2-6: Král jako manžel

Co znamená král pro svou manželku a ona pro něj.

Vybereme-li něco, protože je to dobré, vede to vlastníka k tomu, aby to miloval, opatroval a chránil. Protože jsme v předchozí hlavě hovořili o tom, jaký by měl být král ve svých skutcích, chceme zde uvést, jak by se měl chovat ke své manželce, a nejprve ukážeme, co by měl král v době sňatku dodržovat a jak by se měl ke své manželce chovat.

Zákon 1: Co by král měl mít na paměti, když se žení

Manželství podle našeho náboženství po jeho uzavření nemůže být zrušeno, s výjimkou zvláštních důvodů, jak je uvedeno ve čtvrté části této knihy. Proto by král měl mít na paměti, že ta, kterou si bere, by měla být obdařena čtyřmi vlastnostmi. Za prvé, měla by pocházet z dobrého rodu; za druhé, měla by být pohledná; za třetí, měla by mít dobré zvyky; za čtvrté, měla by být bohatá. Protože čím lepší bude její rodina, tím více bude vážen a děti, které s ní bude mít, budou více ctěny a budou si jich více vážit. Čím krásnější bude, tím více ji bude milovat a děti, které s ní bude mít, budou hezčí a půvabnější. Je velmi vhodné, aby královské děti mezi ostatními lidmi dobře vypadaly. A čím lepší návyky bude mít, tím větší potěšení z ní bude mít a tím lépe bude umět udržovat čest svého manžela i svou vlastní. Čím bohatší bude, tím větší prospěch z ní bude mít král a potomci, které s ní bude mít, a také země, ve které žije. Má-li král manželku, která splňuje všechny výše jmenované vlastnosti, měl by být Bohu velmi vděčný a považovat se za šťastného. A pokud takovou ženu nenajde, měl by dbát na to, aby jeho žena byla z dobrého rodu a měla dobré zvyky, neboť všechny výhody, které z těchto dvou vlastností plynou, zůstanou v rodu, který z ní vzejde; krása a bohatství však snadněji pominou. Proto král, který na to nedbá, hřeší proti sobě i svému potomstvu; a to jsou dvě věci, jichž by se měl každý král pečlivě vyvarovat.

Zákon 2: Povinnosti krále vůči jeho choti

Král by měl milovat, ctít a chránit svou manželku

Král by měl milovat královnu, svou ženu, ze tří důvodů. Za prvé proto, že on a ona jsou podle našeho náboženství díky svému manželství jedno, takže nemohou být rozděleni, ledaže by je rozdělila smrt nebo z určitých jiných důvodů, jak nařizuje Církev svatá. Za druhé proto, že ona jediná má být podle zákona jeho společnicí v radostech a potěšení, a na druhé straně má být jeho partnerkou v časech trápení a starostí. Za třetí proto, že potomstvo, které má nebo doufá, že bude mít od ní, zaujme po jeho smrti jeho místo. Kromě toho by ji měl ctít ze tří důvodů. Za prvé proto, že on a ona jsou jedno, čím více je ona ctěna, tím více je on ctěn skrze ni. Za druhé z toho důvodu, že čím více ji bude ctít, tím větší důvod bude mít ona, aby vždy toužila po jeho blahu a po jeho cti. Za třetí proto, že dokud je ctěna ona, budou děti, které má skrze ni, váženější a ušlechtilejší. Má také tři důvody ji chránit. Za prvé, protože podle zákona nemůže mít víc než ji, měl by se o ni proto starat, aby ji vlastnil pro svůj prospěch a neztratil ji. Druhý důvod, proč by ji měl chránit, je ten, aby proti ní neřekl nebo neudělal nic, co by bylo nespravedlivé, nebo aby jí neotevřel cestu k nějaké hlouposti, nebo aby to nedovolil někomu jinému. Třetí důvod, proč by měla být pečlivě střežena, je ten, že děti, které může mít, mohou být tím jistější. Proto krále, který takto ctí, miluje a chrání svou ženu, bude jeho manželka milovat, ctít a pečovat o něj, a proto bude dávat dobrý příklad lidem celé své země. Aby však těchto věcí mohl dobře a důkladně dosáhnout, musí ji umístit do společnosti takových mužů a žen, kteří milují a bojí se Boha a vědí, jak zachovat jeho i její čest. Neboť přirozeně nemůže být jinak, než že se člověk mnoho naučí od těch, se kterými žije každý den. Proto Cato Moudrý radil svému synovi: „Chceš-li získat informace správným způsobem, stýkej se s dobrými lidmi“. Totéž říkal jako radu i král Šalamoun: „Kdo chce konat dobro, měl by se stýkat s dobrými lidmi a vyhýbat se těm špatným.“ Kdo totiž často navštěvuje jejich společnost, musí si nutně osvojit jejich zvyky, stejně jako ten, kdo zachází s roztavenou smolou, se jí dříve či později poskvrní.