Úředníci královského dvora v Kastílii na přelomu 13. a 14. století
Author: Vít Hrachový, Anna Hrachová
Email: vit.hrachovy@sandbox.cz
Verze 1, 13.1.2020
Verze 2, 18.4.2020
Verze 3, 10.8.2020
Verze 4, 15.7.2021
Verze 5, 07.1.2023
Verze 6, 10.1.2023
Úvod
Zákoník krále Alfonse X., Libro de los leyes, známý v moderní době také jako Siete Partidas (Sedm částí) [SP], věnuje v druhé části zákoníku celou hlavu 9 o třiceti zákonech královským úřadům v Kastílii. Kromě vyjmenování úřadů a jejich povinností také poskytuje vodítka podle čeho se rozhodovat při výběru úředníka, jak odměňovat dobré výkony a také jak trestat. V dnešním článku se zaměříme především na strukturu královských úřadů formou zjednodušeného a zkráceného překladu jednotlivých zákonů.
1. Královský úřad¶
Úřad je zvláštní povolání, které je uděleno za účelem sloužit králi, nebo obyvatelům nějakého města či obce. Úředníci se dělí podle toho, zda slouží v královské domácnosti, či nikoliv. Do části zákona o královských úřadech je zařazena i pasáž o šlechtě u dvora, která sice nezastává žádný udělený úřad, ale také má svou roli.
Zákon se odvolává na Aristotela, podle něhož by král měl mít úředníky, aby mu sloužili:
- v důvěrných záležitostech
- k ochraně, vládě a k udržování králova těla
- a ke cti, obraně a službě jeho země.
2. Kvalifikace k vedení úřadu v královském domě¶
Při výběru svých úředníků musí být král zcela přesvědčen o tom, že se pro daný úkol hodí. Neměli by být ani příliš chudí, aby je neovládala hrabivost, která je kořenem všeho zla, ani příliš nízkého společenského stavu, protože by nedokázali ocenit dobré či veliké věci. Neměli by ale být příliš urození, protože by se jim nechtělo každodenně sloužit, ani příliš mocní, protože by mohli snižovat královu autoritu a ohrožovat jeho zájmy.
Správný úředník by měl být vybrán z prostředních poměrů, měl by mít dobrý původ, být věrný, inteligentní a měl by vlastnit majetek.
Dobrý původ zajišťuje, že se úředník bude stydět páchat zločin, aby nepošpinil čest svého rodu.
Loajální úředník bude vděčný za odměny, které mu král udělí.
Majetný úředník nebude mít důvod páchat zlo z chamtivosti a zároveň by pro něj měl být trest ztráty majetku za špatnou službu dostatečnou hrozbou.
Nemůže-li král získat úředníky, splňující všechny výše uvedené kvality, měl by klást důraz na inteligenci a loajalitu a také, aby byli bohabojní a věrně dodržovali boží přikázání.
3. Úřady na královském dvoře¶
Kaplan, kancléř, rádcové, šlechta, notáři a tajemníci slouží králi v důvěrných záležitostech.
O tělo krále pečují stráže, lékaři, kuchaři, stolník a komorník, správcové, dveřníci, ubytovatel, korouhevník a mayordomo.
Král je ztělesněním království, a proto o jeho tělo v přeneseném slova smyslu, t.j. o království, dále pečují soudcové, soudní vykonavatelé a poslové.
Dalšími královskými úřady, vykonávanými již mimo královský dvůr, jsou adelantadové, merinové, admirálové a výběrčí daní.
Obr. 3.1 Král a zapisovatel, [LJ] folio 01 r
3.1. Kaplan¶
Královský kaplan je duchovní prostředník mezi Bohem a králem.
Kaplan pečuje o královu duši a je jeho duchovním a morálním rádcem. Je s králem v každodenním styku, vede pro něj bohoslužbu. I na cestách a kdykoli je nutné, zpovídá ho a uděluje mu svátost, jako svému farníkovi.
Měl by být zcela bezúhonný, velmi vzdělaný, výjimečně inteligentní, důvěryhodný a věrný, měl by mít dobré mravy a být důvěrně obeznámen se zvyky Církve, aby jeho duchovní služba králi byla vykonávána bez jakýchkoli chyb.
Obr. 3.2 Berenguel de Landoria, arcibiskup Santiaga a královský kaplan v letech 1318-1330 [FJDM] . Foto: Ángeles Fernández Santiago
Obr. 3.3 Berenguel de Landoria, arcibiskup Santiaga a královský kaplan v letech 1318-1330. Pečeť z 14. října 1317, Paříž, Archives Nationales, Sc/D/11349
3.2. Kancléř¶
Kancléř je prostředníkem mezi králem a lidmi ve světských záležitostech.
Je to druhý nejvýznamnější úřad z těch, které se zabývají diskrétními záležitostmi krále.
Jeho povinností je posoudit veškeré královy listiny předtím, než budou opatřeny pečetí. Pokud se neshodují se zákonem, listinu roztrhne nebo škrtne svým perem, čemuž se v latině říká „cancellare“ a z toho se odvozuje název kancléřství. Takto kancléř chrání krále před újmou nebo ztrátou cti.
Král na toto místo vybírá člověka, který je z dobrého rodu, má zdravý rozum a bystrý úsudek, je rozumný a obezřetný, a má dobré chování a zvyky a umí číst a psát kastilsky i latinsky. Měl by to být přítel, kterého král opravdu miluje a oceňuje, ale zároveň ho dokáže potrestat, když je to zapotřebí.
Kancléř musí mít dobrou paměť, aby si listiny, které kontroluje a navrhuje, neprotiřečily. Také si má pamatovat a správně formulovat, co chce král sdělit dalším lidem a co chtějí oni sdělit králi. Musí vždy dobře volit slova, protože jako prostředník má lidu ukázat, že král vždy jedná po právu a lid mu má být vděčný za dobro, které pro ně král činí.
Měl by se chovat kultivovaně, aby věděl, jak přijímat osoby, které od něj žádají pomoc a aby jeho chování bylo v souladu se ctí úřadu, který zastává.
Obr. 3.4 Don Rodrigo Jiménez de Rada, arcibiskup Toleda, královský kancléř Kastilie v letech 1230-1247. Zemřel r.1247. Mezi lety 1206-1350 byl úřad královského kancléře svěřován arcibiskupům z Toleda. Foto Julio Asunción.
Obr. 3.5 Juan de Aragón, arcibiskup Toleda a královský kancléř Kastilie v letech 1319-1328. Zemřel r.1334. Hrobka z katedrály v Tarragoně. Foto Manuel de Corselas.
3.3. Rádcové¶
Dle citátu Senecy „Jednou z duševních kvalit, kterou by měl mít výše postavený člověk, je jeho ochota dát si poradit ve všech věcech, které zamýšlí vykonat, předtím, než je započne.“
Rádcové musejí být královi přátelé, aby mu svými radami nechtěli škodit, mít důkladné znalosti v daném oboru a být obdařeni moudrostí a obezřetností, aby dokázali každou věc správně a důkladně posoudit,rozeznat a vybrat nejvhodnější řešení pro krále a zemi. Také musejí umět zachovat tajemství, protože vyzrazení tajemství, stejně jako špatná rada, může způsobit celé zemi velikou škodu.
Proto je nezbytné, aby královští rádcové byli velice inteligentní a diskrétní.
Obr. 3.6 [CSM] Cantiga 78, panel 2. Osobní rádce hraběte z Tolosy.
3.4. Šlechta¶
Podle mudrců král představuje hlavu země a šlechticové zastávají funkci končetin. A protože končetiny dávají člověku půvab a krásu a pomáhají mu, tak také ctihodní pánové dělají království uspořádanější a vznešenější a pomáhají králi zemi bránit a rozmnožovat.
Šlechticem se člověk může stát na základě svého původu nebo na základě svých vynikajících kvalit. I když původ sám o sobě znamená vznešenost, osobní kvality původ převyšují a jsou důležitější. Teprve spojením urozeného původu a nejlepších vlastností vzniká opravdový šlechtic.
Musí být dokonale věrní, upřímní a moudří, aby mohli králi dobře radit v neodkladných záležitostech. Také by měli být půvabní, zdraví, mít dobré zvyky a kultivované chování, protože jsou ozdobou a vznešeností královského dvora.
Musí být mocní a rázní, aby chránili svého pána a svou zemi a zvětšovali čest svého království i svou vlastní.
Obr. 3.7 [CSM] Cantiga 44, šlechtic na lovu.
Obr. 3.8 [CSM] Cantiga 363, hrabě Symon.
3.5. Notáři a tajemníci¶
Jsou podřízeni králi a kancléři. Na jejich příkaz vyhotovují úřední zápisy o donacích a dekretech. Listiny, které král či kancléř zkontroloval, opatří notáři pečetí a vedou soupis listin vydaných v daném roce v knize zvané Registr.
Měli by být velmi chytří, věrní a diskrétní, svévolná manipulace s dokumenty byl hrdelní zločin.
Obr. 3.9 [LJ] folio 72r, královský notář.
Obr. 3.10 [LJ] folio 01v, královská kancelář.
Obr. 3.11 [CSM] folio 4, uprostřed král, okolo něj kancléř a kaplan, s klobouky na hlavách princové a na okrajích obrázku královští písaři nebo trubadúři.
3.6. Stráže¶
Stráž chrání tělo krále před fyzickou újmou a také přede vším, co mu může způsobit škodu či ztrátu cti.
Král je pod ochranou i poté, co se odebral k odpočinku nebo když spí.
Strážní musí být vždy připraveni obětovat své zdraví a svůj život pro krále. Měli by se chovat slušně, být tiší, úpravní a družní v hovoru. Proto se jim dříve říkalo palácoví společníci.
Měli by pocházet z dobrého rodu, být věrní, inteligentní, obezřetní, bdělí a silní.
Obr. 3.12 [CSM] Cantiga 169, panel 3, královské stráže aragónského krále.
Obr. 3.13 [CSM] Cantiga 169, panel 4, královské stráže kastilského krále.
3.7. Lékaři¶
Lékaři pečující o zdraví krále, by měli být z nejlepších. Nemají krále pouze léčit, ale i pečovat o to, aby neochořel. Měli by mít hluboké znalosti svého umění, bohaté zkušenosti, jasný úsudek za všech okolností a být věrní a upřímní.
Obr. 3.15 [CSM] Cantiga 235. Nemocný král na lůžku, lékař v baretu napravo s urinálem. Protože kancléř a kaplan by měli být králi nejblíže, pláštěm by si mohl přikrývat oči princ, vedle něj stojí asi kancléř s kloboukem a za sloupem s tonzurou, nebo možná s coifem, může stát kaplan. Také všechny 3 postavy napravo mohou být lékaři. Text cantigy postavy na iluminaci nejmenuje.
Obr. 3.16 [CSM] Cantiga 209-2, královští lékaři v baretech nařídili k léčbě krále horký zábal.
Obr. 3.17 [CSM] Cantiga 209-3, král chce raději knihu.
3.8. Kuchaři¶
Nelze udržovat živé a zdravé tělo bez péče, kterou je jídlo a pití. Proto ti, kteří králi takto slouží, musí spolupracovat s lékaři. Kuchaři, kteří králi připravují chléb, víno, ovoce, a vše ostatní, musí pocházet z dobrého rodu, být věrní, dobře rozumět náplni své práce, být moudří, nesmějí být hrabiví, závistiví a výbušní, protože hněv zbavuje člověka rozmyslu.
Také by měli být úpravní a čistotní, protože jídlo servírované králi by mělo být dobře uvařené a upravené, protože tak králi lépe poslouží. I zanedbání kuchařských povinností může být hrdelním zločinem – velezradou krále.
3.9. Stolník a komorník¶
Povinností stolníka je starat se o ovoce, saláty, nože, kterými se v přítomnosti krále krájí, a další záležitosti, týkající se jídla, přineseného před krále. Také pro krále zajišťuje další soukromé záležitosti.
Komorník pečuje o místnost (komoru), ve které je král ubytován, o jeho truhly, oblečení, jeho listiny. Umí-li číst, nesmí si listiny sám přečíst nebo dopustit, aby si je přečetl někdo jiný. Musí být diskrétní a tichý a mít vlohy k uchování tajemství.
Obr. 3.18 [LJ] folio 14v, nobilitu obsluhuje číšník s konvicí.
3.10. Správcové¶
Povinností správců je nákup kvalitních zásob nutných pro královu stravu. Také jsou zodpovědní za správné hospodaření s financemi k tomu určenými.
3.11. Dveřníci¶
Královští dveřníci musí mít ctihodný původ, být loajální a inteligentní, aby rozeznali, jakého člověka přijímají a kdy je vhodné ho přijmout. Je nezbytné, aby se vhodně chovali a hovořili zdvořile a kultivovaně tak, aby vzbuzovali dobrý dojem. Také by měli umět zdůvodnit odmítnutí audience těm, kteří nejsou přijati. Rozhodnou-li se někoho přijmout, musí nejprve informovat krále kdo a za jakým účelem přichází, aby se král mohl rozhodnout o pořadí udělených audiencí.
Vzhledem k tomu, že jejich prostřednictvím přicházejí ostatní před krále a královský soud, všichni je dobře znají. Proto patří k povinnostem dveřníků také předávání hradů z a do královské péče, zajišťují předvolání a informují o udělení majetku.
Obr. 3.19 [CSM] 206-3, dveřník hlídá vstup k papeži.
3.12. Ubytovatel¶
„Aposentador“, neboli královský ubytovatel, zajišťuje ubytování pro královskou družinu. Na vybraném místě vztyčí korouhev o den dříve, aby bylo při králově příjezdu již vše uspořádáno. Měl by být inteligentní, prozíravý, vyznat se v lidech a jednat diplomaticky, aby ubytoval každého podle jeho úřadu a vztahu ke králi a zároveň tak, aby tím nikdo neutrpěl újmu či urážku. Rozhoduje také pře mezi dvořany, které se týkají ubytování.
3.13. Korouhevník¶
Úřad královského korouhevníka je velmi významný. V některých zemích a ve Španělsku před dobytím Maury se tomuto úředníkovi říkalo praefectus legionis, což znamená vojvoda; ten, který vede armády. Nyní ho nazýváme „alférez“.
Není-li král osobně přítomen, nebo není schopen velení armády, deleguje tuto pravomoc na korouhevníka. Korouhevník by osobně měl nést korouhev pokaždé, když se král osobně účastní bitvy. Za dávných časů také na rozkaz krále soudil vysoce postavené osoby a proto je před ním nošen meč na důkaz toho, že je nejvyšší dvorský soudce. Zastupuje také krále ve věcech ochrany a rozmnožení království, řeší ztráty země, měst či hradů a dalších královských majetků.
Také vykonává rozsudky nad vysoce postavenými osobami a může žádat o královskou milost pro nevinné. Může také hovořit jménem urozených vdov a sirotků, nenajdou-li jiného, kdo by se za ně postavil.
Proto musí být urozeného původu, věrný, prozíravý, rázný a zkušený ve vedení války.
Obr. 3.20 [CSM] Cantiga 235, král si nechává líbat ruku, korouhevník může nést královskou korouhev v pozadí nebo za králem nese heraldický štít a přilbu.
Obr. 3.21 [CA], strana 42, Diego López II de Haro, královský alférez, který velel jedné z vítězných armád v bitvě u Las Navas de Tolosa. Zemřel 1214, překreslení stavu náhrobku v roce 1855.
3.14. Vrchní správce¶
„Mayordomo“ je vrchní úředník v královském domě a vede účty o jeho provozu. V některých zemích se tomuto úřadu říká „seneschal“, senešal, což znamená úředník, který v králově domě potvrzuje výdaje. Senex znamená stařec, protože drží ctihodný úřad, a calculus značí kamínky, kterými se počítalo.
Povinností vrchního správce je poctivě vést účty nejen k výdajům dvora, ale také k výdajům těch, kteří vybírají veškeré výnosy a daně z moře a země. Protože je to úřad velice důležitý a má velký vliv na srdce lidí, měl by jeho představitel být urozeného původu, pečlivý, dobře informovaný a věrný. Musí znát všechny královské daně a výnosy, kdy a jak by se měly vybírat a platit a také jak je zvyšovat, aby se výběr nezmenšoval.
Pravidelně předkládá králi rozvrh vybírání výnosů a daní. Měl by se také umět spřátelit s lidmi, aby je odradil od zlého a tím rozšířil královo bohatství. Má k tomu nejlepší předpoklady ze všech úředníků, neboť mu prochází rukama všechen králův majetek, a proto mu budou otevřena i srdce lidí.
Obr. 3.22 [CSM] Cantiga 292, panel 5 a 6, úplně vlevo s tonzurou stojí mayordomo kostela v Seville. Panel z knihy z konce 13. století vymalován jinou rukou pravděpodobně ve 14.stol.
3.15. Soudcové¶
Královští soudcové vynášejí rozsudky dle litery zákona u královského soudního dvora a kromě toho mají pravomoc nad ostatními soudci.
Měli by pocházet z dobrého rodu, měli by dobře rozumět a chápat argumenty před nimi vznesené, a měli by být spořádaní a moudří, aby mohli rozpoznat pravdu a spravedlivě rozhodnout.
Zvláště v průběhu tajných vyšetřování jim bude velice ku prospěchu, budou-li umět číst a psát. Je také vhodné, aby se dobře vyznali v rétorice, a mohli při vynášení rozsudku perfektně zvážit argumenty před nimi vznesené. Dále by měli být trpěliví, aby se nenechali vyprovokovat výroky sporných stran k neuváženému skutku či projevu.
Soudci musejí být nestranní, aby se komukoli, kdo předstoupí před soud, dostalo práva a spravedlnosti. Nikdy by svým rozhodnutím neměli způsobit újmu králi, lidu, vynést zlý rozsudek či vystavit někoho ohrožení. Měli by být neústupní, aby se neuchýlili od zákonu či pravdy. Především by měli být velmi věrní, milovat krále a chránit jeho suverenitu a vše, co mu patří.
Obr. 3.23 [VM] folio 22, sedící aragónský soudce rozhoduje při
3.16. Dvorní adelantado¶
Lidé se mnohdy cítí poškozeni rozsudkem královských soudců, a často se stává, že je král osobně nemůže vyslechnout a místo toho ustanoví svého zástupce, který se nazývá dvorní „adelantado“, královský vrchní soudce. Jeho povinností je opravovat rozhodnutí jiných soudců. Protože je stanoven králem, aby jednal jako jeho zástupce, je nezbytné, aby pocházel z vynikajícího rodu, byl velmi věrný, inteligentní a učený a také by měl mít všechny vlastnosti výše uvedené u soudních úředníků.
Obr. 3.24 [CSM] Cantiga 119, adelantado při hostině.
3.17. Soudní vykonavatel¶
Povinností soudního vykonavatele („alguazil“ arabsky, „justicia“ latinsky) je zadržovat lidi a vykonávat rozsudky na rozkaz krále nebo královského soudního dvora. Je de facto podřízen královskému korouhevníkovi, protože rozsudky nad urozenými má provádět ten, ale z pověření krále či královského korouhevníka může i alguazil vykonávat rozsudky nad všemi osobami.
Další z jeho povinností je zadržet ty, kteří mají být hnáni k zodpovědnosti.
Na přímý rozkaz krále, jeho soudců nebo vrchního dvorního soudce vykonává mučení na těch, kteří k tomu zavdali příčinu. Mučení musí probíhat za přítomnosti jednoho soudce, který může mučeného vyslýchat a nechat zapsat jeho výpověď, aby ji poté nemohl změnit.
Alguazil drží ve vazbě vězně dokud nejsou odsouzeni k trestu nebo propuštěni na svobodu.
Bez soudního či králova nařízení nesmí uvěznit osoby, vyjma případů, kdy je přistihl při boji, ve kterém došlo ke zranění či ztrátě života, nebo při loupeži či krádeži.
Také dohlíží na to, aby si sousedé navzájem nepůsobili újmu na svých plodinách, vinicích, zahradách a jiném majetku a že lidem není násilím odebíráno žádné zboží, které přivezli k prodeji nebo k pronájmu.
Navíc dohlíží na to, aby v místě králova ubytování nedocházelo k žádnému násilí, krádeži či ublížení na zdraví. Proto alguazil musí pocházet z dobrého rodu, být inteligentní, moudrý, věrný, diskrétní, rázný a umět číst.
Obr. 3.25 [CSM] Cantiga 136, alguazil vykonává trest z nařízení krále
3.18. Poslové¶
Poslové jsou úředníci, kteří ústně sdělují královu vůli, kterou král nemůže nebo si nepřeje předat písemně. Slouží nejen jako králův jazyk, ale také jako jeho oči a uši. Proto by měli mít dobré postavení, být věrní, inteligentní, moudří, umět plynně hovořit, nebýt hrabiví a umět udržet tajemství. Kromě nich jsou i poslové psaných zpráv, ti však nejsou tak vysoko postavení, protože ti slouží jen jako královy nohy. Přesto musejí mít stejné kvality jako poslové ústních zpráv.
Obr. 3.26 [CSM] Cantiga 64, královský posel s odznakem na pasu.
4. Úřady mimo královský dvůr¶
4.1. Adelantado¶
Adelantado vykonává z nařízení krále rozhodovací pravomoc nad svěřenou oblastí a všemi místními soudci (merinos), jak v krajích tak i ve městech. Lze se k němu odvolat proti rozhodnutí obecních soudů. Měl by cestovat po své oblasti, trestat zločince, napravovat bezpráví a prosazovat právo a zjišťovat pro krále stav země. Neměl by mít početný doprovod, aby jeho ubytování nebylo nákladné a nezatěžovalo zemi, kterou má za úkol chránit.
Král mu k doprovodu poskytne lidi znalé zákonů a místních zvyků, kteří mu budou pomáhat při souzení nejasných pří, a také úředního sekretáře. Když adelantado řeší soudní záležitosti, zhotoví sekretář písemný záznam výpovědí a rozsudků, aby nemohly být později zpochybněny. Proti rozhodnutí adelantada nebo jeho soudců se lze odvolat ke králi. V takovém případě poskytne adelantado králi všechny procesní listiny zapečetěné svou osobní pečetí.
Pokud někdo adelantada urazí nebo ho vyzve na souboj, nesmí adelantado urážku ani výzvu přijmout, ale musí vyzyvatele okamžitě poslat ke králi, aby osobně rozhodl o jejich zrádném a věrolomném chování vůči královskému úředníkovi.
Adelantado musí mít všechny kvality královského korouhevníka a nesmí být pyšný a odbojný, aby neumenšoval moc krále.
Obr. 4.1 Náhrobek dona Diega López de Salcedo, 1274 n.l. Merino mayor Kastílie a adelantado mayor Álavy a Guipúzcoa. Monasterio de Santa Maria la Real de Nájera, Španělsko, překreslení stavu náhrobku v roce 1855, [CA]
4.2. Merino¶
Merino je úředník, jemuž král svěřil pravomoc vykonávat spravedlnost nad vybranou oblastí, například městem nebo částí země.
Existují dvě úrovně tohoto úřadu; vyšší z nich je jmenován králem a nazývá se vrchní merino (merino mayor). Nahrazuje úřad adelantada, má stejné pravomoce a ten, kdo zastává úřad vrchního merina by měl mít i stejné kvality jako adelantado.
Nižší postavení měl místní „merino menor“, jmenovaný na svou funkci buď adelantadem nebo vrchním merinem. Neměl obecnou pravomoc vykonávat rozsudky, provádět trest smrti, odnětí končetiny ani vězení, pouze přijímat záruky tak, jak to v daném kraji obvyklé. Vykonávat rozsudky mohl jen v případě závažných porušení královského práva, například zablokování cesty, vážného lupičství, znásilnění, veřejného násilí, vlastizrádných řečí proti osobě krále nebo jeho blízkým, nebo vzpoury. Dále mohl vykonat rozsudek na základě přímého nařízení krále. Místní merinové by měli mít dobré postavení, být inteligentní, moudří, rázní a vlastnit majetek a především by měli být věrní.
Obr. 4.2 [CSM] Cantiga 13, merino na koni přikazuje zadržet podezřelé.
4.3. Admirálové¶
Admirál velí skupině lodí vybavených k vedení války. Velká skupina lodí se nazývá flotila, jednotka o malém počtu lodí je armada. Působnost funkce admirála začíná vyplutím flotily a trvá do návratu na výchozí místo. Námořníci se k admirálovi mohou odvolat proti rozhodnutí svých kapitánů. Admirál trestá ty, kteří neuposlechli rozkaz, dezertovali, kradli, nebo mezi sebou bojovali tak, že si mohli způsobit smrt či zranění. Kapitány, kteří jsou jmenováni králem, má právo za jejich prohřešky uvěznit, ale nemá právo je trestat.
Vede účty ke všemu majetku, který získá na moři i na zemi a tyto účty předloží králi, aby král i všichni zúčastnění mohli získat svůj spravedlivý podíl. Při návratu flotily předá králi listinný seznam všech zbraní a vybavení lodí, které zakotvily, pokud o některé nepřišel v bitvě s nepřítelem či v bouři.
Je také jeho povinností nařídit všem kapitánům zakotvit jejich loď v přístavu a nechat ji hlídat tak, aby ji nebylo možno zničit či poškodit. Pravomoc admirála platí i v přístavech, kde má nárok požadovat vše týkající se námořní služby. Kapitáni a námořníci musejí poslouchat admirálovy rozkazy tak, jako by jim nařizoval sám král.
Obr. 4.3 [CSM] Cantiga 35, stěžeň padá na hlavu pirátskému admirálovi.
Obr. 4.4 [LACP] První jmenovaný kastilský admirál Ramon Bonifaz (1252) na iluminaci Libro Armorial de La Cofradia de la Parroquia de Santiago de la Fuente de Burgos, f23r, 1338
4.4. Výběrčí daní¶
„Almoxarife“ je arabské slovo označující člověka, jehož povinností je vybírat v zemi pro krále daně formou cla, desátku, a nájmu z krámů a dílen. Ten, komu jsou svěřeny královské výnosy, by měl být urozený, důvěryhodný, měl by vědět jak provádět výběr, jak si udržovat ve věcech pořádek, a jak zvyšovat příjmy.
Měl by vyplácet plat rytířům a jiným lidem dle králova rozkazu, neumenšovat částky a nevyplácet jiné věci, než je stanoveno, leda by měl souhlas krále.
Almoxarifes podávají králi nebo jeho zastupiteli roční vyúčtování všeho, co obdrželi a vydali na jeho příkaz, platby ověřené královskými listy, které dokládají, kdo vydání nařídil, a písemné potvrzení osob, které obdržely příjmy.
Co se týče dalších městských úředníků, například starostů, veřejných notářů, vyšetřovatelů a zaměstnanců královských provozů, věnuje se jim pozornost v jiných částech zákona.
Obr. 4.5 [CSM] Cantiga 224, královský výběrčí daní s manželkou a dítětem
4.5. Úřední přísaha¶
Královští úředníci skládají úřední přísahu vkleče před králem. Vloží své ruce do králových rukou a slíbí nejprve Bohu a poté králi, jako svému přirozenému pánu, že budou vždy dodržovat následujících sedm bodů:
- Za prvé, budou střežit život a bezpečí krále.
- Za druhé, využijí všech svých možností k ochraně cti a blaha krále.
- Za třetí, učiní vše pro to, aby mohli poskytnout králi nejlepší a věrnou radu, kdykoli je o to požádá.
- Za čtvrté, zachovají královská tajemství slovem i skutkem.
- Za páté, budou pečovat o majetek, který jim byl svěřen nebo který náleží jeho panstvím.
- Za šesté, poslechnou všechny jeho příkazy dané ústně, listinou nebo sdělené poslem.
- Za sedmé, každý z nich bude vykonávat povinnosti náležející jeho úřadu dobře a svědomitě a nikdy nijak neporuší tuto přísahu, i kdyby se mu vedlo dobře nebo zle, a poruší-li ji, přivolá tím na sebe hněv Boha a svého pána, kterému skládá tento slib.