, Catalan Series, Cambridge, Ontario 2000

[C49]

BURNS, Robert Ignatius. „Women in Crusader Valencia: A Five-Year Core Sample, 1265-1270“ (2006) Brill, ISSN: 1380-7854

[C50]

ALFONSO X., SANCHO IV. „Gran conquista de Ultramar“ (1284-1312) Biblioteca Nacional de España MS 1187

[C51]

MRINI, Driss; ALAOUI, Ismaïl. „Salé: Cité Millénaire.“ (1997) Editions Eclat, Rabat. str. 45–46. ISBN 9981-9995-0-4.

[C52]

O’Callaghan, Joseph. „A History of Medieval Spain“ (1975) Cornell University Press. ISBN 9780801492648.