Druhá Část

Zde následuje druhá část této knihy, která pojednává o císařích, králích a dalších velkých vladařích země, jejichž povinností je zemi chránit spravedlností a pravdou.

Úvod

V první části této knihy jsme ukázali, jak vyznávat, ctít a zachovávat katolickou víru našeho pána Ježíše Krista.

Učinili jsme takto se spravedlivým záměrem, protože Bůh je první v pořadí, počátek, střed a konec všech věcí.

A mluvili jsme také o prelátech a všech duchovních, kteří jsou určeni k tomu, aby sami věřili ve víru a zachovávali ji, a vysvětlovali ostatním, jak mají věřit a víru zachovávat.

Protože moc příslušníků duchovenstva je duchovní a plná dobroty a milosrdenství, je jejich povinnost, jak jsme již uvedli, dohlížet na dodržování záležitosti týkající se víry, ale nemohou zakazovat a trestat nejen otevřené nepřátele víry, ale ani bezbožné a troufalé křesťany, kteří víru nedodržují a nejsou ochotni ji dodržovat ani bránit.

Proto náš pán Bůh umístil na zemi jinou, světskou moc, jejímž prostřednictvím lze zajistit, aby spravedlnost, kterou miloval, byla na zemi vykonávána rukama císařů a králů.

To jsou dva meče, které podpírají svět, jeden duchovní, druhý světský.

Duchovní meč odřezává skryté zlo a světský meč zlo viditelné. A o těchto dvou mečích se zmiňoval náš pán Ježíš Kristus, když se na Zelený čtvrtek ptal svých učedníků, aby je vyzkoušel, zda mají zbraně, jimiž by ho mohli bránit před těmi, kdo se ho chystali odvést, a oni odpověděli, že mají dva meče. A on na to odpověděl jako ten, kdo všechno ví, že to bude stačit.

A ony bezpochyby postačí, neboť v sobě obsahují trest pro člověka v duchovních i světských záležitostech, a tak jsou tyto dvě moci spojeny ve víře v našeho pána Ježíše Krista, aby dokonale vykonávaly spravedlnost duši i tělu.

Proto je oprávněně vhodné, aby tyto dvě moci byly vždy v souladu. Aby každá z nich mohla pomáhat té druhé svou autoritou. Neboť kdyby došlo k tomu, že by jedna z nich nesouhlasila s tou druhou, bylo by to v rozporu s Božím přikázáním a nutně by to oslabilo víru a spravedlnost, a země by nemohla zůstat dlouho v dobrém stavu, nebo v míru.

Tedy proto, že jsme v první části této knihy mluvili o duchovní spravedlnosti a o věcech, které s ní souvisejí, podle nařízení Církve svaté, je vhodné, abychom v této Druhé části upozornili na spravedlnost světskou a na ty, jejichž povinností je ji udržovat.

Nejprve budeme mluvit o císařích a králích, kteří jsou nejvznešenější a nejčestnější a kterých se to týká více než jiných lidí, a také o jiných velkých pánech a poukážeme na to, jakými osobami by měli být.

Dále ukážeme, jak by měli spravovat své země a svá království a jak by měli užívat a těžit z majetku, který jim patří, a jak by se měli chovat ke svému lidu a jejich lid k nim.

A také se budeme dále zabývat na patřičném místě každým z těchto předmětů podle toho, jak učenci a mudrcové vysvětlují a ukazují, proč je z oprávněných důvodů správné, aby se tyto věci dělaly a dodržovaly.

1284, [CSMT] Cantiga 60, panel 3. Archandělův meč nebeské spravedlnosti.

1284, Meč Alfonse X.