Ženská krása ve Španělských zemích na přelomu 13. a 14. století

Autoři: Anna Hrachová, Vít Hrachový

Email: vit.hrachovy@sandbox.cz

verze 16, 02.12.2020

publikováno ve sborníku Oděv v historii 2020

Abstrakt

Článek se věnuje tématu vnímání ženské krásy ve vrcholně středověkém Španělsku, ideálům krásy z perspektivy křesťanské, židovské a muslimské komunity. Specifikovány jsou primární prameny, které umožňují vyhledat informace o dobových kosmetických produktech, používaných surovinách a receptech k výrobě kosmetiky, antiperspirantů, prostředků k péči o pokožku a postupech depilace.

Abstract

The article deals with the topic of perception of female beauty in high medieval Spain, the ideals of beauty from the perspective of the Christian, Jewish and Muslim communities. Primary sources are specified, which allow to find information about period cosmetic products, raw materials used and recipes for production of cosmetics, antiperspirants, skin care products and depilation procedures.

Úvod

Vnímání ženské krásy a péče o ni sahá hluboko do historie. V židovském Starém zákoně jsou zmínky o líčení očí, výrobě umělých zubů ze zlata a slonoviny. Péči o vzhled se věnovaly všechny společenské vrstvy. Venkované používali prosté, tradiční postupy, třeba mytí syrovátkou pro lesklou a čistou pleť nebo maštění suché pleti oleji či sádlem. Bohatší osoby mohly zakoupit luxusnější zboží, což ovlivňovalo pokrok v kosmetické péči. Na vývoji kosmetiky se kromě antických Egypťanů, Řeků, Římanů a mnoha dalších výrazně podíleli také Arabové [1] a tak vzhledem ke společnému soužití křesťanů, židů a muslimů na území dnešního Španělska došlo ke značnému promísení a rozvoji znalostí, což dokumentují jak archeologické nálezy např. hřebenů, dóz, kartáčů, líčidla, čistítek na nehty a uši a pinzet či receptury dochované v manuskriptech.Ve středověkých rukopisech se krása pojila se zdravím a hygienou, proto v knihách o medicíně a chirurgii jsou často obsaženy kapitoly věnované tomu, jak udržet půvab a bývají doprovázeny i předpisy na afrodiziaka. Lékařské knihy byly skrze pojednání o bylinách a přípravě léků úzce propojeny s alchymií a knihami o magických vlastnostech kamenů. Účinky rostlin, kamenů, částí zvířecích těl, jedů, léčebné i jiné, byly považovány za kouzelné, a byly často spojovány s astrologií a čarodějnictvím. V čarodějných knihách jsou tak zahrnuty recepty na barvení vlasů i afrodiziaka. Juan Ruiz, autor básnické Knihy pravé lásky se zmínil o babkách kořenářkách a o domácí přípravě kosmetiky. Zákoník kastilského krále Alfonse X. Siete partidas stanovil, že místní lékárníci nesou odpovědnost za přiměřenou míru toxicity léčivých, jedovatých a jiných alchymistických produktů, které vyrábějí [2]. Zdravý vzhled bylo třeba také doplnit příjemnou vůní. Ve Španělsku v římských dobách bylo velké množství lázeňských domů. Úpadek nastal s příchodem Visigotů v 5. století, kteří opovrhovali horkými lázněmi jako znakem zženštilosti. S vpádem Maurů v r. 711, kteří milovali lázně, se situace obrátila. Vyšší třída a šlechta navštěvovala luxusní lázně nebo se koupala doma. Chudí lidé, kteří si nemohli dovolit lázně, se myli v řekách a jezerech. Muslimové se sprchovali tekoucí vodou nebo prováděli suchou očistu [3]. Muslimské koupele patří k náboženskému rituálu, kdy se nesmí jednou použitá voda znovu použít. Proto byly lázně muslimů v Kastílii odděleny od lázní křesťanů a židů, kteří se koupali v kádích [4]. Ve španělském Jaénu se muslimské lázně ve sklepeních pozdějšího křesťanského paláce dochovaly dodnes. Křesťanské a židovské mokré lázně nabízely koupel v dřevěných kádích v horké nebo studené vodě. Uživatel si do lázní oblékal téměř průhlednou zástěru, předchůdce osušky. V lázních se hojně používaly houby k otírání těla. Suché lázně nabízely uživatelům páru. Lokální zákony z Toleda zmiňovaly nezbytnost provozu lázní. Provoz lázní se řídil místními zvyklostmi, například otevírací doba pro muže byla úterky, čtvrtky a soboty, pro ženy pondělky a středy a pro židy pátky a neděle [5]. Příjemnou vůni je možno docílit také použitím kosmetických přípravků. Středověké kuchařky obsahují recepty na antiperspiranty, parfémované ústní vody a někdy dokonce i voňavky. Parfém je směs esenciálních olejů a dalších aromatických látek, vytvářející příjemnou vůni. Výraz parfém vychází s latinského perfumare značící „skrz kouř“ (profumo). Pravděpodobně tento význam vycházel z náboženského užití kadidla na počest bohů či mrtvých a/nebo na odehnání zlých duchů. V latině a románských jazycích bylo zlo označováno jako male, což též znamenalo nemoc. Zlo nejen způsobovalo nemoci, ale také zavánělo. Proto pálení nebo nošení váčků či jiných parfémů bylo součástí galénské medicíny. Výsledkem bylo, že kosmetika použitá jako tzv. ars ornatrix byla považována za nezbytný nástroj hygieny dobrého zdraví. [6]

1. Prameny ke studiu ženské krásy

1.1. Lékařská literatura

V 11. a 12. století uvedli Ibn Wafid z Toleda (1008 - 1074) a Abū-Marwān ʻAbd al-Malik ibn Abī al-ʻAlāʼ Ibn Zuhr známý jako Avenzoar (1095 - 1161) ve svých lékařských traktátech návody k výrobě parfémů a kosmetické postupy. Avenzoar také doporučoval plastickou chirurgii k úpravám tvaru nosu, rtů nebo křivých zubů [7]. Slavný francouzský chirurg z Montpellieru, Henri de Mondeville, napsal ve svém pojednání Chirurgie v roce 1320 [8] také o kosmetické chirurgii, zmenšování velikosti prsů a o ženách, které si všívají do tunik pytlíky na prsy a ovazují a stahují si ňadra pruhy látky nebo šněrováním. Lékaři z Montpellieru jsou často citováni v příbězích v Cantigas de Santa María [9].Destilace brandy z červeného vína je popsána v díle Antidotarium Arnalda z Villanovy (1300) a alembik, destilační zařízení sestávající ze dvou nádob spojených trubkou sloužící ke kondenzaci par je dokumentován v díle Theodora z Bologni (1275). Alkohol se používal k dezinfekci ran a jako oční kapky [10]. Mezi andaluskými muslimy se alkohol používal k výrobě parfémů a také kosmeticky jako oční kapky k roztažení zornic ke zkrášlení očí mužů i žen před bohoslužbou [11]. Parfémované tuhé rtěnky srolované do tvaru tyčinek byly známé v Číně již před 7. století n.l. Arabský svět měl s Čínou pravidelné a hojné obchodní styky [12]. Věhlasný lékař, chirurg a alchymista Al Zahráwí, známý také jako Albucasis, věnoval kolem roku 1000 ve svém díle Kitab al-Tasrif 28. kapitolu výrobě parfémů, vůní a kadidel. Připisuje se mu vynález srolovaných ovoněných tyčinek lisovaných ve specializovaných formách, možná nejranějších předchůdců dnešních rtěnek a tuhých deodorantů v Evropě [13]. Ve španělských zemích je zdokumentované používání rtěnek i u nižších společenských vrstev po roce 500 n.l. Ve 13. století preferovaly výše postavené dámy jasně růžovou rtěnku a nižší společenské vrstvy cihlově rudou. Později ve 14. století se používaly rudé, červené, fialové a růžové rtěnky [14]. Nepsané znalosti kosmetiky se udržovaly také mezi kořenářkami a porodními bábami, jak zmiňuje Kniha pravé lásky z 1. třetiny 14. století [15]:

„…Vyhledej si mezi nimi kořenářku z toho rodu, co chodí dům od domu a pomáhá tam při porodu, prodávajíc líčidla a černidla a vonnou vodu: (v originále alkohol, pozn. autor) zná uhranout dívky tak, že nepoznají vlastní škodu.“

Ibn al-Jatib, andaluský básník a historik, napsal mezi lety 1368 a 1371 Knihu péče o zdraví podle různých ročních období, také známou jako Kniha o hygieně [16]. V 1. polovině 15. století, vytvořil valencijský autor Manuel Dies de Calatayud, komorník krále Alfonse Velikého, obsáhlou sbírku kosmetiky i léčivých přípravků Flores del Tesoro de la Belleza (Květina pokladů krásy). Jedná se o souhrn lidového léčitelství od antických dob i arabské medicíny. V knize uvádí návody k domácí přípravě léčivých i krášlicích prostředků [17].

1.2. Alchymistické knihy

Kniha Lapidario krále Alfonse X. z let 1275-1276 [18] se mimo jiné věnuje kosmetickému využití různých kamenů. Účinky minerálů připisuje astrologii a kouzelné moci hvězd. Kniha je katalogem stovek kamenů nebo jim podobných substancí zvířecího či jiného původu, třídí je podle jejich účinků a řadí je do znamení zvířetníku. Vybrané relevantní vlastnosti kamenů z Lapidária obsahují témata, jako kosmetika, péče o kůži, líčení, zubní prášky a péče o dásně, barvy na vlasy, odbarvovače, chemická trvalá, depilace (attarraz), řízená ztráta hmotnosti.

1.3. Knihy kouzel

Z 2. poloviny 13. století pochází hebrejsky psaná kniha Sefer ahabat nashim (Kniha ženské lásky) [19], jejíž původ je francouzský nebo katalánský. Tato kniha se komplexně zabývá ženským tělem, krásou, gynekologickými problémy, sexualitou a milostnou magií.

1.4. Kuchařky

Kniha o budování přátelství pomocí chutí a vůní, známá také jako Syrská kuchařka z 13. století [20], obsahuje recepty k výrobě antiperspirantu a také různých vůní k doplnění chuťových vjemů při bohatých hostinách. Andaluská kuchařka z 13. století [21] poskytuje recept k výrobě lektvaru na parfémování ústní dutiny, ústní vody. V knihách Trotula [22] a Compendium medicinae [23] od Gilberta Anglica jsou zmíněny recepty na ústní vody založené na víně či octu, ovoněné rozmarýnou, majoránkou, skořicí, mátou a pepřem.

1.5. Poezie, próza, pohádky, haggady

Kniha pravé lásky od Juana Ruize [24], arcikněze Hitského, je považována za vrchol kastilsky psané poetické literatury 14. století. Manuál svádění krásných dam z vyšších společenských vrstev popisuje, jak má krásná žena vypadat a zmiňuje lidově dostupnou kosmetiku zprostředkovanou babkami kořenářkami a také sofistikovanou domácí přípravu kosmetiky u bohatých dam.

Muslimský milostný příběh Hadith Bayād wa Riyād [25] opěvuje i zobrazuje krásné ženy. Dobový španělský překlad pohádek Tisíc a jedna noc obsahuje výčet prvků ideálu ženské krásy [26]. Golden hagadah [27] a Rylands Sephardi Haggadah [28] jsou bohatě ilustrované židovské náboženské knihy. Hagada je převyprávěním příběhu o vyvedení Židů z Egypta, které je doplněno o řád domácích bohoslužeb související se svátkem Pesach. Ilustrace v hagadách vyobrazují židovské tanečnice a hudebnice v průvodu a židovskou krásku z Barcelony první třetiny 14. století.

Jako vždy se našli i muži, kteří kosmetikou opovrhovali nebo ji zatracovali. Svatý Vincent Ferrerský (1350 – 1419) ve svých kázáních horlil proti tomu, aby ženy učily své dcery malovat se a depilovat se [29]. Kritika Bernata Metgeho (1340 - 1413) z knihy Lo somni obsahuje detailní vhled do tajů zkrášlování žen [30]:

Aby dosáhly jasného zářivého vzhledu, malují se nespočetnými mastmi a barvami a nedbají na to, že předčasně zestárnou, vypadají jim zuby a budou příšerně páchnout. Věří, že krémy, parfémy, cibetkové pižmo, ambra a vonné věci které nosí, překryjí jejich puch a natírají se nevyčíslitelným množstvím mastí a šminek.

Aby snáz dosáhly toho, po čem touží, naučí se destilovat, vyrábět masti. Jejich pokoje a další tajná místa jsou plné pecí, destilačních kolon, lahví, krabiček a jiných krásných nádob plných směsí k líčení, které připravili s tak velkou péčí a s pomocí mnohých jiných.

Zaměstnají každého známého souseda či zahradníka. Po některých chtějí sublimaci stříbra, výrobu běloby, pomády z lilií a tisíce mastí a krémů. Jiné pověří hledáním a vykopáváním kořenů a divokých bylin, o kterých jste v životě neslyšeli.

Když si přejí, aby jejich černé vlasy vypadaly jako zlaté nitě, přebarví je podle své chuti, často sírou, vodičkami, mýdlem a louhem z různých druhů popela, ale především sedlinami řeckého vína nebo kručinkou a někdy pomocí hadího nebo křepelčího tuku a slunečních paprsků.

Někdy nechají své vlasy splývat do půli zad, a často je nosí rozprostřené přes ramena. Jindy je spletou do copů na vršek hlavy, podle toho, co si myslí, že jim více sluší.

Na ňadrech si hřejí jisté ženy pochybné pověsti, které jim oškrabují kůži, škubají jim obočí a čela, a pomocí střepů skla jim holí tváře a šíji, aby je zbavily ochlupení, které považují za nevhodné a provádějí jim všemožné druhy depilace.

Nejdříve se posadí před velké a jasné zrcadlo či dvě tak, aby na sebe viděly ze všech stran a zjistily, z které strany vypadají nejlépe. Na jednu stranu postaví služebnou, na druhou příčesky, nebo pudr, alkohol a líčidla.

Pak se s pomocí služky začnou česat a tisíckrát proklínat: „Tento závoj není dost šafránový, tenhle není dost načechraný, a tamten na jedné straně zvadle visí. Dej mi nějaký jiný, kratší, a natáhni ho víc než ten, který mám vpředu. Odsuň to malé zrcadlo, které jsi položila za mé ucho, dej ho kousek dál. Uprav mi zavití, aby mi tak moc nepřikrývalo ňadra. Tenhle špendlík je moc tlustý. A tenhle mi vypadne z vlasů dřív, než je upravíš.“ …

… a žádají své manžele, ty osly kteří jim hned vyhoví, o brože, prsteny, perly, náhrdelníky, růžence, náramky, opasky, mnoho šatstva a různé ozdoby.

2. Ideály ženské krásy

V křesťanských, židovských a muslimských komunitách platily mírně odlišné názory na ideál ženské krásy. Hebká depilovaná pleť, čisté zuby a jasné oči byly oceňovány ve všech společnostech. Křesťané preferovali blond vlasy, muslimové černé vlasy a židé převážně černé a jen někdy blond. Zrzavé vlasy byly symbolem liščí vychytralosti.

2.1. Křesťanský ideál krásy

Juan Ruiz, známý jako arcikněz Hitský, autor Knihy pravé lásky (Libro de buen amor), sepsané mezi lety 1330 až 1343, vytvořil velice obšírný a těžko překonatelný popis toho, co má splňovat křesťanská krasavice [31]:

Hledej ženu roztomilou, čipernou a krasavici,

nevybírej příliš dlouhou, ale ani trpaslici;

vyhýbej se, pokud možno, těm, co žijí na vesnici,

o lásce nic nevědí a v hlavě mají samou píci.

Hledej tělo dobře rostlé, které velkou hlavu nemá,

vlasy aby žluté byly, aniž vědí, co je henna,

obočí ať nesrostlé a protáhlé a vysoké má,

v bocích ať je vyklenutá: tak vypadá správná žena.

Velké oči krásných barev, nezapadlé, rozsvícené,

dlouhé řasy, pěkně světlé, usměvavé, pozdvižené,

uši malé, útlounké a hrdlo dosti protažené,

na ty věci dávej pozor, za těmi se každý žene.

Ostrý nos a drobné zoubky v řadách pěkně souměrných,

těsně vedle sebe rostlé, bílé jako padlý sníh,

dásně celé karmínové, plno ostrých zubů v nich,

rty pak hodně červené a úzké, jedny z nejužších,

ústa tolik droboučká, že milo na ně pohleděti,

tváře bílé, neosmahlé, bez chloupků a s hebkou pletí;

hleď, abys tu ženu mohl bez košile uviděti

a dobral se o ní pravdy, kterou jinak neřekne ti.

…

Poví-li ti o některé, že to není kolohnát,

ale ani žádný věchet, řekni, že bys věděl rád,

má-li také malá ňadra; má-li, pak se začni ptát

na ostatní věci těla, abys věděl, co a jak.

Je-li v bocích široká a v pase pěkně protažená,

má-li drobné, útlé nohy, chodidla dost vykrojená

a podpaždí krapet vlhká, povím ti, že je to žena,

jaká nikde na světě by nemohla být nalezena.

Bláznivá je v posteli a rozvážná je v domácnosti,

na takovou nezapomeň, ale měj ji v patrnosti.

…

Pamatuj, že chlupatost a vousatost je strašný kaz;

ženu takto počertěnou ať si vezme rovnou ďas!

Má-li ruce jako hůlky a ječivý hlas,

neblázni a rozluč se s ní, dokavad je čas.

2.2. Muslimský ideál krásy

Muslimské krásky byly v mnoha ohledech podobné křesťanským. Ve španělském překladu Příběhů tisíce a jedné noci ze 13. století [32] se v příběhu o mladé dívce Teodoře uvádí osmnáct aspektů ženské krásy, které jsou uspořádány do šesti skupin po třech. Kráska má mít dlouhý trup, dlouhý krk a dlouhé prsty, malá ústa, nos a chodidla, široké boky, ramena a čelo. Také musí mít bílou pleť, zuby a oční bělmo, černé vlasy, obočí a zorničky a rudé tváře, rty a dásně [33]. V milostném příběhu o Bajádovi a Rijád ze 13. století Hadith Bayād wa Riyād jsou popsány půvaby mladé otrokyně [34]:

„Ó“, zvolal, když přicházela jiná otrokyně, která měla prsa jako pár perlových jablek na mramorovém podnose, světlou pleť a plavé vlasy. Dívala jsem se na její nohy, a na nich měla pár zlatých střevíčků vykládaných vzácnými drahokamy.

Způsob, jakým se pohybovala při chůzi, přiváděl o rozum, navzdory jejímu mládí, byla půvabná, koketní a dokonalost sama.

Řekla: „Tady jsem, ó můj pane a veliteli!“

…

A když se mu představila a uklonila se před ním, málem se rozpůlila vedví tíhou svého pozadí, pevností svého poprsí, útlostí svého pasu, elegancí a lehkostí svého mládí.

Viděl mě, jak si ji prohlížím, a řekl mi: „Řekni mi pravdu, není krásná?“ A já mu odpověděla: „Jestli tahle není nádherná, tak kde jinde hledat půvab a krásu?“

I v dílech jiných autorů je kladen důraz na ženské obliny, světlou pleť, tmavé, ale lesklé vlasy, jiskrný pohled, rudé tváře a ústa a zdravý dech. Světlé vlasy oproti tomu bývaly obdivovány jen zřídka, zmínil se o nich andaluský učenec Ibn Hazm z 11. století [35]. Granadská básnířka Hafsa Bint al-Hajj al-Rukuniyya z 12. století psala o kráse vlnitých vlasů [36]. Perský autor Al-Hamadani (1314 – 1385) uvedl i to, jak by žena rozhodně vypadat neměla: Její ústa nejsou čerstvá, její prsa jsou povadlá, břicho je jalové, oči má smutné a sliny kalné [37].

2.3. Židovský ideál krásy

Židovské ženy se obvykle svým vzezřením i oděvem velmi přizpůsobovaly většinové společnosti, v níž žily, ať už byla křesťanská nebo muslimská. V popisech dívek židovští autoři opěvovali krásu žen a opět zdůrazňovali vlasy černé jako noc, bílou pleť a rudé tváře, zuby jako perličky. Toledský básník Jákob ben ElAzar (1170 - 1233) se ve svém díle Sefer ha meshalim držel při popisu krásných žen stejného kánonu krásy, jako křesťanští autoři [38].

3. Kosmetika

Pro výrobu kosmetických přípravků se používaly různé suroviny minerálního, rostlinného a živočišného původu, ať již běžné, ke kterým měly přístup všechny vrstvy společnosti, či exotické a patřičně drahé přísady z dovozu.

Některé rostliny byly využitelné téměř celé. Třeba olivovník byl ceněn pro své listí, celé plody, vylisovaný olej, i samotné pecky. Z jiných rostlin se naopak využívaly jen konkrétní části. Například „kořen“ lišejníku skalačka, který roste na skalách omývaných mořskou vodou, se používal do pudru a kořen aloe uvedl jako aromatickou bylinu Ibn Battuta [39]. Listí vavřínu, henny nebo myrty mělo široké využití. Z vrby a jilmu se používala jak kůra, tak popel ze spálených kořenů. Z ovocných plodů jsou zmíněna jablka a fíky, využívaly se i šťávy vylisované ze zeleniny, z pórku nebo zelí. Květy byly důležitou surovinou pro výrobu parfémů. Výsadní místo mezi nimi měla růže, pěstování růží bylo právně upravené v městských zákonech (fueros) z Cuency, Teruelu, Sepúlvedy, Brihuegy a jiných měst. Dalšími oblíbenými květinami byl karafiát, květy pomerančovníku nebo levandule. Kosmetické využití mělo i různé zrní, respektive umleté mouky, sušené boby a jejich nálev. Drahými surovinami bylo vzácné koření, například hřebíček a zázvor, různé pryskyřice, kadidlo, myrha, a také opium. Krom olivového oleje si výrobci kosmetiky cenili i olej z hořkých mandlí a různé vonné oleje. Pro výrobu vonných olejů se z Jeruzaléma dováželo například santalové dřevo.

I suroviny živočišného původu měly širokou škálu použití, od nejobyčejnějších po luxusní zboží z celého tehdy známého světa. Drahé bylo například pižmo dovážené ze střední Asie, Číny a Tibetu, nebo jantar a vzácné perly. Z moře se získával i bílý a červený korál nebo sépie, u níž se upotřebilo maso, vajíčka i sépiová kost. Další často využívanou surovinou byla vejce - bílek, žloutek i skořápka. Krom slepičích vajec se používala vlaštovčí a vraní vejce, která podle Bernata Metgého [40] dokázala zbarvit vlasy na černo. K výrobě mastí se používalo vepřové nebo psí sádlo a skopový lůj, ovčí žluč fungovala coby emulgátor. Aby byly ženy krásné, byly ochotné nanášet na sebe i suroviny jako mravenčí vajíčka a popel z krys, které se přidávaly do depilačních prostředků, nebo dokonce zvířecí výkaly, které měly podporovat růst vlasů [41].

Pro kosmetické účely se používalo také množství nerostů. Účinek některých z nich byl silně spjat s astrologií. V Lapidário Alfonse X., dokončeném mezi lety 1275 - 6, je zmiňováno, že minerály získaly od hvězd mnoho dobrých vlastností, které se dají využít k léčení i krášlení. Někdy jsou tyto nerosty pouze rozemlety na prach a užívány samostatně, jindy se míchají s rostlinnými a živočišnými přísadami. Například k dosažení krásné pleti jsou uvedeny následující postupy: Pátého stupně znamení Blíženců je kámen, kterému říkají margul z Chaldeje [42] (pravděpodobně goethit). Jeho povaha je horká a vlhká; těží se v Měsíční hoře, kde se rodí Nil. Kámen je silný, těžký a těžko se rozbíjí. Trochu září, ale není průhledný. Má barvu žloutku. Když ten kámen rozbijí, je uvnitř vlhký, a ta vlhkost se drží na rukou a voní velmi dobře; a pomažeš-li s tím vředy nebo hadřík, který přiložíš na obličej, po sejmutí je pokožka hladká a projasněná. Další kameny, které se podle Lapidaria používají k čištění pleti, jsou takzvaný arabský kámen, který má barvu slonoviny, je jemný na dotek, ale tvrdý [43] (pravděpodobně montmorillonit), nebo kámen muruquid z místa zvaného Çurín [44] (pravděpodobně kvarcit). K bělení a rozjasnění pleti se doporučuje kámen onna [45] (pravděpodobně sádrovec). Drcené sklo přefiltrované skrz jemné plátno se používalo do líčidel ke zjasnění pokožky [46]. Vzhledem k tomu, že středověké krasavice musely mít pleť jemnou, světlou a bez poskvrny, nespoléhaly pouze na nerosty. Ibn Battuta [47] zmínil kokosové ořechy z Indie, které „tělu dají sílu, dobře se po nich přibírá a zvýrazní barvu tváří“. Ke zkrášlení pokožky obličeje a krku se používalo i sádlo a různé masti, do kterých se pro lepší vůni přidávaly parfémy, pižmo a ambra. Kniha ženské lásky uvádí několik receptů na krásnou pleť bez bradavic, mezi nimi myrhový olej, zvaný olej králů [48]. Pokožku rukou udržovaly ženy jemnou pomocí směsi citronové šťávy a cukru [49]. Citronová šťáva s cukrem se dodnes používá jako peeling.

Pokud nestačila pečující kosmetika, doplnila ji dekorační. Manuel Díez de Calatayud sepsal ve své sbírce kosmetických a léčivých přípravků Květina pokladů krásy recept na pudr, se kterým budou tváře vypadat dlouho krásné, bledé a svěží, a který nezpůsobí vrásky ani popraskanou kůži. „Vezmi půl libry bílé pšenice a po dvou uncích bílé ovesné mouky a mouky z áronovce, a libru bílého sigairónu (nepodařilo se identifikovat) a trochu kafru a půl unce sušeného kořene skalačky a dál půl unce perel, dobrého páleného skla a bílého korálu, a čtvrt unce práškového skla a unci mramoru a stejné množství čisté pálené sádry. Všechno to rozdrť na prášek a prosej jemným lněným sítem a nanes na tvář. Když si k tomu natřeš tvář nějakým balzámem, zůstane navždy mladá, krásně zbarvená a nezestárne ani nezíská vrásky.“ [50] Andaluská kuchařka z 13. století poskytuje recept k výrobě lektvaru na parfémování ústní dutiny na bázi pižma: Vezmi mithqâl pižma, půl ûqiya tyčinek aloe („měsíční dřevo“) a po polovině ûqiya čínského vavřínu (Osmanthus fragrans) a indické levandule. Roztluč léčivé bylinky a přidej dva ratly cukru, rozpuštěného v růžové vodě a svař z toho lektvar. Výsledný lektvar osvěžuje ducha a dává voňavý dech [51], [52].

4. Depilace a prostředky proti pocení

Juan Ruiz, zvaný arcikněz Hitský, se proti chlupatým ženám nesmlouvavě vymezil: „Pamatuj, že chlupatost a vousatost je strašný kaz – ženu takto počertěnou ať si vezme rovnou ďas“ [53]. Nebyl sám, kdo se domníval, že ženy by neměly být zarostlé. Kniha Lo Somni od Bernata Metgého zmiňuje, že si některé ženy protrhávaly obočí a čelo a holily si tváře a krk ostrým sklem [54]. V muslimské komunitě se ochlupení na těle holilo zcela běžně. V hadísách, popisujících život a skutky Mohameda, jsou uvedeny výslovné zmínky o holení podpaží a pubického ochlupení s frekvencí jednou týdně, a to nejen u žen, ale i u mužů. Krom hygieny je zdůrazňována i větší estetičnost oholeného těla. Neholení po dobu delší než 40 dnů je považováno za hřích. Vytrhávání a holení obočí je ale stíháno klatbou [55]. Křesťanská díla Cantigas de Santa María [56] a Libro de los Juegos [57] obsahují desítky vyobrazení nahých těl žen i mužů s chybějícím tělesným ochlupením.

K trvalému odstranění chlupů se obvykle používalo vápno nebo kalafuna, směs popela a vápna vařená v oleji, sulfidy arsenu a další látky [58]. Hebrejská Kniha ženské lásky z druhé poloviny 13 století uvádí následující recept: „Vezmi krev z netopýra, prášek ze skořicovníku pravého, mravenčí vajíčka a vlčí mák. Toto smíchej a natři, kam je třeba, je to vyzkoušené a ověřené“. Těžko říct, zda má netopýří krev kýžené účinky, ale olej z mravenčích vajíček se dodnes prodává jako přírodní prostředek zabraňující růstu chloupků. Olej z vlčího máku údajně působí příznivě na pokožku [59]. Dies de Calatayud přinesl v knize Květina ženské krásy recept zvaný „voda potěšení“. Tento lektvar se připravuje tak, že se vezmou malé utopené krysy, které se spálí na jemný prach a ten se uvaří ve vodě. Takto připravená voda pak má odstraňovat chloupky, kterých se dotkne [60].Recepty na trvalou chemickou depilaci často zdůrazňovaly, že ženy mají hlídat, jak dlouho nechají tyto směsi účinkovat. K určení přesné délky působení bylo třeba odříkat příslušný počet modliteb. Když i přesto došlo k podráždění kůže, pro zklidnění se doporučoval fenyklový nebo liliový olej nebo odvar z fialek a otrub nebo z vrby a ibišku. Odvar by se měl používat pokud možno ráno [61]. Autorka textu experimentovala s olejem z mravenčích vajíček (Tala Ant Egg Oil 20 ml), který opravdu fungoval. Délka působení byla přes 30 minut a testované místo zůstalo trvale podrážděné po dobu několika let. Je třeba podotknout, že testované místo zůstalo trvale lysé.

Kromě receptů na odstranění chloupků existovaly i metody, které měly zajistit, že jednou vytržené nebo oholené chlupy již znovu nenarostou. Oblíbený byl například kámen zvaný v Lapidário Alfonse X. azarnech, latinsky označený jako orpiment [62] (auripigment, jedovatý sulfid arzenitý). V městských právních předpisech se dochovaly zmínky o poplatcích spojených s těžbou a prodejem tohoto nerostu [63]. Ve spisu Květina ženské krásy je doporučována směs ze šťávy z listů břečťanu smíchaná s rozdrceným auripigmentem, octem a mravenčími vajíčky. Když se natře na oholená místa, chlupy tam už znovu nenarostou. Postup je nutné opakovat osm nebo devět dnů. Auripigment smíchaný s hašeným vápnem se dodnes běžně v Indii používá k depilaci [64]. Odstranění chloupků z podpaží nebyla jen otázka estetiky, ale i způsob, jak omezit zápach z potu. Podle Juana Ruize má totiž správná žena mít „podpaží jen krapet vlhká“ [65]. V knize Lapidario je popsáno několik kamenů, které fungují jako antiperspiranty. V boji s potem byl velice účinný kamenec. Za nejlepší byl považován kamenec z Egypta a  z Makedonie. Z místní španělské produkce byl nejslavnější kamenec z Kastilie, nejspíš z Mazarrónu. Kamenec se nepoužíval v surové formě. Podle návodu v Lapidário bylo třeba ho nejprve spálit, pak s něčím (pravděpodobně různými aromatickými složkami) smíchat a potřít jím podpaží [66]. Vápenec [67] se měl po vypálení a rozdrcení smíchat octem a natřít na potící se místa. U kamene tarmizes [68] (možná melanterit, jedovatá zelená skalice) je uvedeno: „Zakalená hustá a zelená voda vytažená z velmi hluboké studně a za jeden den vysušená na kámen. Půl drachmy hmotnosti kamene tarmizes a více, vysušuje celé tělo a zmenšuje nervy a zabíjí. Zamícháš-li ho s vínem a potřeš tělo, zhubneš tak, aby to vypadalo skvěle, ale budeš-li dále pokračovat, přivítáš smrt. Kámen má takovou vlastnost, že ten, kdo ho s sebou přináší, se nikdy nepotí, ani se v něm nezvyšuje vlhkost.“

Níže je ke srovnání uveden návod na výrobu antiperspirantu ze Sýrie. Tento recept je součástí syrské kuchařské knihy ze 13. století Kitāb al-Wuṣlah ilā l-Ḥabīb fī Waṣf al-Ṭayyibāt wal-Ṭīb, (Kniha o budování přátelství pomocí chutí a vůní). Sto dirhamů [69] oxidu zinku, patnáct dirhamů fialek a sedm dirhamů mechu drabík. Dej mech nasáknout na jeden den do růžové vody, pak ho dosucha vyždímej a nasekej na kousky. Všechno vlož do hmoždíře a nalij na to růžovou vodu vyždímanou z mechu. Budeš-li jí potřebovat víc, přidej obyčejnou růžovou vodu. Tluč to, až se všechna vsákne. Přidej další růžovou vodu a opakuj to pětkrát. Když je to hotové, nech to ve skleněné nádobě vyschnout tak, aby se to lepilo na porcelánovou misku. Nech misku desetkrát v dýmu z agarového dřeva a pak desetkrát v dýmu z ambry. Mezi každými dvěma vykuřováními to prohněť, nech znovu přilnout na misku a pokapej růžovou vodou. Když bude hmota dost prostoupena kouřem, rozetři ji na jemný prach a používej. Tento prášek zabraňuje pachu z podpaží a osvěžuje dech. Je to nejlepší recept, takže není třeba psát zde žádný jiný [70].

Závěr

Snoubení vědecké alchymie a medicíny s lidovým léčitelstvím, dokumentované v širokém spektru pramenů z Pyrenejského poloostrova, poskytuje komplexní pohled do světa středověkých krásek. Mnoho receptů je funkčních a v upravené formě se používají dodnes. Překvapivé je užití plastické chirurgie doporučované ke změně velikosti prsů, rtů, tvaru nosu. Kosmetické a depilační prostředky z drahých a importovaných přísad byly dostupné především bohatým vrstvám obyvatelstva, ale i chudší se mohli spokojit s širokým výběrem lokálně dostupných prostředků. Limitujícím faktorem kvality péče pravděpodobně bylo vzdělání, znalost čtení, a také předávání znalostí mezi matkou a dcerami.

5. Obrazová příloha

Obr. 5.1 Křesťanská krásná služebná, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 8r

Obr. 5.2 Křesťanská krásná urozená dáma, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 8r

Obr. 5.3 Křesťanské urozené dámy, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 32r

Obr. 5.4 Zamilovaná dívka, 1280-84, Španělsko, Libro de astromagia, folio 5v 22

Obr. 5.5 Chtivá žena, 1280-84, Španělsko, Libro de astromagia, folio 6v 10

Obr. 5.6 Muslimské krásky, 1250-1299, Španělsko, Hadith Bayād wa Riyād, folio 10r

Obr. 5.7 Muslimské krásky, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 18r

Obr. 5.8 Muslimské krásky, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 22r

Obr. 5.9 Krásné židovské hudebnice, 1320-1330, Španělsko, Golden Haggadah, folio 15r

Obr. 5.10 Krásná židovka, 1330, Španělsko, Rylands Sephardi Haggadah, folio 19b

6. Poznámky

[1]	Kupříkladu vylepšili destilační přístroj pro výrobu alkoholu, který používali jako základ vůní, rozšířili používání růžové vody. Commercial Perfume. MUSEU DEL PERFUM, Fundacion Planas Giralt [online]. Barcelona: MUSEU DEL PERFUM, 2010 [cit. 2020-10-23]. Dostupné z: http://museudelperfum.com

[2]	ALFONSO X., Libro de los leyes či Las Siete Partidas del Rey Don Alfonso X El Sabio, edición de 1807. Tomo I, II y III (edición en PDF). Partida 5, kniha 5, zákon 17, folio 676

[3]	CHANT, Colin, GOODMAN, David. Pre-Industrial Cities and Technology. 2005, Routledge. ISBN 1134636202, s. 136-8

[4]	IRWIN, Robert. Alhambra. Přeložil Ladislav NAGY. Praha: BB art, 2004. ISBN 80-7341-341-8., s.49

[5]	MENÉNDEZ PIDAL, Gonzalo. La Espaňa del siglo XIII: leída en imágenes. Madrid: Real Academia de la Historia, 1987. ISBN 978-8460048619, s. 131-2

[6]	LAUGHRAN, Michelle. A Man Must Not Embelish Himself like a Woman: The Body and Gender in Renaissance Cosmetics. 1. Miami: 15th Annual Medieval, Renaissance and Baroque Interdisciplinary Symposium (University of Miami), 2006.

[7]	GLICK, Thomas F.; LIVESEY, Steven; WALLIS, Faith (2014). Medieval Science, Technology, and Medicine: An Encyclopedia. Routledge, ISBN 978-0415969307, str. 260.

[8]

MONDEVILLE, Henri de. Chirurgie de maître Henri de Mondeville, chirurgien de Philippe le Bel…, composée de 1306 à 1320 / traduction française, avec des notes, une introduction et une biographie, publiée… par E. Nicaise,… ; avec la collaboration du Dr Saint-Lager et de F. Chavannes. 1. Paris: Ancienne librairie Germer Bailliére, 1893. str. 390

[9]	ALFONSO X, Cantigas de Santa Maria, (1284), T codex Cantigas de Santa María, de Alfonso X el Sabio, con la reproducción íntegra, a todo color, del códice „rico“ T.I.1 de la biblioteca de El Escorial (Madrid)

[10]	McVAUGH. Chemical medicine in the medical writings of Arnau de Vilanova, Proceedings of the II Trobada International d’Estudes sobre Arnau de Vilanova, J. Pararneau (ed.), Barcelona , 2005, ISSN: 2013-9535, s. 248

[11]

FRESNEDA GONZÁLEZ, María de las Nieves. Atuendo, aderezo, pócimas y ungüentos femeninos en la Corona de Castilla, (siglos XIII y XIV). Madrid, 2013. Thesis. Tesis inédita de la Universidad Complutense de Madrid, Facultad de Geografía e Historia, Departamento de Historia del Arte I, leída el 18/12/2012. s.968

[12]	MAY, Florence Lewis, Silk textiles of Spain, eight to fifteenth century, 1957, Hispanic Society of America, ISBN 978-0875350929, str. 12

[13]	SNODGRASS, Mary Ellen (2015). World Clothing and Fashion: An Encyclopedia of History, Culture, and Social Influence. Routledge, ISBN 978-0765683007, s. 153.

[14]	SCHAFFER S.E. Reading our lips: the history of lipstick regulation in Western seats of power. Food Drug Law J. 2007;62(1):165-225. PMID: 17444030., s. 7-8

[15]	RUIZ, Juan, Kniha pravé lásky (1340), Praha, Odeon, 1979, překlad Antonín Přidal, s. 88-89

[16]	IBN AL-JATIB „Book of Health Care for Different Seasons“ (1368-71) Vázquez de Benito, Concepción: El Kitab al-wusul li-hifz al-sihha fi-l-fusul: de Lisan Al-Din ibn Al-Jatib, 1977, Asociación Española de Orientalistas, ISSN: 0571-3692

[17]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 96

[18]	ALFONSO X, Lapidario de Alfonso X el Sabio. (1276) Edición facsímil del Primer Lapidario contenido en los primeros 94 folios del ms. h.I.15 de la Biblioteca de El Escorial (Madrid)

[19]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 98

[20]	PERRY: Scents and flavours: A Syrian cookbook „Book on building friendships through taste and smell“ (1200s), ISBN 978-1479856282, str. 93

[21]	PERRY, Book of Cooking in Maghreb and Andalus in the era of Almohads, 2012, ISBN 978-1478123248, str. 25

[22]	GREEN, Monica H. (ed), The Trotula: A Medieval Compendium of Women’s Medicine, University of Pennsylvania Press, 2013, ISBN 978-0812204698, s. 187

[23]	GETZ, Faye Marie, Healing and Society in Medieval England: A Middle English Translation of the Pharmaceutical Writings of Gilbertus Anglicus, University of Wisconsin Press, 1991, ISBN 978-0299129309

[24]

RUIZ

[25]	Hadith Bayad y Riyad. Poč. 13. století, Ms. Árabe 368, Biblioteca Apostólica Vaticana, Rome, folio 10r, https://digi.vatlib.it/view/MSS_Vat.ar.368

[26]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 938

[27]	Golden Hagadah, 1320-1330, The British Library, London, MS 27210, http://www.bl.uk/manuscripts/FullDisplay.aspx?ref=Add_MS_27210

[28]	Rylands Sephardi Haggadah, pol. 14. stol. vKatalánsku, University of Manchester Library, Hebrew MS 6 https://openn.library.upenn.edu/Data/0021/html/HebrewMss6.html

[29]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 948

[30]	METGE, Bernat, Lo somni. (1398) Barcelona: Barcino, 2006 (Els nostres clàssics, Collecció B; 27), ISBN 9788472267206, s. 88-89

[31]	RUIZ, Juan, Kniha pravé lásky (1340), Praha, Odeon, 1979, překlad Antonín Přidal, s. 88-89

[32]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 938

[33]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 938 - 941

[34]	ROBINSON, Medieval Andalusian Courtly Culture in the Mediterranean - Hadîth Bayâd wa Riyâd, Routledge, ISBN 978-1134352975, s. 14

[35]

Muslimové v al-Andalus měli statitisíce slovanských a vikinských otroků, desetitisícům dali při konverzi k islámu svobodu. Cordóbský emír Abd al-Rahman III byl zrzavý, modrooký a měl světlou pleť. Sultánové byli potomci křesťanských princezen např. z Navarry a šlechtičen např. z Baskicka. Město Cordóba v té době mělo 400.000 obyvatel.

[36]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 941-2

[37]

Ibidem

[38]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 944

[39]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 949

[40]

METGE

[41]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 951 - 958

[42]	ALFONSO X, Lapidario, s. 67

[43]	Ibidem, s. 177

[44]	Ibidem, s. 188

[45]	Ibidem, s. 106

[46]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 951 - 958

[47]	Ibidem, s. 954

[48]	Ibidem, s. 954

[49]	Ibidem, s. 951 - 958

[50]	Ibidem, s. 951 - 958

[51]	mithqâl - 10/7 dirhamu - 5,7g; ûqiya - 39g; ratl - 468,75g.

[52]	PERRY, Book of Cooking in Maghreb and Andalus in the era of Almohads

[53]

RUIZ

[54]

METGE

[55]	SHAYKH MUHAMMAD SAALIH AL-MUNAJJID. Islam Q&A [online]., 02-12-2016, cit. 20-10-2020. Dostupné z: https://islamqa.info/en/answers/202827/the-wisdom-behind-the-prescription-to-remove-pubic-hair-and-armpit-hair

[56]	ALFONSO X, Cantigas de Santa Maria

[57]	ALFONSO X, Libro de los juegos

[58]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 974

[59]

Ibidem

[60]

Ibidem

[61]	Ibidem, s. 971

[62]	ALFONSO X, Lapidario de Alfonso X el Sabio, s. 178

[63]	FRESNEDA GONZÁLEZ, s. 975

[64]

Ibidem

[65]

RUIZ

[66]	ALFONSO X, Lapidario de Alfonso X el Sabio

[67]	Ibidem, s. 164

[68]	ALFONSO X, Lapidario de Alfonso X el Sabio, s. 261

[69]	Dirham je cca 3 gramy.

[70]	PERRY: Scents and flavours

7. Seznam obrázků, tabulek, schémat

Obr. 5.1 Křesťanská krásná služebná, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 8r

Obr. 5.2 Křesťanská krásná urozená dáma, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 8r

Obr. 5.3 Křesťanské urozené dámy, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 32r

Obr. 5.4 Zamilovaná dívka, 1280-84, Španělsko, Libro de astromagia, folio 5v 22

Obr. 5.5 Chtivá žena, 1280-84, Španělsko, Libro de astromagia, folio 6v 10

Obr. 5.6 Muslimské krásky, 1250-1299, Španělsko, Hadith Bayād wa Riyād, folio 10r

Obr. 5.7 Muslimské krásky, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 18r

Obr. 5.8 Muslimské krásky, 1283, Španělsko, Libro de acedrex, dados e tablas, folio 22r

Obr. 5.9 Krásné židovské hudebnice, 1320-1330, Španělsko, Zlatá Haggada, folio 15r

Obr. 5.10 Krásná židovka, 1330, Španělsko, Haggada Rylands folio 19b

8. Seznam pramenů a literatury

8.1. Prameny a edice

ALFONSO X, Cantigas de Santa Maria, (1284), T codex Cantigas de Santa María, de Alfonso X el Sabio, con la reproducción íntegra, a todo color, del códice „rico“ T.I.1 de la biblioteca de El Escorial (Madrid)

ALFONSO X, Libro de astromagia, Vatican Library Reg.lat.1283.pt.A

ALFONSO X, Libro de los juegos nebo též Libros del Axedrez, Dados et Tablas, de Alfonso X, el Sabio. Edición facsímil del ms. T.I.6 de la biblioteca de El Escorial (Madrid)

ALFONSO X, Lapidario de Alfonso X el Sabio (1276) Edición facsímil del Primer Lapidario contenido en los primeros 94 folios del ms. h.I.15 de la Biblioteca de El Escorial (Madrid)

ALFONSO X., Libro de los leyes či Las Siete Partidas del Rey Don Alfonso X El Sabio, edición de 1807. Tomo I, II y III (edición en PDF). Partida 5, kniha 5, zákon 17, folio 676

GETZ, Faye Marie, Healing and Society in Medieval England: A Middle English Translation of the Pharmaceutical Writings of Gilbertus Anglicus, University of Wisconsin Press, 1991, ISBN 978-0299129309

Golden Haggadah, 1320-1330, The British Library, London, MS 27210, http://www.bl.uk/manuscripts/FullDisplay.aspx?ref=Add_MS_27210

GREEN, Monica H. (ed), The Trotula: A Medieval Compendium of Women’s Medicine, University of Pennsylvania Press, 2013, ISBN 978-0812204698

Hadith Bayād wa Riyād. Poč. 13. století, Ms. Árabe 368, Biblioteca Apostólica Vaticana, Rome, folio 10r, https://digi.vatlib.it/view/MSS_Vat.ar.368

IBN AL-JATIB „Book of Health Care for Different Seasons“ (1368-71) Vázquez de Benito, Concepción: El Kitab al-wusul li-hifz al-sihha fi-l-fusul: de Lisan Al-Din ibn Al-Jatib, 1977, Asociación Española de Orientalistas, ISSN: 0571-3692

METGE, Bernat, Lo somni (1398) Barcelona: Barcino, 2006 (Els nostres clàssics, Collecció B; 27), ISBN 9788472267206, s. 88-89

MONDEVILLE, Henri de. Chirurgie de maître Henri de Mondeville, chirurgien de Philippe le Bel…, composée de 1306 à 1320 / traduction française, avec des notes, une introduction et une biographie, publiée… par E. Nicaise,… ; avec la collaboration du Dr Saint-Lager et de F. Chavannes. 1. Paris: Ancienne librairie Germer Bailliére, 1893.

RUIZ, Juan, Kniha pravé lásky (1340), Praha, Odeon, 1979, překlad Antonín Přidal, s. 88-89

Rylands Sephardi Haggadah, pol. 14. stol. vKatalánsku, University of Manchester Library, Hebrew MS 6 https://openn.library.upenn.edu/Data/0021/html/HebrewMss6.html

8.2. Literatura

Commercial Perfume. MUSEU DEL PERFUM, Fundacion Planas Giralt [online]. Barcelona: MUSEU DEL PERFUM, 2010 [cit. 2020-10-23]. Dostupné z: http://museudelperfum.com

FRESNEDA GONZÁLEZ, María de las Nieves. Atuendo, aderezo, pócimas y ungüentos femeninos en la Corona de Castilla, (siglos XIII y XIV). Madrid, 2013. Thesis. Tesis inédita de la Universidad Complutense de Madrid, Facultad de Geografía e Historia, Departamento de Historia del Arte I, leída el 18/12/2012.

GARCIA-GUINEA. Identification of curative and poisonous stones in the Toledo Lapidario manuscript, [online], 14-10-2007, cit. 20-10-2020. Dostupné z: http://toledolapidariostones.blogspot.com/2007/

GLICK, Thomas F.; LIVESEY, Steven; WALLIS, Faith (2014). Medieval Science, Technology, and Medicine: An Encyclopedia. Routledge, ISBN 978-0415969307, s. 260.

MAY, Florence Lewis. Silk textiles of Spain, eight to fifteenth century, 1957, Hispanic Society of America, ISBN 978-0875350929, s. 12

CHANT, Colin, GOODMAN, David. Pre-Industrial Cities and Technology. 2005, Routledge. ISBN 1134636202, s. 136-8

IRWIN, Robert. Alhambra. Přeložil Ladislav NAGY. Praha: BB art, 2004. ISBN 80-7341-341-8.

LAUGHRAN, Michelle. A Man Must Not Embelish Himself like a Woman: The Body and Gender in Renaissance Cosmetics. 1. Miami: 15th Annual Medieval, Renaissance and Baroque Interdisciplinary Symposium (University of Miami), 2006.

McVAUGH. Chemical medicine in the medical writings of Arnau de Vilanova, Proceedings of the II Trobada International d’Estudes sobre Arnau de Vilanova, J. Pararneau (ed.), Barcelona , 2005, ISSN: 2013-9535, s. 248

MENÉNDEZ PIDAL, Gonzalo. La Espaňa del siglo XIII: leída en imágenes. Madrid: Real Academia de la Historia, 1987. ISBN 978-8460048619, s. 131-2

PERRY. Scents and flavours: A Syrian cookbook „Book on building friendships through taste and smell“ (1200s), ISBN 978-1479856282, s. 93

PERRY. Book of Cooking in Maghreb and Andalus in the era of Almohads, 2012, ISBN 978-1478123248, s. 25

ROBINSON Medieval Andalusian Courtly Culture in the Mediterranean - Hadîth Bayâd wa Riyâd, Routledge, ISBN 978-1134352975, s. 14

SHAYKH MUHAMMAD SAALIH AL-MUNAJJID. Islam Q&A [online]., 02-12-2016, cit. 20-10-2020. Dostupné z: https://islamqa.info/en/answers/202827/the-wisdom-behind-the-prescription-to-remove-pubic-hair-and-armpit-hair

SCHAFFER S.E. Reading our lips: the history of lipstick regulation in Western seats of power. Food Drug Law J. 2007;62(1):165-225. PMID: 17444030., s. 7-8

SNODGRASS, Mary Ellen (2015). World Clothing and Fashion: An Encyclopedia of History, Culture, and Social Influence. Routledge, ISBN 978-0765683007, s. 153.