2-10: Král a jeho lid

Ve styku se všemi lidmi na svém panství by měl král milovat, ctít a respektovat každého z nich podle jeho postavení nebo služby, kterou od něj přijímá. Protože jsme v předchozích hlavách uvedli, jak by se měl král chovat k úředníkům svého domu a své země, chceme zde uvést, jaký by měl být ve styku se všemi lidmi a také jak by je měl král milovat a chránit a z jakých důvodů by tak měl činit.

Zákon 1: Kdo je lid

Někteří lidé se domnívají, že slovem lid je míněn obyčejný lid, jako například řemeslníci a zemědělci. Není tomu tak, protože v dávných dobách, v Babylonu, Tróji a Římě, což byla slavná města, byly všechny tyto záležitosti upraveny rozumným způsobem a všemu bylo dáno vhodné jméno. Tam se spojení všech lidí dohromady, těch s vyšším, středním i nižším postavením, nazývalo lid, neboť všech je zapotřebí a nikdo nemůže být vyňat, a to z toho důvodu, že jsou povinni si navzájem pomáhat, aby mohli řádně žít a byli chráněni a podporováni.

Zákon 2: Povinnosti krále vůči lidu

Král by měl svůj lid velmi milovat. Měl by jim svou lásku projevovat zejména třemi způsoby.

Za prvé by jim měl udělovat dobrodiní a prokazovat jim laskavosti, když dojde k závěru, že je potřebují. Jak pravili mudrcové, je duší a životem lidu a proto je nanejvýš vhodné, aby jim uděloval laskavosti jako těm, kteří s důvěrou opřou svůj život o něj a jeho spravedlnost.

Za druhé by jim měl projevat soucit, být kvůli nim zarmoucen, když na ně musí uvalit nějaký trest. Protože je hlavou všech, měl by být zarmoucen jejich neštěstím stejně, jako kdyby byly postiženy jeho vlastní údy. Bude-li se k nim takto chovat, bude jim jako otec, který své děti vychovává s láskou a trestá je s milosrdenstvím, jak pravili mudrcové.

Za třetí by se nad nimi měl slitovat a občas jim odpustit trest, který si zaslouží za zločiny, jichž se dopustili. Protože i když je spravedlnost sama o sobě vynikající a král by ji měl vždy uplatňovat, přesto by byla velmi krutá, kdyby ji někdy nezmírnil milosrdenstvím.

Z tohoto důvodu spravedlnost dávní mudrcové a svatí velmi chválili a zejména král David pravil: „Dobře je postaráno o království, kde setkávají se milosrdenství a věrnost, kde spravedlnost a mír si dají políbení.“

Král by navíc měl svůj lid ctít třemi způsoby.

Za prvé by měl každému přidělit jeho vlastní místo, které je pro něj vhodné vzhledem k jeho rodu, dobrým vlastnostem nebo zásluhám. Když neprovede nic, kvůli čemu by měl o místo přijít, měl by ho na tom místě udržovat. Dle mudrců by v opačném případě přešlo do vlastnictví lidu.

Za druhé by měl chválit obyvatele svého paláce, chválit dobré skutky, které vykonali na jeho účet, aby si tím zajistili slávu i čest.

Za třetí by si měl přát, aby ostatní zastávali stejný názor, a budou-li tento názor sami ctít, dostane se cti i králi díky poctám, kterých se jim dostane.

Third, by desiring that others will entertain the same opinion and by their honoring them, he himself will be honored through the honors which they receive.

Měl by je také třemi způsoby chránit.

Za prvé by se měl ke každému jednotlivci chovat vhodně tak, jak by si sám přál, aby se ostatní chovali k němu. V době, kdy si to může dovolit, by si od nich měl brát jen tolik, aby později mohl získat jejich pomoc, až ji bude potřebovat. Tím, že je bude takto chránit, vznikne mezi nimi svazek, který nebude možné přerušit, a zvýší tak jejich blahobyt stejně jako svůj vlastní.

Dále by je měl chránit před újmou od nich samých, když se někteří proviní násilím nebo křivdou vůči jiným. K tomu je třeba, aby král zachovával spravedlnost a právo a nedovolil těm, kdo mají vyšší postavení a mohou být bezohlední, aby se zmocnili, okradli nebo násilím vzali majetek svých podřízených nebo jim ublížili. Podle mudrců by král měl omezovat pyšné a posilovat pokorné, a když bude takto chránit své poddané, budou žít v bezpečí a každý si bude užívat toho, co vlastní.

Třetí je ochrana před újmou, která jim může vzniknout od cizinců, jimiž se rozumí jejich nepřátelé. Měl by je totiž před cizinci chránit všemi možnými způsoby. Jak pravili dávní mudrcové, stane se jejich hradbou a útočištěm.

Proto krále, který takto miluje, ctí a chrání svůj lid, bude lid milovat, bude se ho bát a bude mu sloužit. Takový král bude skutečně vhodný na místo, které mu Bůh určil, a bude považován za dobrého člověka na tomto světě, a proto navždy získá štěstí na onom světě; a Bůh způsobí opak toho všeho tomu, kdo jedná jinak.

Zákon 3: Zdůvodnění těchto povinností

V předchozím zákoně jsme uvedli, že král má milovat, ctít a chránit svůj lid, a vysvětlili jsme, jakým způsobem. Nyní chceme ukázat, z jakého důvodu by tak měl činit, a k hlubšímu porozumění je vhodné, abychom uvedli přirovnání, které Aristoteles uvedl u krále Alexandra v souvislosti s péčí o krále a o lid.

Pravil, že království je jako zahrada a lid jako stromy, přičemž král je jejím vlastníkem a jeho úředníci, jejichž povinností je předsedat soudu a pomáhat dohlížet na výkon spravedlnosti, se podobají dělníkům. Šlechtici a rytíři odpovídají osobám placeným za její střežení. Zákony, zvyky a práva představují palisády, které ji obklopují, a soudci a justiční úředníci se podobají zdem a plotům, jimiž je ohrazena, aby nikdo nemohl vstoupit a způsobit škodu.

Aristoteles navíc k tomuto tématu uvedl, co má král ve svém království především dělat, když každému prokazuje přízeň podle jeho zásluh, neboť v tomto ohledu se podobá vodě, díky které všechno roste.

Dobrým tak umožňuje prosperovat, když jim uděluje výhody a pocty, a zlé v království odřezává mečem spravedlnosti a provinilce vykořeňuje a vyhání ze země, aby nemohli páchat škody v jejích hranicích.

Aby toho dosáhl, měl by mít úředníky, kteří umí vykládat zákon a vynášet rozsudky. Měl by také držet v pohotovosti rytíře a ostatní ozbrojence, aby bránili království, aby mu neublížili zlovolníci uvnitř ani nepřátelé zvenčí.

Měl by dát lidu dobré zákony a místní vyhlášky, kterými by se řídil a zvykl si žít správně a v ničem nezacházet do krajnosti a především by měl lid obklopit spravedlností a pravdou a zajistit jejich dodržování, aby se nikdo neodvážil porušovat jejich práva.

Bude-li takto jednat, potká ho to, co řekl prorok Jeremiáš: „Ustanovuji tě nad národy a královstvími, abys vymýtil a zničil, obdělával a sázel“.

Na jiném místě také prohlásil, že zvláště králům náleží úkol, aby urovnávali spory vznikající mezi lidmi tím, že budou udělovat spravedlnost a právo, osvobozovat ty, kdo jsou utlačováni mocí zloduchů, a pomáhat slabým vdovám a sirotkům, jakož i cizincům, aby na jeho panství netrpěli křivdou nebo újmou.

S tím souhlasí i to, co bylo uvedeno ve pradávných zákonech, totiž že k jeho úřadu patří zejména pomáhat a chránit osoby tohoto druhu především ve svém království.

Ze všech výše jmenovaných důvodů je tedy nanejvýš vhodné, aby králové dobře chránili svá království a milovali, ctili a střežili své lidi, každého podle jeho postavení; a preláti Církve svaté rovněž, protože na zemi zaujímají místo apoštolů, aby hlásali a vysvětlovali víru našeho Pána Ježíše Krista.

Měl by také milovat celý sbor duchovních, světských i řádných, a to z toho důvodu, že jsou povinni modlit se k Bohu za všechny křesťany, aby jim On odpustil hříchy a vedl je ve službě Bohu.

Měl by také milovat, ctít a chránit kostely a pečovat o jejich práva, neboť je velmi vhodné, aby tato místa, kde je svěceno tělo našeho Pána Ježíše Krista, byla milována, ctěna a chráněna.

Kromě toho by měl milovat a ctít pány, protože tvoří šlechtu a dvůr jeho království. Měl by milovat a ctít rytíře, protože ti jsou obranou a útočištěm země, neboť by neměli váhat zemřít při ochraně a rozmnožení země.

Měl by také milovat a ctít mistry velkých věd, neboť jejich úsilím se mnozí lidé zlepšují a jejich radami se často udržují a řídí království a velcí páni. Neboť, jak říkali dávní mudrcové, moudrost zákona je jiným druhem rytířství, jehož prostřednictvím se potírá troufalost a napravují křivdy.

Měl by také milovat a ctít měšťany, a to z toho důvodu, že se podobají pokladům a základům království. Stejně by se měl chovat i k obchodníkům, kteří z jiných zemí přinášejí na jeho panství věci, jichž je tam zapotřebí.

Měl by také milovat a chránit řemeslníky a výrobce, protože prostřednictvím jejich řemesel a práce pomáhají králi vládnout a řídit provoz i všem ostatním na svých panstvích a nikdo bez nich nemůže žít.

Kromě toho by všichni výše jmenovaní, každý podle své hodnosti, měli ctít a milovat krále a království, bdít nad svými právy a zvětšovat je a všichni by měli králi sloužit podle svých povinností, neboť on je jejich přirozeným pánem, který je jejich hlavou, jejich životem a jejich oporou.

Bude-li se král takto chovat ke svému lidu, jeho království se bude dobře dařit, sám díky tomu zbohatne a bude brát pomoc z jeho zdrojů, kdykoli je bude potřebovat, a bude považován za moudrého. Všechen lid ho bude milovat a chválit a budou se ho bát jak cizinci, tak jeho vlastní poddaní. Bude-li jednat jinak, opakem ho postihne přísný trest, a to jak na tomto, tak na onom světě.