2-4: Královská řeč¶
[K.REVIZI]
Jak by měl král hovořit
Řeč je milost, kterou má člověk a žádný jiný živočich nemá. V předchozí hlavě jsme uvedli, jaký by měl být král ve svých myšlenkách. Zde chceme uvést, jak by měl být ve svých slovech, které z myšlenek vyplývají. Ukážeme, co je řeč a v čem spočívá a jak by měla být pronášena. A také jaká škoda vyplývá z řeči, když není pronášena tak, jak by měla být.
Zákon 1: Definice a prospěch¶
[K.REVIZI]
Jak pravili mudrcové, pomocí správně vyslovené řeči člověk vysvětluje, co si přeje říci, a co je v jeho srdci. Správně pronesená řeč přináší velmi velký užitek, neboť díky ní si lidé navzájem rozumějí, takže mohou společně svobodněji jednat. Z tohoto důvodu každý člověk, a zvláště král, by měl velmi pečlivě zvážit a promyslet svou řeč než ji vysloví, neboť poté, co vyjde z jeho úst, ji nelze vrátit zpátky.
Zákon 2: Druhy řeči¶
[K.REVIZI]
Kolik je druhů řeči a jak by se měly používat.
Mudrcové pravili, že existují čtyři různé druhy řeči.
Za prvé, když lidé pronášejí vhodná slova. Za druhé, když jich pronášejí příliš mnoho. Za třetí, když jich pronášejí příliš málo. Za čtvrté, když pronášejí nesourodá slova.
Vhodná slova se vyslovují elegantním způsobem a jsou v každém ohledu rozumná. Zbytečná jsou tehdy, když se jich používá příliš mnoho o věcech, které nejsou relevantní vzhledem k povaze skutečnosti, o které se hovoří. Na toto téma se Aristoteles vyjádřil ke králi Alexandrovi, když mu řekl, že králi nesluší mnoho hovořit a že by neměl pronášet proslov hlasitým tónem, kromě míst, kde je to vhodné. Užívání mnoha slov totiž vzbuzuje v posluchačích opovržení, a navíc hlasité tóny, přesahující umírněnost, brání mluvit s elegancí. Proto by měl král dbát na to, aby jeho slova byla jednotná a v souladu. Nemírná a nízká se nazývají slova, pronesená o nevhodných tématech bez užitku, a která nezní půvabně ani elegantně řečníkovi ani posluchači, který z nich nemůže získat náležitou nápravu nebo dobrou radu, protože jsou hnusná a neelegantní a neměla by být pronášena před dobrými lidmi, a tím méně by jich měli užívat oni, a zvláště král. Kromě toho není vhodné, aby král pronášel zbytečná a hloupá slova, neboť způsobují velkou škodu posluchačům, a ještě větší řečníkům. V souvislosti s tím filosof Seneca, který se narodil v Cordóbě, pronesl, že se nesluší, aby člověk veřejně zmiňoval vše, co se nesluší. Říká se také, že špatná slova kazí dobré mravy. Proto prohlašujeme, že každý druh řeči výše uvedeného charakteru je nemírný. Král, který pronese taková slova, se dostane do moci lidských jazyků, takže o něm budou říkat, co se jim zlíbí, což je na tomto světě velký trest. A Bůh na něm vykoná pomstu na onom světě, protože ho ustanovil k vedení dobré řeči a on mluvil špatně.
Zákon 3: Obezřetnost¶
[K.REVIZI]
Král by si měl dávat pozor na ústa, aby neříkal hloupé řeči.
Jsou dva druhy pošetilé řeči, které by král neměl pronášet. Za prvé, když se odchýlí od pravdy a vědomě lže, a způsobí újmu sobě nebo někomu jinému, neboť pravda je spravedlivá a jednotná, a jak pravil Šalamoun, nemá ráda odchylky a úchylky. Navíc náš Pán Ježíš Kristus o sobě řekl, že je pravdou. Proto králové, kteří zaujímají jeho místo na zemi a jimž náleží zvláště zachovávat pravdu, by měli dbát na to, aby neporušovali pravdu pronášením nepravdivých výroků.
Za druhé, mluví-li tak rychle, že posluchači nemohou rozumět proneseným slovům. Učencové pravili, že člověk by měl používat jen málo slov a dobře a jasně naznačit, co má být řečeno. Král by to měl dodržovat víc než kdokoli jiný, protože nedělá-li to, jeho posluchači usoudí, že tak činí z nedostatku porozumění, nebo z nějaké nejasnosti intelektu.
Má-li zvyk pronášet nepravdivá slova, posluchači mu nebudou věřit, dokonce i kdyby říkal pravdu, a proto si zvyknou na lhaní. Navíc, pronáší-li výroky takovým způsobem, že mu nejsou schopni porozumět, nemohou mu odpovědět ani poradit ohledně obsahu jeho řeči.
Každá z těchto dvou podmínek mu způsobí velkou újmu a pohanu na tomto světě a na onom světě ho Bůh potrestá jako svého zástupce na zemi, který měl konat a mluvit pravdu, a on praktikoval lež.
Zákon 4: Nevhodná slova¶
[K.REVIZI]
Král by se měl vyvarovat nevhodných slov.
Král by neměl pronášet nevhodná slova dvojího druhu. Za prvé, když sám sebe ve své řeči velice chválí. To žádnému člověku nesluší, neboť je-li dobrý, budou ho chválit jeho skutky a jak řekl filozof Seneca, kdo sám sebe hodně chválí, ponižuje svou vlastní čest. Král Šalamoun navíc pravil: „Nechť tě chválí ústa jiného, a ne tvá vlastní, neboť člověku jsou pochvalou slova jiných a ne svá vlastní.“ Ani by neměl chválit nikoho jiného, mluví-li o něm lépe, než si zaslouží, protože taková chvála je jen lichotkou, která znamená falešnou chválu a špatně se daří každému člověku, který se jí dopouští, a zvláště králi. Proto Seneca pravil: „Každý, kdo chce chválit někoho jiného, měl by tak činit s mírou, neboť přílišná chvála je nemístná, a stává se nejopovržlivější urážkou ze tří druhů urážek.“
Za druhé neměli by mluvit špatně o svých nadřízených nebo o Bohu a jeho svatých, a také o světských vladařích, jako jsou například králové, jejichž přirozenými vazaly jsou nebo o těch, od nichž pocházejí v přímé linii, jako např. například o otcích, matkách nebo vzdálenějších příbuzných. Urážet Boha je totiž proti přírodě, jako když stvoření mluví špatně o Stvořiteli, a navíc mluvit zle o tom, v němž žádné zlo není, je něco, co ve skutečnosti nemůže být. Urážet svaté je velká hloupost, protože lidé je používají jako prostředníky mezi sebou a Bohem, a proto se lidé, kteří je urážejí, podobají těm, kteří plivou proti nebi a plivanec se jim vrátí do tváře. Urážky vyslovené na adresu svatých, se jich nedotýkají a nutně se stává, že se odrazí na ty, kteří je vyslovují. Mluvit zle o králích a jiných pánech je troufalost a porušení loajality, neboť je to urážka těch, v jejichž moci jsou, a od kterých přijímají výhody. Je velmi špatný zvyk mluvit urážlivě o své rodině a je to hloupost, a navíc se tyto urážky vrací zpět na toho, kdo je vyslovil. Urážet krále je méně vhodné než kohokoli jiného, protože král je povinen trestat hanobitele, a o to více by se měli sami zdržet těchto urážek. Král by se měl také vyhnout třetímu způsobu jak mluvit o lidech špatně, a to když je uráží v jejich přítomnosti, nebo v jejich nepřítomnosti, když se Když král uráží přítomné lidi a ostatní to slyší, vypadá to, že je chce spíše hanobit než trestat. A když je uráží v jejich nepřítomnosti nebo jim přičítá nějaký přestupek, kterým nejsou vinni, ukazuje, že že jeho řeč je spíše ke škodě než ku prospěchu, protože ti, které cejchuje, nejsou přítomni. Proto by se král měl vyhýbat všem zmíněným slovům. Vynecháme-li otázku špatného chování, kterým se proviní jejich vyslovením, může z nich jeho lidu vzniknout velká újma. Protože posluchači mohou uvěřit, že jsou pravdivá a osoby, proti kterým byly vyřčeny, mohou upadnout do hanby. Aristoteles v takovém případě káral krále Alexandra slovy, že by si měl dávat velký pozor co říká, protože z úst krále vycházel pro jeho lid život a smrt, čest i hanba, zlo i dobro. Král by měl prosit Boha o pomoc, jak to ve své modlitbě řekl král David: „Hospodine, střež má ústa a vlož zámek a dveře na mé rty.“ Zvláště se zmínil o dveřích, které lze otevřít k pronášení vhodných slov a uzavřít, aby umlčely ty, které by neměly zaznít. Když král nestřeží svá ústa a má zvyk pronášet nevhodná výše zmíněná slova, Bůh na něj za to na tomto světě uvalí přísný trest a způsobí, že lidé budou jeho slovy opovrhovat a troufale o něm mluvit špatně, aby se mu pomstili. A na onom světě na něj uvalí trest za urážlivé zlé řeči, které jsou velkým hříchem a způsobují Bohu velký zármutek.
Zákon 5: Škody způsobené nevhodnou řečí¶
[K.REVIZI]
Jaká újma vzniká z řeči, není-li pronesena tak, jak by měla být.
Velká škoda vzniká králi i ostatním lidem, když pronášejí špatná a zlovolná nevhodná slova, protože poté, co jsou vyřčena, nemohou být odvolána.
Proto jeden filozof pronesl, že je pro člověka lepší mlčet než mluvit a že je lepší dát si pozor na jazyk před lidmi, a to zejména v přítomnosti svých nepřátel, aby nezneužili jeho slov k jeho škodě, neboť ten, kdo je výřečný, se nemůže vyhnout chybám a mnoho mluvení vzbuzuje opovržení a vede k odhalení tajemství.
Když člověk nemá mnoho rozumu, jeho projev ostatním tento nedostatek odhalí, neboť jako se rozbitý džbán pozná podle zvuku, tak se i mozek člověka pozná podle jeho slov.